Protože děti chodí do bytu už jen na návštěvy, začínají si s manželem myslet, že by pro ně byl pohodlnější a praktičtější menší byt. Hezké starosti v důchodu, na který navíc naše hostitelka nevypadá. Co by za to jiní dali!

Pohodlný a příjemně i prakticky zařízený byt má navíc jeden malý balkónek přístupný z ložnice a ještě i dlouhou lodžii s posezením u stolečku a výhledem do uzavřeného, a tedy klidného dvora.

Vlastně pátá „místnost“ poskytuje místo i pro příjemné posezení.

Vlastně pátá „místnost“ poskytuje místo i pro příjemné posezení.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Nic nám tu nechybí, ale ještě víc by se mi líbilo bydlení, kdy by šlo dveřmi vstoupit rovnou na trávník,“ připouští paní Marie s tím, že to není tak dávno, kdy ji na cestách do přírody nedělávalo problémy přespat ve stanu nebo i pod širákem.

S bytem je sžitý i další spoluobyvatel, tři roky slepý a jedenáct let starý pes. I když na svých cestách labyrintem bytu občas narazí do skříňky nebo zdi, cestu na své oblíbené místo na pohovce s polštářem si vždy najde.

„Nastěhovali jsme se sem do nového bytu a už je to čtrnáct let. Ještě tu s námi bydlela dcera, která tou dobou studovala. Po gymnáziu šla na keramickou školu v Bechyni a po druhé střední škole si přidala ještě vysokou pedagogickou – obor výtvarka.“

Dobrodružství a cestování

Fotografii se Marie Mervínská věnuje asi i díky otci, který byl kantor.

„Od dětství jsem jeho fotografování s flexaretou se zájmem sledovala a také se nás do toho snažil zapojovat. Fotokomoru měl ve škole a bylo pro mne dobrodružství doprovázet jej tam a sledovat, co se děje ve vývojce.

Fotografka Marie Mervínská
FOTO: Jan Handrejch, Právo

Otevření hranic mi dalo ještě větší možnost cestovat, což jsem měla vždy ráda, a postupně jsem si pořizovala – i na popud syna – lepší fotoaparáty. První zrcadlovku jsem dostala k Vánocům 2010. Přes různé kurzy jsem se soustředila na focení krajiny a kolikrát až doma jsem si uvědomila, že v ní svoji roli hraje i architektura.

Láska k cestování mě navedla i k tomu, že jsem si udělala průvodcovský kurz a jezdila s cestovkou zaměřenou na mezinárodní turistické pochody. To bylo vždy co fotit! Tenkrát ještě na kinofilm, kdy člověk musel přemýšlet nad počtem snímků. Tehdy mi šlo spíš jen o zaznamenání místa, ale i tak se mi dostávalo chvály, takže jsem se fotografii a vnímání krajiny začala více věnovat,“ vzpomíná Marie Mervínská, která ještě před stěhováním do Prahy pracovala ve sklárnách v Kamenickém Šenově, odkud pochází.

Propojený prostor připomíná uspořádáním interiér rodinného domu. Za předsíní ve středu bytu jsou další tři místnosti.

Propojený prostor připomíná uspořádáním interiér rodinného domu. Za předsíní ve středu bytu jsou další tři místnosti.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Měla tam na starosti objednávky z celého světa a spolupracovala s designéry, takže se už tenkrát pohybovala v inspirativním a uměleckém prostředí firmy Preciosa – Lustry. Hezkou dobu jí dodnes připomínají i dva lustry v pražském bytě.

Jídelní kout mezi obývací a kuchyňskou částí také ozvláštňuje lustr z Kamenického Šenova.

Jídelní kout mezi obývací a kuchyňskou částí také ozvláštňuje lustr z Kamenického Šenova.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Kombinace oblíbeného

„Mám ráda architekturu i design, ale že by tomu až tak odpovídal interiér našeho bytu si nemyslím.

Líbí se mi rustikální styl. Dovedu si představit život v chaloupce s pecí a dřevěným nábytkem, ale uznávám i moderní čisté linie, jednoduchý, bílý nábytek, prostě minimalismus. Tak to tu vlastně tak trochu kombinujeme a nestěžuji si. Jsme tu spokojeni, skoro jako ve vlastním domku. Jen ta zahrádka chybí.“

Autorské fotografie a mnohé květiny nelze v bytě přehlédnout.

Autorské fotografie a mnohé květiny nelze v bytě přehlédnout.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Kontakt s přírodou jí nahrazuje výhled do korun stromů ze tří pokojů – prostorná ložnice, malý pokojík se šicím strojem a druhý stejně čtvercový s psacím stolem, velkou knihovnou a gaučem. Pohoda. Knihy a květiny jsou zde všude. („Knihy nemáme snad akorát v koupelně.“) A pak ještě to posezení na lodžii s mnoha osázenými truhlíky.

Police s knihami u zástěny, která odděluje kuchyňskou část od prostoru k sezení.

Police s knihami u zástěny, která odděluje kuchyňskou část od prostoru k sezení.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

I ty Dolomity

„Na severní Čechy už moc vazeb nemáme a před nějakým chalupařením dávám ještě přednost cestování. Mojí srdeční záležitostí jsou Dolomity. Ještě něco tam ujdu, ale už to není ono. Přesto se tam ráda vracím a inspirace mi v horách nechybí. Díky focení jsem se dostala i do party skvělých lidí a věřím, že se s partou ještě někam podívám. Na září plánujeme Bavorsko,“ vypočítává naše hostitelka s tím, že se nedávno vrátila z Holandska, kde to bylo hlavně o fotografování městské architektury.

Dětský pokojík se proměnil na samostatnou pracovnu.

Dětský pokojík se proměnil na samostatnou pracovnu.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Jednou z nepřehlédnutelných ozdob interiéru je i abstraktní, větší obraz. „Maloval ho náš pes. Se švagrovou jsme jednou malovaly kraslice a měly v nádobkách žárovkou roztavené voskovky. Pes zavadil o elektrickou šňůru, ta o nádobky a cákance byly na světě… Až mě napadlo plátno – ubrus, který švagrová chtěla vyhodit – rovnou zarámovat,“ usmívá se paní Marie při pohledu na barevné obrazce. Její výrazné fotografie, které zdobí další stěny v bytě, bývají černobílé. A je také radost se na ně dívat.

Rodinné dědictví starých hodinek bylo inspirací pro zakoupení sbírky replik.

Rodinné dědictví starých hodinek bylo inspirací pro zakoupení sbírky replik.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

FOTO: Jan Handrejch, Právo