Hlavní obsah

Jak se bydlí keramikům ve zrekonstruovaném viničném domě

Právo, Zdeněk Smíšek

Manželé Daniela a Martin Kosovi jsou oba keramici a s dcerkou a synkem obývají v Praze úžasný, dříve viničný dům. Bydlí v patře (s terasou nad velkou zahradou už bez vinice) a v přízemí mají každý svůj ateliér. I v místnosti, kde se dříve stáčelo víno. Pozitivní energie by se tu dala pytlovat všude.

Foto: Václav Jirsa, Právo

Obývací pokoj a v podstatě i celý dům zdobí dřevěné podlahy i keramika a obrazy z ateliéru v přízemí.

Článek

„Pracovat doma má své výhody i nevýhody, zejména pro mě. Ráno vypravím děti do školy a mohu hned do ateliéru, ale taky zpátky do kuchyně,“ usmívá se paní Daniela, která má rodiče v Bratislavě. Manžel má otce v Hradci Králové, tak je hlídání dětí jen na nich.

Přidá-li se k tomu nekončící práce na domě, který v posledních čtrnácti letech procházel vlastně neustále rekonstrukcí, není se co divit, že svůj stát ve státě ani neopouštějí. Dnes jim přináší i radost.

:.Autorkou obrazů je opravdu keramička, nedávno vystavovala v pražské Chodovské tvrzi. foto: Právo/Václav Jirsa

Nebylo tomu tak ale od začátku: „Přistěhovala jsem se sem k manželovi, který zvláštní stavení zdědil. V hrozném stavu. Nebyl tu zavedený plyn (ten potřebujeme i do speciální pece s přímým plamenem na vypalování porcelánu), rozvody elektřiny z předválečného období a jen lokální vytápění."

"Zkoušeli jsme dům i prodat, ale nepodařilo se. Tak jsme začali postupně renovovat a osobní věci včetně oblečení, pořád po domě přenášeli v krabicích. Přitom jsme se snažili věnovat umění a výstavní činnosti. Z toho se dalo vyžít jen do doby, než jsme měli děti,“ vzpomíná už s úsměvem Daniela.

:.Dílna a mezisklad jsou v bývalé stáčírně vína. foto: Právo/Václav Jirsa

Trefa do modrého

„Nečtu ani noviny, protože strašně rychle stárnou a já na ně nemám přes den čas. Stačí občas ty horory v televizních zprávách. Pravda, do novin balíme hrnky.“

Paní Daniela se může věnovat umělecké tvorbě i proto, že manžel hodně svého tvůrčího času věnuje výrobě originálních modrých hrnků z porcelánu s jednoduchými motivy.

:.Útulná je i velká moderní koupelna. Ani tady nechybí obrazy. foto: Právo/Václav Jirsa

Kdo navštěvuje hrnčířské trhy - třeba ty vyhlášené berounské - je jistě zná a má možná i doma. „Říkám jim střelivo, protože je střelím, aby byly peníze na provoz domu a další výdaje,“ konstatuje při pití čaje na dřevěné terase ještě zalité sluncem pan Martin, který se poslední dobou (k jeho i manželčině radosti) stále více vrací k volné i užité tvorbě.

Právě začišťoval čajovou konvici. „Když si někdo koupí náš hrnek, kupuje hlavně kvalitní materiál a pak i ruční práci,“ vysvětluje hrdě a skromně zároveň. Vytočit i nárazu odolný hrnek z porcelánu každý neumí.

:.Nová střešní okna prosvětlují jídelnu - všechna ostatní ale záměrně respektují původní ráz domu-vlevo. Starožitnosti pěkně ladí se dřevem, keramikou a pohodovými doplňky v domě-vpravo. foto: Právo/Václav Jirsa

Lesopark venku i dřevo v domě

Interiér i zahradu zdobí objekty hlavně z vlastní tvorby (včetně kachlů za varnou deskou v kuchyni) a na první pohled je patrné, že naši hostitelé - keramici - mají rádi dřevo. A slunce.

Podlahy jsou z prken, schody také z masivu a do obývacího pokoje spojeného s jídelnou i kuchyní vpouští světlo i nová střešní okna. Ve stěně vybourali místo na dveře, a tak se rovnou i z prvního patra ocitají na prostorné terase s pohodlným posezením u stolu a poležením na lehátkách.

:.Z prvního patra se dá vstoupit na novou terasu. foto: Právo/Václav Jirsa

Vzrostlé stromy jsou tu opravdu hodně staré a vlastně všechny chráněné. „Zahradu zachováváme v přírodním rázu. Manžel vlastně jen seká trávník a já mám v jednom koutě jen pár růží. Když jsme se tu zabydleli, nejednou jsme překvapili naše návštěvy, které se u nás cestou z práce zastavily a my je pozvali k ohýnku, ať si s námi opečou slaninu.“

Jednou ze stavebních úprav prostorného domu s klenutými stropy v přízemí byla i výstavba dalšího dřevníku na zahradě, protože v krbu topí poleny.

Kouzlo místa ještě umocňuje fakt, že v případě potřeby lze za pár minut dojít pěšky na stanici metra!

:.Dlážděný vstup nepopírá staré časy a zašlou slávu viničního domufoto: Právo/Václav Jirsa

Otisk hrnčířova palce

„Raději ani nevzpomínat na zážitky s řemeslníky! Většinou tady ve své pracovní době odvedli práci, která je dvakrát nezajímala a bylo jim evidentně jedno, že omítka po jejich odchodu opadá," vzpomíná náš hostitel, který ctí řemeslo a oceňuje každou poctivě odvedenou práci.

Situaci nevyřešil ani stavební dozor: „Ani placení stavebního dozoru nás neuchránilo od rozčilování a zklamání. Člověk by snad musel celou dobu za každým stát.“

„Před časem jsem byl v Řecku s tamními archeology na vykopávkách. Dali mi na památku i jeden - pro ně bezcenný - střep. Ale byl na něm viditelný otisk hrnčířova palce! To mě fascinuje. A těší mě, když něčemu mohu dát i já svůj otisk.“ Loučí se s námi Martin Kos v červené zástěře, připraven pustit se hned v ateliéru do další práce.

:.Manželé Daniela a Martin Kosovi jsou oba keramici a s dcerkou a synkem obývají v Praze úžasný, dříve viničný dům. foto: Právo/Václav Jirsa

K brance nás vyprovodila paní domu se slovy: „Snažíme se udržet dobrou náladu, protože negací a strašáků kolem nás je habaděj. Tak bojujeme a snažíme se tvořit takové věci, aby na člověka, když už se na ně podívá, působily pozitivně.“

Možná nějaká soška vznikla u Kosových ještě v den naší návštěvy. Záměrně jsme nezdržovali celý den, takže máme také zásluhu na vzniku něčeho hezkého!

Reklama

Související články

Jak ve skalách bydlí Ondřej Suchý

Ondřej Suchý, podporován svojí třetí ženou, už třicet let úspěšně bojuje s vlhkostí, kterou jeho chalupě - kromě romantiky - přinášejí pískovcové skály...

Výběr článků

Načítám