Článek
Zrenovovaný byt v přízemí objektu je zařízený v severském stylu a s mnoha drobnými a na první pohled nenápadnými nápady (podobně jako zahrádka).
Ložnici si manželé zřídili v bývalé pánské šatně, což dokazuje tovární stropní okno, po rekonstrukci otvíratelné pístem ovládaným na dálku.
„Tento objekt koupili rodiče manžela, který je nyní pokračovatelem rodinné firmy na opravu lodních motorů. Takže jsme si tady za poslední dva roky upravili bydlení i my a je tady – vedle haly – místo i pro můj ateliér M2, kde máme s kolegyní Markétou pro sebe i návštěvy dost prostoru. Navíc mohu do kanceláře přicházet ´suchou nohou´ z bytu přes šatnu. Že máme s manželem pracoviště v domě, má své výhody i nevýhody. Včetně toho, že když se jdeme projít podél řeky, tak manžel nejednou v kotvišti pomáhá lidem opravovat motory, protože mu to nedá,“ usmívá se paní Martina, která zcela jistě bude pracovat z domova i na blížící se mateřské. Prý to bude kluk!
Město, voda a zeleň
Rodačka ze Slovenska (z Popradu) stačila vystudovat na Moravě v Lednici inženýrský titul na vyhlášené zahradní a krajinářské škole s tradicí, a pak ještě v Praze získala i doktorát na architektuře.
„Příroda a přírodní vědy mě vždy bavily, byla jsem spokojená i se studiem v Lednici, ale stále mě to více přitahovalo k architektuře, což mě přivedlo také ke stáži a studiu urbanismu v Austrálii. Po návratu jsem nastoupila na Fakultu architektury ČVUT v Praze, přestěhovala jsem se a po škole jsem pět let v hlavním městě pracovala.“
Tou dobou si myslela, že metropoli už ani kvůli profesi neopustí, ale po víkendech v Roudnici brzy s manželem zjistili, že je jim tam dobře a přejíždění je zbytečné. Navíc už cítila potřebu změny a chuť založit vlastní ateliér.
„Krajina začíná za klikou dveří.“
„Interiér bytu jsme budovali poměrně narychlo bez konzultací s architektem a dnes mne to mrzí, protože to šlo možná dispozičně vymyslet lépe. Také mohly být instalované jinak zásuvky, ale to už tak bývá. Zjistila jsem, že interiérové měřítko – kdy může záležet na každém centimetru – mi nic neříká, protože pro mě, krajinářskou architektku, padesát centimetrů není žádná míra. Navíc to měl být původně jenom letní byt, takže kuchyně zůstala malá. Ale určitě se sem vejdeme všichni a Praha nám nechybí.“
Inspirace a vize
Zahradu vnímá jako součást krajiny, která začíná za klikou dveří.
„Snažím se to tak podat i klientům. Někdy je na celé práci nejtěžší i nejdůležitější ta snaha naladit se s klientem na stejnou vlnu. Má dizertační práce měla podtitul Hledání identity. Musím to zaťukat, dnes mě vyhledávají lidé, kteří vědí, proč jdou za mnou, a většinou si sedneme. Pro mě je nejdůležitější výsledek, což znamená spokojený klient i já.“
Přitom může být zahrada minimalistická, barevná, nebarevná, náročná na pěstování, jak tvrdí naše hostitelka a připomíná, že bezúdržbová zahrada neexistuje.
„Nízkoúdržbová, jako je ta moje, ano. Přírodní, přirozená, tedy i divoká zahrada. Je to i tím, že tu není vůbec trávník, takže nesekáme. Máme tu i poměrně dost vydlážděných metrů. Ale i kvůli tomu, že pod místem s posezením jsou velké retenční nádrže, ve kterých zadržujeme dešťovou vodu ze střech. Pořád tu ještě něco dosazuji a všemu se tu daří. I proto, že si každé ráno s rostlinami povídám a pozdravím je. Ta energie je tu cítit a ani tu nijak uměle nepřihnojuji. Jen kompostem, který nám vylepšují naše kozy a slepice chované na pozemku za domem,“ usmívá se spokojeně Martina Imramovská, která vegetaci ráda různě doplňuje (geometrické uskupení dřevěných hranolů nebo i skleněné koule mezi rostlinami a také cedulka s vlastnoručním nápisem).
„Vítejte v zahradě, kterou nikdo nechtěl.“ Osazuje zde totiž prvky, které odmítli klienti.
Svěží vzduch pro města
Při své práci se snaží tvůrčí čas stejně rozdělovat mezi tvorbu soukromých zahrad a zvelebování veřejného prostoru. Včetně zelených střech, pro velká města stále důležitějších.
„I pro moji práci je podstatné, aby města měla osvícené samosprávy – kvalifikované lidi na stavebních úřadech, na odborech životního prostředí, vodohospodářských útvarech – všude. Většinou nás brzdí byrokratický proces. Peníze i šikovní lidé se nakonec vždy seženou. Navíc třeba Praha i Roudnice jsou zelená města (sídliště se projektovala modernisticky s dostatkem světla i zeleně), ale chybí management dohlížející na jejich údržbu a nové využívání. Dnes se na mnoha místech těžko určuje, co je to za plochu – park, plácek, izolační, zbytková vegetace…
A potenciál je ve střechách a současná horka to potvrzují. Přitom má město prostor na vegetaci, která ochlazuje mikroklima a zadržuje i dešťovou vodu. Sázet stromy je hezká věc, ale musí při tom být dodržena pravidla správné výsadby, a hlavně i následná péče. Naše práce je zároveň i osvětou,“ konstatuje naše hostitelka, která považuje i městskou ulici za součást krajiny.
„Neztotožňuji se s těmi, kteří tvrdí, že krajinářský architekt nemá ve městě místo. Naopak, nejde jen o formu a design, ale i o vzájemné vztahy a propojenost jednotlivých systémů. My jsme schopni do města přivést život, ekologický přístup a pokoru. Naštěstí přibývá lidí, kteří si to uvědomují.“
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.