Velkou místnost lemují obrazy hotové i nehotové, pověšené i opřené o tři stěny. Čtvrtou zdobí linie oken s výhledem na Vltavu blížící se pomalu k Vyšehradu. („Samozřejmě že denní světlo je kvůli barvám nejlepší, ale nejraději maluji večer, kdy je všude klid a ze dne mám všechno ostatní zařízené.“)

Ze střechy nepřehlédnutelného věžáku je výhled do všech stran ještě impozantnější a majitelé už naplánovaných mezonetových bytů si za něj jistě slušně připlatí. To už tu ovšem Adam Jílek ateliér mít nebude.

Malíř Adam Jílek
FOTO: Milan Malíček, Právo

Ale teď sem dojíždění, ze Žižkova přes Braník, nelituje. I proto, že cestu přes centrum často rád přeruší, aby si užil pracovní i jiné schůzky v rytmu pražských kaváren.

„Mám to rád a zatím mi život ve městě vyhovuje,“ pochvaluje si devětadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, kde prošel ateliéry od klasické malby až po restaurování klasických malířských děl. Jak má ateliér „zarovnán“ obrazy, tak jeho podkrovní byteček záměrně zdobí jen bílé a vlastně holé stěny.

V podkrovní garsonce je vše pohromadě a nic nechybí.

V podkrovní garsonce je vše pohromadě a nic nechybí.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Bývalý hotel

„Zdá se mi, že prostředí na Žižkově se i úpravou parků zlepšuje, a považuji ho za nádhernou lokalitu, kde se bydlí čím dál lépe. Byty v tomto domě jsou ze zrekonstruovaných hotelových pokojů. Z té doby nám v koupelně zůstalo mramorové umyvadlo, které bych si sám určitě nepořizoval,“ usmívá se na pár metrech čtverečních spokojený Adam, který tu žije s přítelkyní, s níž pomalu spřádá plány na bydlení někde jinde. Domek s ateliérem a zahrádkou, třeba i dál od Prahy.

„Trochu se bojím odříznutí od civilizace, ale tady opravdu do ničeho zbytečně neinvestujeme – s tím si počkáme, až budeme ve vlastním. Ale dáváme si s přítelkyní záležet, abychom se doma cítili dobře a příjemně. Okolí Berouna by se mi například líbilo.“

Velkorysé umyvadlo je vzpomínkou na hotelové časy interiéru.

Velkorysé umyvadlo je vzpomínkou na hotelové časy interiéru.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Zatím ještě před zapouštěním hlubokých kořenů dává přednost cestování s kamarády, kdy s batohem a s koly třeba odjedou vlakem na Ukrajinu a vracejí se po vlastní ose s přespáváním pod širákem.

„Parádní to bylo i na Tenerife, kde se natáčel film Planeta opic. Kdybych teď nemaloval zvířata, tak nemaluji nic jiného než krajinu Kanárských ostrovů.“

Samota v ateliéru jen zdánlivá

„Jsem rád v samotě ateliéru, nemám rád davy a komunikaci s velkým počtem lidí nevyhledávám a nelibuji si v ní. Mám to štěstí, že se mi podobně, jako dalším spolužákům z ročníků pana profesora Zdeňka Berana, podařilo obrazy upoutat pozornost. Je třeba vybalancovat svoji svobodu s určitým zviditelněním,“ konstatuje mladý malíř, který měl nedávno výstavu v pražském Palffyho paláci a už se začíná připravovat na instalaci v Mánesu.

Psí portréty jsou aktuálním tématem Adama Jílka.

Psí portréty jsou aktuálním tématem Adama Jílka.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Považuji to pořád za prestižní adresu a věřím, že tam noví majitelé tradiční galerii dokážou udržet. Je také super propojit malování s věcmi, které mohou být prospěšné těm, kteří to potřebují,“ konstatuje malíř. Také už nejednou věnoval své obrazy humanitárním nadacím na podporu jejich činnosti.

Ateliér v modřanském věžáku má větší plochu než žižkovský byt na třiceti metrech čtverečních.

Ateliér v modřanském věžáku má větší plochu než žižkovský byt na třiceti metrech čtverečních.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Samotu v ateliéru si při tvorbě nabourává poslechem hudby podle nálady. „Bez toho by to nešlo a nejraději mám kytarové pecky, většinou od Red Hot Chili Peppers.“

Obraz srnky připoutané k bílému havranovi se jmenuje V zajetí vztahu.

Obraz srnky připoutané k bílému havranovi se jmenuje V zajetí vztahu.

FOTO: Milan Malíček, Právo

FOTO: Milan Malíček, Právo

Vesnice pod kůží zadřená

„Dětství jsem prožíval v přírodě u babičky a rád na to vzpomínám. Mezi městem a venkovem jsem pendloval pořád. Možná proto i ta zvířata na mých obrazech, i když v posledním období jsou spíš prostředkem k připomenutí různých bajek a satirických poselství i nadsázek. V tom prvním jsem maloval třeba i detaily ze zabijačky. Ty už nemaluji, ale příroda mě zajímá pořád. Možná se do ní opravdu i časem odstěhujeme.“

Cesta výtahem z ateliéru na střechu domu stojí za to.

Cesta výtahem z ateliéru na střechu domu stojí za to.

FOTO: Milan Malíček, Právo