Článek
Když se svou rodinou koupil v roce 1975 dům v Mohelnici - v poklidné ulici příznačně pojmenované Zahradní - soustředil své úsilí hlavně na výstavbu dnešní dílny, která měla být původně i garáží pro vysněné veterány.
Protože se tehdy věnoval i závodnímu vzpírání, postavil si vysoký strop, aby tam mohl zvedat činky nad hlavu. Jaká prozřetelnost! Dnes prostor vyhovuje normám pro provoz dílen!
Mezi knihovnou a kovadlinou
Místo vedle domu se našemu hostiteli vůbec hodí. „Rád sbírám staré věci. Od jízdních kol, přes vojenské helmy až po plechové hračky,“ usmívá se pan Jaroslav a přidává ještě vzpomínku, jak utratil za první stroj - frézu - třicet tisíc ušetřených pro dceru na svatbu.
„Manželka se nejdřív zhrozila, ale vysvětlil jsem jí, že jestli se zadaří, tak ten stroj vydělá mnohonásobně více, a když ne, tak zas o tolik nepřijdeme. Dnes manželka šije z kůží ozdobné pochvy na nože a syn tradiční eskymáckou metodou zdobí rukojeti.“ Nože si dnes u něho objednávají prezidenti (pro jiné prezidenty), generálové, myslivci, cestovatelé i trampové a kamarádi.
I on se rád proměňuje v zálesáka, ale to neznamená, že by s chutí nepobyl doma v křesle. Nejlépe s knihou ze své rozsáhlé knihovny v obývacím pokoji. Pohoda domova jej těší, stejně jako hlídání vnuka. Nástrojaře, kterým se vyučil v zaniklé Tesle Litovel, v sobě nezapře ani jako domácí kutil.
Pod velkou pergolu s vysokým stropem mezi domem a dílnou vytvořil masivní rám na sušení prádla. Systémem kladek a táhel se snadno vytáhne pod průsvitný strop. Prádlo tak nezabírá místo pro posezení a ještě rychleji pod rozpálenou střechou uschne!
Srdcová záležitost
Rodák z Jablonce během pětašedesáti let stihl zažít mnohé. „Moje maminka zdědila po tetě barák v Litovli, tak jsme se přestěhovali a já se tam vyučil. Jako živnostníkův synek jsem se na nějakou školu nehodil. A když jsem pak viděl, že do té doby úspěšná továrna na gramofony po revoluci nepřežije, šel jsem v roce 1992 na volnou nohu a začal se věnovat naplno svému dosavadnímu, celoživotnímu koníčku.
Tento dům je postavený někdy ve dvacátých letech a pro mne nějaký příběh ani nemá. Moje srdcová záležitost, jak říkám „Postřižiny“, je vzpomínka na dětství u dědy, který měl - než mu to sebrali a zbourali - pekařství i maštale pro koně. Ty už jsem tam nezažil, ale dodnes cítím vůni, jak v létě pražilo slunce do térových střech. Kdyby komunisti nelikvidovali živnostníky, byl by ze mě buď pekař, nebo řezník po druhém dědovi. Dnes mohu říci, že jsem se svým životem spokojený.“
V současné době je pan Brixi členem belgické nožířské asociace B. K. S a v roce 2003 byl pozván do USA, kde předváděl kování nožů z oceli D2, práškových ocelí a svářkových damašků.
Jaroslav Brixi v dílně a ve vedlejší kovárně vytváří poctivě - a jak dodává - srdcem kované nože zhotovené podle starých kovářských a nožířských technologií, z těch nejkvalitnějších ocelí.
„Používám metodu trojnásobného kování. Na výrobu nožů, které mají sloužit v extrémních podmínkách, používám nejraději ocel D2, oceli wolframové či práškové oceli s vysokým obsahem kobaltu a wolframu. Pracuji i s damašenskou ocelí vlastní výroby.“
Nad výhní má rukou napsáno: Oheň nic neodpouští.
Výlety a návraty
V přízemí domu, s hlavním vstupem z předzahrádky i s nejvyužívanějšími dveřmi do zahrady a k dílně, je prostorná kuchyň s jídelním stolem uprostřed a vedle obývací pokoj - knihovna.
Po schodech obložených dřevem se stoupá do pokojů v podkroví. Zábradlí zdobí jezdecké sedlo.
Vyjížďky na koních patří k oblíbeným chvílím většiny členů rodiny. Hlavně dcery. Jaroslav Brixi má i dnes rád pánské jízdy. Přinejmenším jednou za rok (ale i na sněhu a v mrazu) se schází v dřevěném srubu se stejnými kamarády rozličných profesí - od řemeslníků po lékaře. Převléknou se za zálesáky a je jim dobře.
A stejně tak rád se vrací ke kovadlině, kde má další srdeční záležitost pod svou kontrolou a bez vnějších vlivů a stresů.
Na rozloučenou mi ještě ukázal, jak svým nožem jedním švihnutím dokáže rozpůlit stojící plechovku od piva.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.