„Už jsme takříkajíc na lovu, projíždíme celé Čechy a hledáme náš vysněný dům - renovátorův sen, jak říká můj manžel - protože nás stále více láká příroda. Prahu vlastně nepotřebujeme. V pátrání jsme zatím neúspěšní, ale stejně je teď nejaktuálnější to, že syn nastupuje v Praze na ekonomické lyceum,“ konstatuje Renata ve velkém bytě na vltavském nábřeží.

S výhledem na Žofín a Hradčany se jí s manželem (seznámili se před dvanácti lety v Praze, i když Michael pochází z Kapského Města) a patnáctiletým synem z prvního manželství nyní žije moc hezky.

FOTO: Petr Horník, Právo

Manžel - kameraman - chodí pěšky učit do blízké filmové školy a ona má o dvě patra níž pronajatý ještě jeden byt - zařízený nezařízený malířský ateliér. A i ona chodí do sousední ulice (Myslíkova), kde provozuje svoji galerii a módní salon! Ale tomu předcházely roky práce v Hamburku, Miláně, v Paříži a nakonec čtyři roky i v Los Angeles.

Vzpomínky a plánování

„Od majitelky domu máme na oba byty výhodné nájmy za to, že jsme si to tu zásadně zrekonstruovali převážně vlastním nákladem, a ještě jsem jí tady pomohla organizovat rekonstrukci dalších bytů. Ale i tak si stále více uvědomujeme, že ve vlastním by nám bylo po dosavadních podnájmech do budoucna lépe a bylo by to i ekonomičtější.

I když jsme teď a tady opravdu spokojení. Rozhodně více než na minulé adrese na Malé Straně. Sousedi byli vážně nemocní, někteří i zemřeli, jeden se oběsil a já sama jsem se tam necítila dobře. Nedařilo se nám ani finančně. Tradovalo se, že v domě straší, sami jsme měli s průsvitnými bytostmi i své zkušenosti. Až jednou mi sousedka řekla, že okolní ulice se v době moru používaly jako lednice na mrtvé a Petřín je tak trochu hřbitov,“ vypráví hostitelka a dodává, že má na bydlení ještě horší vzpomínky.

Kouzelné posezení v arkýři bylo při pečlivé rekonstrukci vráceno do původní podoby a jen doplněno zasunovacími dveřmi.

Kouzelné posezení v arkýři bylo při pečlivé rekonstrukci vráceno do původní podoby a jen doplněno zasunovacími dveřmi.

FOTO: Petr Horník, Právo

S malým synkem a kočkou se ukrývala v azylovém domě a u kamarádky, kam se díky nadaci Rosa - téměř se změněnou identitou - uchýlila, když ji po rozvodu exmanžel pronásledoval.

„Bylo to opravdu dramatické. Vzpomínám to proto, aby si i ostatní ženy, které prožívají něco podobného, včas přiznaly vážnost situace a řešily ji i s pomocí odborníků. Situaci jsem nakonec řešila útěkem do Dubaje. Po čtyřech a půl letech nás přestala poušť bavit. Chyběla nám krásná příroda. Rozhodli jsme se pro návrat do Čech a po cestě jsme se s mým novým partnerem vzali v Jižní Africe. A začali znovu s třemi kufry v Praze!“

Vlastní fantazie

Od čtrnácti let jezdila Renata až donedávna po světě jako úspěšná fotomodelka. „Dnes jsem už v důchodovém věku, ale vlastně mě to nikdy nebavilo. Cestování po celém světě ano, včetně schopnosti přežít, protože jsem uměla šetřit,“ usmívá se malířka zejména přírodních motivů. Svůj styl si vytvořila bez odborných škol.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Když jsem začala s modelingem, máma dbala na to, abych se vyučila kadeřnicí, což se mi při mé tehdejší práci hodilo. Na základce jsem se kvůli dyslexii necítila dobře. Postupně jsem se stále více věnovala malování, které mám ráda od dětství, a navrhování módy. Vše, co vydělám, vracím zpátky do svého podnikání a tvorby. Nemáme ani auto, a když potřebujeme, půjčuje nám ho má dobrá kamarádka.“

Renata Retrová-Brierley je pracovitá i hravá. Domácnost rovnoprávně užívají tři kočky, králík (a dvě akvária) - mužské osazenstvo nevyjímaje.

Na vlastní triko

„Samozřejmě že i tady v bytě pracovali řemeslníci, ale hodně jsem si vždy dělala svépomocí, a hlavně sama vymýšlela.“ Například obložení dvou stěn až ke stropu bílými velkoformátovými dlaždicemi, které vypadají kolem kuchyňské linky exkluzivně, je zakoupeno v klasickém obchodu pro kutily - ve slevě.

Moderně vybavená je i kuchyně (stěna za linkou je obložena velkoformátovými dlaždicemi).

Moderně vybavená je i kuchyně (stěna za linkou je obložena velkoformátovými dlaždicemi).

FOTO: Petr Horník, Právo

Moderní prvky se skvěle doplňují s původním stylem a vybavením interiéru v historickém domě. Fabiony a rozety na stropech, velká okna a dřevem vykládané arkýře poskytují jedinečnou kulisu moderním solitérům. Naproti tomu ateliér zůstává nezařízen a na první pohled vypadá jako připravený pro malíře - tedy pokojů. Přesto nebo právě proto má své nepřehlédnutelné a výtvarné kouzlo sám o sobě.

Už v předsíni je jasné, že se vstupuje do prostorného bytu.

Už v předsíni je jasné, že se vstupuje do prostorného bytu.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Jsme tady tři roky a byt se změnil zásadně. Bydlel tu před námi starý pán, a když jsme do (nějaký čas opuštěného) bytu přišli, vypadalo to tu jak v zakletém zámku. Pavučiny, linoleum, natlučené desky. Architekti říkali, že rekonstrukce bude velmi drahá. Tak jsem jim opáčila, že to zvládnu levněji, vzala si půjčku a sehnala zedníka.

Pracovna na „nároží“ má okna do tří stran a výhled i na Hradčany. Od ložnice ji lze oddělit závěsem.

Pracovna na „nároží“ má okna do tří stran a výhled i na Hradčany. Od ložnice ji lze oddělit závěsem.

FOTO: Petr Horník, Právo

Při rekonstrukci jsme se klasicky uvedli tím, že jsem vytopila sousedku v každém pokoji, celý dům se otřásal v základech,“ směje se paní Renata, která nepřestává mít energii i inspiraci na rozdávání.