Elegantní čtyřpokojový byt fotografky Marie Mervínské

Protože děti chodí do bytu už jen na návštěvy, začínají si s manželem myslet, že by pro ně byl pohodlnější a praktičtější menší byt. Hezké starosti v důchodu, na který navíc naše hostitelka nevypadá. Co by za to jiní dali!

Pohodlný a příjemně i prakticky zařízený byt má navíc jeden malý balkónek přístupný z ložnice a ještě i dlouhou lodžii s posezením u stolečku a výhledem do uzavřeného, a tedy klidného dvora.

„Nic nám tu nechybí, ale ještě víc by se mi líbilo bydlení, kdy by šlo dveřmi vstoupit rovnou na trávník,“ připouští paní Marie s tím, že to není tak dávno, kdy ji na cestách do přírody nedělávalo problémy přespat ve stanu nebo i pod širákem.

S bytem je sžitý i další spoluobyvatel, tři roky slepý a jedenáct let starý pes. I když na svých cestách labyrintem bytu občas narazí do skříňky nebo zdi, cestu na své oblíbené místo na pohovce s polštářem si vždy najde.

„Nastěhovali jsme se sem do nového bytu a už je to čtrnáct let. Ještě tu s námi bydlela dcera, která tou dobou studovala. Po gymnáziu šla na keramickou školu v Bechyni a po druhé střední škole si přidala ještě vysokou pedagogickou – obor výtvarka.“

Fotografii se Marie Mervínská věnuje asi i díky otci, který byl kantor.

„Od dětství jsem jeho fotografování s flexaretou se zájmem sledovala a také se nás do toho snažil zapojovat. Fotokomoru měl ve škole a bylo pro mne dobrodružství doprovázet jej tam a sledovat, co se děje ve vývojce.

Otevření hranic mi dalo ještě větší možnost cestovat, což jsem měla vždy ráda, a postupně jsem si pořizovala – i na popud syna – lepší fotoaparáty. První zrcadlovku jsem dostala k Vánocům 2010. Přes různé kurzy jsem se soustředila na focení krajiny a kolikrát až doma jsem si uvědomila, že v ní svoji roli hraje i architektura.

Láska k cestování mě navedla i k tomu, že jsem si udělala průvodcovský kurz a jezdila s cestovkou zaměřenou na mezinárodní turistické pochody. To bylo vždy co fotit! Tenkrát ještě na kinofilm, kdy člověk musel přemýšlet nad počtem snímků. Tehdy mi šlo spíš jen o zaznamenání místa, ale i tak se mi dostávalo chvály, takže jsem se fotografii a vnímání krajiny začala více věnovat,“ vzpomíná Marie Mervínská, která ještě před stěhováním do Prahy pracovala ve sklárnách v Kamenickém Šenově, odkud pochází.

Měla tam na starosti objednávky z celého světa a spolupracovala s designéry, takže se už tenkrát pohybovala v inspirativním a uměleckém prostředí firmy Preciosa – Lustry. Hezkou dobu jí dodnes připomínají i dva lustry v pražském bytě.

„Mám ráda architekturu i design, ale že by tomu až tak odpovídal interiér našeho bytu si nemyslím.

Líbí se mi rustikální styl. Dovedu si představit život v chaloupce s pecí a dřevěným nábytkem, ale uznávám i moderní čisté linie, jednoduchý, bílý nábytek, prostě minimalismus. Tak to tu vlastně tak trochu kombinujeme a nestěžuji si. Jsme tu spokojeni, skoro jako ve vlastním domku. Jen ta zahrádka chybí.“

Kontakt s přírodou jí nahrazuje výhled do korun stromů ze tří pokojů – prostorná ložnice, malý pokojík se šicím strojem a druhý stejně čtvercový s psacím stolem, velkou knihovnou a gaučem. Pohoda. Knihy a květiny jsou zde všude. („Knihy nemáme snad akorát v koupelně.“) A pak ještě to posezení na lodžii s mnoha osázenými truhlíky.

„Na severní Čechy už moc vazeb nemáme a před nějakým chalupařením dávám ještě přednost cestování. Mojí srdeční záležitostí jsou Dolomity. Ještě něco tam ujdu, ale už to není ono. Přesto se tam ráda vracím a inspirace mi v horách nechybí. Díky focení jsem se dostala i do party skvělých lidí a věřím, že se s partou ještě někam podívám. Na září plánujeme Bavorsko,“ vypočítává naše hostitelka s tím, že se nedávno vrátila z Holandska, kde to bylo hlavně o fotografování městské architektury.

Jednou z nepřehlédnutelných ozdob interiéru je i abstraktní, větší obraz. „Maloval ho náš pes. Se švagrovou jsme jednou malovaly kraslice a měly v nádobkách žárovkou roztavené voskovky. Pes zavadil o elektrickou šňůru, ta o nádobky a cákance byly na světě… Až mě napadlo plátno – ubrus, který švagrová chtěla vyhodit – rovnou zarámovat,“ usmívá se paní Marie při pohledu na barevné obrazce. Její výrazné fotografie, které zdobí další stěny v bytě, bývají černobílé. A je také radost se na ně dívat.