Článek
V Brně, kde se i narodil, stále žije. „Jsem patriot, říšský Moravák, Královopolák, Brňák,“ konstatuje. Ale reprodukčním fotografem se vyučil v Praze a celý život v oboru pracoval.
„Polygrafie je mým chlebem dodnes a jsem spolumajitelem malé tiskárny. Práce v polygrafii mi umožnila, abych nikdy nebyl závislý na výdělku z umění,“ usmívá se náš hostitel.
„Moji tvorbu ovlivnilo mnoho výtvarníků, kteří mi v mládí věnovali svůj čas a něco ze svého umu a řemesla mě naučili, jako malíř Eduard Milén, sochař Vincenc Makovský, knihař Jindřich Svoboda, grafik Karel Kapoun a profesor Miroslav Štolfa.”
Řemeslo a příroda
Dům je plný dílek kamarádů výtvarníků a kamarádek výtvarnic. „Ve čtrnácti jsem mámě zmodernizoval a předělal kuchyňskou linku a vlastně mě navrhování interiérů (i jiným lidem) baví dodnes. Je to můj další velký koníček.
Ve vlastním interiéru vyznávám na stěnách bílou barvu, protože nenarušuje obrazy a další předměty v interiéru. Také jsem ten typ, který upřednostňuje promyšlené umístění nábytku, s kterým pak není třeba roky hýbat. Takové to přestavování skříní po každém malování, to není můj styl. Zastávám názor, že vše se má dělat promyšleně. A když si dám tu práci, že si něco namaluji i v měřítku, prostorově, tak chci, aby to tak vypadalo i ve výsledku. Nemám rád improvizace,“ konstatuje Dušan Tejkal.
Dům zdobí i mnohá díla od přátel výtvarníků – malířů.
Do moderního interiéru neváhal zakomponovat i odkaz na svá chalupářská léta – sbírka keramických nádob na policích pod stropem propojuje obývací část s kuchyní (postavenou také podle jeho návrhu).
Obývací pokoj odděluje od kuchyňské části originální jídelní stůl.
„Měl jsem chalupu na Vysočině u hradu Perštejn. Mám rád věci, na kterých je vidět řemeslo a příroda. A také miluji oheň, tak mám krbová kamna i tady. Jsem nepraktikující křesťan, nejsem věřící, ale mám tu i jako ukázku lidového řezbářství několik krucifixů.“
Výstava v ulici před domy
Celá ulice vypadá jako nová, ale domy tu už jsou dvaadvacet let. Je slepá a většina sousedů žije společenským životem, který zahrnuje sousedská posezení, akce typu „vítání jara“, o Vánocích setkání u „uličního betlému“, v němž má od výtvarníka každý svoji postavičku, nebo silvestrovské oslavy.
„Vstřícnost mých sousedů mě inspirovala k uspořádání výstavy trochu větších rozměrů, kterou jsem nazval V ulici mezi auty (pod záštitou starostky Králova Pole). Výstava trvala čtrnáct dní, a protože plastiky byly volně rozmístěny před jednotlivými vchody a v přilehlém okolí, uzavíraly se sázky, kolik se toho do konce výstavy ztratí.
Nic se neztratilo, a tak se bonus výstavy mohl uskutečnit. Spočíval v možnosti odnést si poslední den navečer zdarma některé plastiky. Díky tomu tak vznikl trochu jiný happening. Myslím, že to ještě nikdo neudělal,“ komentuje akci Dušan Tejkal.
Vstup do galerie je na druhé straně, než je vstup do domu.
Díra známá široko daleko
Ateliérů měl Dušan Tejkal několik – v kočárkárně paneláku, kde bydlel, na chalupě na Vysočině, v garáži, na zahradě u tchána…
Nakonec padlo rozhodnutí o přístavbě k domu. Inspirace byla prozaická – zrušil zahrádku u řadového domu, kterou odkopal, až vznikla díra tak veliká, že se do ní vešla nová suterénní místnost (navazující na bývalý sklep) s dvorkem, takže velkým čelním oknem a světlovodem vstupuje do galerie a na pracovní stůl dostatek denního světla.
Venkovní posezení zvyšuje komfort bydlení i soukromí v řadovém domě.
Na stropě ateliéru pak vznikla nová terasa – zahrádka přístupná z obývacího pokoje. Nechybí na ní prostorné posezení, zároveň krb se zásobou dřeva a zahradní sprcha!
Rozšířením obytné plochy domu, která je na třech podlažích tři sta šedesát metrů, vznikla i terasa nahrazující zahradu.
„Nejenže jsem si projekt vymyslel sám, ale hlavně jsem většinu dělal vlastníma rukama,“ usmívá se výtvarník.
„Byla to taková práce, že když mě tu někdo sháněl, tak manželka odpovídala – je v díře. Tak vznikl název ateliéru. V rámci prostoru jsem vyčlenil místo pro prezentaci svých kolegů výtvarníků a kolegyň výtvarnic, se kterými pořádám besedy a přátelům laikům tak zprostředkovávám setkání s výjimečnými osobnostmi. Říkáme tomu Pokec a na kontě už jich máme několik desítek.“
Ateliér v suterénu znají příznivci výtvarného umění jako Ateliér Díra.
I kožené křeslo je dílem výtvarníka, stejně jako kožené vazby knih na polici.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.