Článek
Rád se nám v klidu věnoval, ale až když bylo jasné, že jedenadvacetiměsíční vnuk Sebastian po obědě spokojeně usnul.
Michal David
Probíhající pohoda
Velkorysý dům v Křeslicích, na východním okraji Prahy, obývají už čtyři roky. A už se v něm naučili žít. „Kamarádi nám říkali, že je to tu zbytečně velké a že budeme stejně trávit čas ve dvou místnostech. Dům je opravdu veliký, a přijde-li doba, že na nás bude drahý nebo opravdu zbytečně nevyužívaný, tak ho snadno a s lehkým srdcem prodám. Nyní nám ale opravdu vyhovuje a využíváme vše, co poskytuje.
Chodbu vedoucí k pokojům v patře zdobí rodinné album.
Od pánského klubu přes odpočívárnu s vířivkou a saunami až po jídelnu. Samozřejmě i my jsme nejčastěji v kuchyni, já navíc rád vařím. Jsme rádi, že tu máme i dva hostinské pokoje,“ vypočítává Michal David, když nám donese kávu z pressovače v kuchyni do tzv. klubovny s pohodlnými koženými křesly ve staroanglickém stylu. Nevystydla, i když s kávou ušel domem možná dvacet metrů.
Čistý design a pohodlí s výhledem od televize do atria s venkovním bazénem.
„Nijak na věcech nelpím a dovedu si představit, i když jsme tady rádi a vše je tak, jak jsme chtěli, že bychom jednou bydleli zase jinde.“
Zúročená příprava a představivost
„Někteří architekti či designéři by nám asi vyčetli, že to tu nemáme v jednotném stylu, ale je to náš záměr a máme to tak rádi. Od staroanglického po moderní nábytek s odkazy na východní kultury a předměty třeba z Thajska, kam rádi s rodinou jezdíme.“
Michal s manželkou Marcelou (která tu má dnes i pracovnu, protože kvůli vnukovi opustila post divadelní manažerky a věnuje se z domova manželově agendě) měli o domě natolik jasnou představu, že v plánech zakreslili i umístění nábytku.
Stěna s oboustranným krbem odděluje pánský klub od posezení u televize.
Dům je inspirovaný toskánským stylem. „Přitom jsme nechtěli úplně přenášet středomořský styl sem, ale ta inspirace je zřejmá. Výhodou bylo, že naším stavebníkem byl kamarád Petr Michovský, o kterém jsem věděl, že jeho IM Stav realizuje poctivé domy. Oslovili jsme ho, když už jsme měli dům nakreslený. On s námi byl potom také spokojený, protože jsme si nevymýšleli změny v průběhu stavby, žádné posouvání příček ani přidávání oken.
Atmosféru staré Anglie střídá moderní interiér.
Jediné nedorozumění nastalo při budování studia, které mám před domem. Chtěl jsem rozměr 7x7 metrů, a když jsem tam pak vstoupil, zdálo se mi nějak malé. Petr to bral jako vnější rozměry, já vnitřní. A ten metr je uvnitř znát. Ale volba stavebníka se nám osvědčila už v tom, že i když má Petr velkou firmu a vždycky dost práce, byl tu na stavbě denně. My jsme chodili na kukačku také denně, protože jsme bydleli vedle a navíc mě bavilo sledovat, jak vše od vykopání ohromné jámy roste.“
Do studia může Michal dojít v pantoflích, ale práci od soukromí už odděluje. I při přípravě dalšího muzikálu - Mata Hari.
Hudba a hračky
Poslední dobou Michal doma tráví hodně času, vedle práce v nahrávacím studiu, s vnoučkem mezi hračkami. „Pravda, plyšáci Sebastianka zatím moc nezajímají a dává přednost různým ovladačům, mobilům a vypínačům.“ Nicméně z jednoho kocoura v rukou prcka zní písnička Nonstop a pyšný dědeček s vnoučkem na klíně neskrývá nadšení.
Hala za předsíní je i jídelnou ozdobenou i schody do patra.
„Na nějaké rozpoznání talentu je ještě brzy, ale je pravda, že když slyší hudbu, zpozorní. Uvidíme až tak ve třech letech. Dcera Klárka už půl roku studuje v Americe na prestižní škole, potkává se tam s neteří Robbieho Williamse, a každý den je s námi všemi ve spojení přes Skype. Už tady třikrát byla, takže stíhá vzdělání i kontakt s malým. A my suplujeme rodičovskou roli a děláme i bábu - dědka. Jde to a dům ještě víc ožil. Pohoda. S malým už je větší legrace, protože začíná chodit a všemu už rozumí. Taky si spolu dvakrát třikrát týdně dáme vířivku. Za dvacet minut se krásně unaví a pak spí jako dřevo.“
Fantazie v kuchyni
„Strašně nemám rád takový ten odkaz na funkcionalismus - kámen sklo - a všude se pak bojíš něco položit. Nejsme žádní nepořádníci, ale ani puntičkáři, že bychom si nedali hrnek s kafem na stůl.
Zvláštností ostrůvku uprostřed kuchyně je v jeho pravé části varná plocha nejen na japonské speciality.
S Marcelou jsme se na všem shodli - jsme spřízněné duše. Jen kuchyně byla spíš podle mých představ, protože to je trochu mé království, i když manželka také vaří. A pak ještě nemluvila do onoho pánského koutu,“ usmívá se pod strništěm Michal David.
„Při zařizování kuchyně se nám osvědčilo, už kvůli slevě, že jsme vzali veškeré vybavení od jedné firmy. Linka je italská a kupodivu levnější než české značky. Dokonce i pokojové a vstupní dveře do domu se vyplatilo nechat dovézt z Ameriky. Potrpím si na masiv (třešeň a podobná dřeva) a je tu hojně zastoupen.“
V srdci domu je i pohodlné posezení, ze kterého lze kuchaři koukat pod ruce.
Michal David si pochvaluje, že za sebou vidí kus práce, nejen té hudební. „Něco jsem dokázal, postavil jsem hezký dům a chtěl bych, tak jak zpívám v jedné z mých písniček - žít tak, jak se má. Postavit dům a v něm být a naplno žít, právě tak chtěl bych žít.“
