Zrenovovaný byt v přízemí objektu je zařízený v severském stylu a s mnoha drobnými a na první pohled nenápadnými nápady (podobně jako zahrádka).

Ložnici si manželé zřídili v bývalé pánské šatně, což dokazuje tovární stropní okno, po rekonstrukci otvíratelné pístem ovládaným na dálku.

Nízké mezipatro poskytuje dostatek úložného prostoru, ten je i v ložnici, takže skříní netřeba.

Nízké mezipatro poskytuje dostatek úložného prostoru, ten je i v ložnici, takže skříní netřeba.

FOTO: Petr Horník, Právo

Ložnice z bývalé šatny dělníků má zachované střešní okno.

Ložnice z bývalé šatny dělníků má zachované střešní okno.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Tento objekt koupili rodiče manžela, který je nyní pokračovatelem rodinné firmy na opravu lodních motorů. Takže jsme si tady za poslední dva roky upravili bydlení i my a je tady – vedle haly – místo i pro můj ateliér M2, kde máme s kolegyní Markétou pro sebe i návštěvy dost prostoru. Navíc mohu do kanceláře přicházet ´suchou nohou´ z bytu přes šatnu. Že máme s manželem pracoviště v domě, má své výhody i nevýhody. Včetně toho, že když se jdeme projít podél řeky, tak manžel nejednou v kotvišti pomáhá lidem opravovat motory, protože mu to nedá,“ usmívá se paní Martina, která zcela jistě bude pracovat z domova i na blížící se mateřské. Prý to bude kluk!

Martina Imramovská
FOTO: Petr Horník, Právo

Město, voda a zeleň

Rodačka ze Slovenska (z Popradu) stačila vystudovat na Moravě v Lednici inženýrský titul na vyhlášené zahradní a krajinářské škole s tradicí, a pak ještě v Praze získala i doktorát na architektuře.

„Příroda a přírodní vědy mě vždy bavily, byla jsem spokojená i se studiem v Lednici, ale stále mě to více přitahovalo k architektuře, což mě přivedlo také ke stáži a studiu urbanismu v Austrálii. Po návratu jsem nastoupila na Fakultu architektury ČVUT v Praze, přestěhovala jsem se a po škole jsem pět let v hlavním městě pracovala.“

Tou dobou si myslela, že metropoli už ani kvůli profesi neopustí, ale po víkendech v Roudnici brzy s manželem zjistili, že je jim tam dobře a přejíždění je zbytečné. Navíc už cítila potřebu změny a chuť založit vlastní ateliér.

„Krajina začíná za klikou dveří.“

„Interiér bytu jsme budovali poměrně narychlo bez konzultací s architektem a dnes mne to mrzí, protože to šlo možná dispozičně vymyslet lépe. Také mohly být instalované jinak zásuvky, ale to už tak bývá. Zjistila jsem, že interiérové měřítko – kdy může záležet na každém centimetru – mi nic neříká, protože pro mě, krajinářskou architektku, padesát centimetrů není žádná míra. Navíc to měl být původně jenom letní byt, takže kuchyně zůstala malá. Ale určitě se sem vejdeme všichni a Praha nám nechybí.“

Na malém prostoru poskytuje kuchyň vše potřebné.

Na malém prostoru poskytuje kuchyň vše potřebné.

FOTO: Petr Horník, Právo

Inspirace a vize

Zahradu vnímá jako součást krajiny, která začíná za klikou dveří.

„Snažím se to tak podat i klientům. Někdy je na celé práci nejtěžší i nejdůležitější ta snaha naladit se s klientem na stejnou vlnu. Má dizertační práce měla podtitul Hledání identity. Musím to zaťukat, dnes mě vyhledávají lidé, kteří vědí, proč jdou za mnou, a většinou si sedneme. Pro mě je nejdůležitější výsledek, což znamená spokojený klient i já.“

FOTO: Petr Horník, Právo

Přitom může být zahrada minimalistická, barevná, nebarevná, náročná na pěstování, jak tvrdí naše hostitelka a připomíná, že bezúdržbová zahrada neexistuje.

I na malém prostoru předzahrádky je možné vytvořit nápadité i praktické místo k životu.

I na malém prostoru předzahrádky je možné vytvořit nápadité i praktické místo k životu.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Nízkoúdržbová, jako je ta moje, ano. Přírodní, přirozená, tedy i divoká zahrada. Je to i tím, že tu není vůbec trávník, takže nesekáme. Máme tu i poměrně dost vydlážděných metrů. Ale i kvůli tomu, že pod místem s posezením jsou velké retenční nádrže, ve kterých zadržujeme dešťovou vodu ze střech. Pořád tu ještě něco dosazuji a všemu se tu daří. I proto, že si každé ráno s rostlinami povídám a pozdravím je. Ta energie je tu cítit a ani tu nijak uměle nepřihnojuji. Jen kompostem, který nám vylepšují naše kozy a slepice chované na pozemku za domem,“ usmívá se spokojeně Martina Imramovská, která vegetaci ráda různě doplňuje (geometrické uskupení dřevěných hranolů nebo i skleněné koule mezi rostlinami a také cedulka s vlastnoručním nápisem).

„Vítejte v zahradě, kterou nikdo nechtěl.“ Osazuje zde totiž prvky, které odmítli klienti.

Druhou největší místností je hostinský, dětský pokoj. I zde byla při rekonstrukci přiznána původní kamenná stěna.

Druhou největší místností je hostinský, dětský pokoj. I zde byla při rekonstrukci přiznána původní kamenná stěna.

FOTO: Petr Horník, Právo

Svěží vzduch pro města

Při své práci se snaží tvůrčí čas stejně rozdělovat mezi tvorbu soukromých zahrad a zvelebování veřejného prostoru. Včetně zelených střech, pro velká města stále důležitějších.

„I pro moji práci je podstatné, aby města měla osvícené samosprávy – kvalifikované lidi na stavebních úřadech, na odborech životního prostředí, vodohospodářských útvarech – všude. Většinou nás brzdí byrokratický proces. Peníze i šikovní lidé se nakonec vždy seženou. Navíc třeba Praha i Roudnice jsou zelená města (sídliště se projektovala modernisticky s dostatkem světla i zeleně), ale chybí management dohlížející na jejich údržbu a nové využívání. Dnes se na mnoha místech těžko určuje, co je to za plochu – park, plácek, izolační, zbytková vegetace…

Také koupelna je bílá s příjemnými odstíny hnědé.

Také koupelna je bílá s příjemnými odstíny hnědé.

FOTO: Petr Horník, Právo

A potenciál je ve střechách a současná horka to potvrzují. Přitom má město prostor na vegetaci, která ochlazuje mikroklima a zadržuje i dešťovou vodu. Sázet stromy je hezká věc, ale musí při tom být dodržena pravidla správné výsadby, a hlavně i následná péče. Naše práce je zároveň i osvětou,“ konstatuje naše hostitelka, která považuje i městskou ulici za součást krajiny.

Ani kancelář, přístupná i rovnou z bytu, nepopírá původní, tovární charakter.

Ani kancelář, přístupná i rovnou z bytu, nepopírá původní, tovární charakter.

FOTO: Petr Horník, Právo

FOTO: Petr Horník, Právo

„Neztotožňuji se s těmi, kteří tvrdí, že krajinářský architekt nemá ve městě místo. Naopak, nejde jen o formu a design, ale i o vzájemné vztahy a propojenost jednotlivých systémů. My jsme schopni do města přivést život, ekologický přístup a pokoru. Naštěstí přibývá lidí, kteří si to uvědomují.“