Zdeněk Vřešťál si s rodinou užívá bydlení ve starém domě

Z Prahy se dostal na téměř předměstí dalšího turisty vyhledávaného města jednoduše.

„Vybírali jsme místo mezi mým bývalým bydlištěm a rodištěm mé druhé ženy, která pochází od Jihlavy. Druhá věc byla, že v Praze je na mne strašně moc lidí a už mě to tam deptá. Celý život vystupuji před lidmi a jsem rád i v klidu,“ konstatuje lakonicky rodák z metropole.

A jako typický muzikant – často na cestě – dodává, že koncertují po celé republice a nyní možná nejčastěji na Slovensku.

„Máme tady vše důležité vzdálené padesát metrů. Školu pro děti, krám, les i hospodu. Do Prahy padesát minut vláčkem. Paráda! Navíc tady hrabě Jan Rudolf Chotek (mecenáš věd a umění, postavil i zámek Kačina – pozn. aut.) zanechal hezké stavby i rybníky, nebyl to žádný hlupák,“ pochvaluje si náš hostitel – mimo jiné i to, že tady v hospodě pořád ještě člověk najde ty řemeslníky, kteří mu z dobrých sousedských vztahů odvedou kvalitní práci za slušné peníze. Naposledy při budování koupelny ve starém přízemí.

„Není tam žádný pravý úhel a starost měli i se spádem odpadů. Ale poradili si – jsou to šikovní kamarádi.“

Za třináct let života se sžil s místními natolik, že neváhá už čtyři roky každý měsíc organizovat hudební setkání Zpívaná v Nových Dvorech. Nejenže pozve kamarády (Samsona Lenka, Žalmana, Krausberry…), ale ještě objíždí okolí na zánovní babetě a vylepuje plakáty.

„Po koncertě pokračuje společné muzicírování – často až do rána, protože kdo chce, donese si svoji kytaru. Baví mě to tady.“

Dům je v zásadě takový, jak ho před lety koupili. Ale okna vyměnili za nová a postupně zvelebují jednotlivé místnosti. Největší proměnou prošla bývalá kovárna, kde se kovali koně a kde je dnes království pána domu.

„Obrušovat cihly, z kterých je klenba, byla strašná práce, ale vyplatilo se. Očištěné a penetrací ošetřené cihly připomínají dům postavený podle záznamů v roce 1780. Ještě tu byla i začouzená omítka a koně se chodili plavit rovnou do sousedního rybníka.“

Zdeněk Vřešťál může do své pracovny – studia vstoupit „suchou nohou“ přes chodbu v přízemí nebo využívat francouzské dveře do zahrady. Další bonus.

Mimochodem prostorná předzahrádka dává zapomenout na blízkost silnice za plotem a poskytuje místo i pro záhony se zeleninou i vinnou révou. Úrodu z pár hlav s kamarádem už také nelenili zúročit na vlastní burčák.

„Bylo to jen patnáct litrů, ale byli jsme hodně veselí!“ směje se Zdeněk, který kouzla místa a okolní přírody využívá i k pravidelným vyjížďkám na kole. Na kondici dbá i po šedesátce. „Do přírody to tu opravdu nemáme daleko a až k plotu nám chodí srnky i divočáci.“

Ani v době letního koncertování nezapomínal se svým hudebním souputníkem Vítem Sázavským na přípravu příští desky. Tentokrát se s nimi na ní podílí i mladá slovenská zpěvačka Lucia Šoralová (pražští návštěvníci muzikálů ji znají třeba z Divadla Kalich).

„Je výborná a už se o výsledek nebojíme. Když jsme zvažovali její nabídku na spolupráci (svěřila se nám, že nás ráda poslouchala se svou maminkou), říkali jsme si, že nemůžeme jít pod kvalitu, kterou si od nás posluchači pamatují z let Nerezu se Zuzkou Navarovou. Na album NEREZ & LUCIA už máme natočených devět skladeb a jsme nadšeni, jinak bychom do toho nešli.

Čtrnáct let už tady Zuzana není a my pořád s úspěchem hrajeme i tehdejší repertoár. A tak dbáme i na její odkaz. I nyní tvoříme písničky všichni tři dohromady a těšíme se i na společné koncerty. Je to jako déja vu. Také si dáváme záležet na obalu desky, kterou s chutí vydáme i na vinylu – je to radost. Vnější a vizuální stránka je důležitá a design mě obecně také zajímá.“

Zdeňkova dcera Veronika z prvního manželství je vystudovaná architektka a krásně maluje, druhá dcera Dominika píše básničky a nejmladší Klárka hezky zpívá. „Vyženil jsem i Metoděje, který je v patnácti šikovným fotbalistou.“

Detaily útulného interiéru vymýšlí paní domu (angličtinářka a překladatelka), kterou baví vytvářet originální doplňky dotvářející atmosféru. Renovovaný nábytek, tapetování, šité doplňky…

„Moje žena má svůj styl a cit pro detail a já jsem rád. Slunný podzim života plánuji tady. Nejsem už žádný stěhovavý pták, už jsem se usadil – tady,“ dodává na závěr Zdeněk Vřešťál s úsměvem i s plány oprášit Nerez.