V podkroví typické činžovní vily obklopené zahradou našel na Vinohradech
před časem útulný, a přitom dostatečně prostorný podnájem. Když byly děti – šestnáctiletá Agáta a třináctiletý Jonáš – menší a v Praze napadl sníh, vozil je po chodnících na dřevěných sáňkách přizdobených lucerničkou se svíčkou.

Herec Karel Zima

Herec Karel Zima

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Baví mě tady bydlet a žít. Všude je blízko, nic mi tu nechybí a syn s dcerou tu mají i svůj pokoj, který právě přizpůsobujeme jejich současnému věku,“ usmívá se hrdý otec – oba potomci se už také věnují herectví.

Čertovský táta se synem Jonášem a dcerou Agátou

Čertovský táta se synem Jonášem a dcerou Agátou

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Vlastně vyrůstali v divadle a žena je během představení kojila v šatně (Magdalena Zimová – nejen bývalá manželka, ale také herečka z Divadla v Dlouhé – pozn. aut.). Vídáme se často, i když už jsme sedm let rozvedení, ale dobře vycházím i se současným partnerem své bývalé ženy, se kterou jsme se dohodli, že když se bude vdávat, tak jí půjdu za svědka. Děti už jsou velké, tak si na nějaký dvojitý Štědrý večer nehrajeme. Mívám tu jen symbolický stromek. Už proto, že se navštěvujeme se širokou rodinou.“

Svůj životní prostor tu má zajištěn i spolubydlící kočka.

Svůj životní prostor tu má zajištěn i spolubydlící kočka.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Útulno a pohodlí

Celý dvoupokojový byt (plus praktická komora) je pod šikmou střechou a atypická okna v arkýřích mu dodávají na osobitosti, kterou umocňují i různé artefakty a dárky od kamarádů, jako třeba fotoobraz od kolegy herce Jarmila Škvrny – koláž ze sbírky ňader – nebo stěna v koutě místnosti popsaná vzkazy od návštěv.

„Není to zeď nářků, ale spíš přání a pravdy. Ještě na ní nějaké místo zůstává.“ Ozdobou bydlení je i dřevěné domovní schodiště vedoucí kolem bytu sousedů až do podkroví, kde je tak pro poslední byt i prostorné zápraží.

K pánské předsíni patří originální fotoobraz od kamaráda.

K pánské předsíni patří originální fotoobraz od kamaráda.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Když jsem se sem před sedmi lety nastěhoval, byl byt nově dodělaný a nebylo co řešit. Ještě jsme před tím s dětmi obešli pár jiných adres, ale tady se nám všem hned zalíbilo. Ale třeba v září jsem si spočítal, že jsem tady spal třikrát. Často se sem vrátím jenom proto, abych hodil oblečení do pračky a přespal… Má to tu něco přes šedesát metrů čtverečních a naprosto mi to stačí. Ve finále je důležité, aby se člověk cítil útulně.

Nejdůležitější na každém bydlení (když nevlastníte ostrov) jsou sousedi a majitelé. Pokud s nimi totiž nevycházíte, je vám bazén, sauna a posilovna v suterénu platná, jak u vany brzda. Já nic z toho nepotřebuju, protože moji domácí jsou slušní a přátelští lidé.

Jeden roh v největší místnosti je kuchyní, kde si herec umí uvařit i pohovět. Kulatý stůl má své místo uprostřed bytu.

Jeden roh v největší místnosti je kuchyní, kde si herec umí uvařit i pohovět. Kulatý stůl má své místo uprostřed bytu.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Zařizovalo se mi to tu dobře, ale jinak přes design jsou tady hlavně děti a bývalá žena, včetně jejich dohlížení na to, co mám nosit na sobě.

Byli jsme spolu s Magdalenou sedmnáct let a zrekonstruovali jsme několik bytů. V Praze i v Hradci Králové (Divadlo Drak), tam jsem se naučil nejvíc. Obklady, plovoucí podlahy, štukování… Možná jsem šikovnej!“ směje se Karel. „Ale dneska máte tolik materiálů a návodů, že to není až tak těžké.“

Čerstvě šestačtyřicetiletý herec byl přes léto s dětmi na padesát dní na cestách po Americe. „Takže jsme tady nebyli celé léto a splnili jsme si sen.“ Přidává další „absenci“ v pobývání doma.

„Pořád se mám i za Liberečáka a rád se tam vracím. Odešel jsem ale odtamtud v patnácti a dnes tam, kromě rodiny, už nemám žádné vazby. Doma jsem tady a Prahu mám rád. Nejen kvůli pracovním možnostem. Prostě jsem tam, kde mám být.

Pod střešním oknem je pracovna - stolek s počítačem a pohodlným křeslem - manažerská kancelář to není.

Pod střešním oknem je pracovna - stolek s počítačem a pohodlným křeslem - manažerská kancelář to není.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Možná mi chybí nějaká chata, chalupa – to v rodině nemáme. Ale zase objíždíme kamarády a má to také své kouzlo. V zimě jezdíme pravidelně lyžovat do kamarádova penzionu na Bubákově. Rovnou na sjezdovce! Zapíchnu lyže a hned si můžu na terase dát grog. Trávíme tam i silvestry. A když ne tam, tak jsme u maminky a sestry s její rodinou.“

První a druhé Vánoce Zimovi po rozvodu dokonce slavili společně i s novou rodinou bývalé ženy. Také na Vinohradech. „V našem dříve společném bytě. Jsme spolu zadobře a jsme přátelé. Mimochodem krásný byt, který jsme rekonstruovali, a teď si ho ještě vylepšili, včetně léta zanedbané zahrady ve vnitrobloku. Stromy, které jsem tam sázel, jsou dnes – po čtrnácti letech – vzrostlé.“

Karel Zima si stejně myslí, že jednou tzv. skončí na nějaké zahrádce, protože ho baví starat se o zeleň i o zeleninu. „Taky rád vařím a uvádění televizního pořadu o vaření nebyla před časem náhoda. Když jsme na svátky u maminky, tak je to klasický řízek – ryby nejí –, ale jinak je to všude jinde o salátu a kaprovi. Maminka i bývalá žena jsou původem Slovenky, takže místo rybí polévky ctí hrachovku s uzeným masem a kapustnicu.“

Uklidňující vločka kalamitka

Vánoce Karel nemá ani tak spojené s jídlem, ale spíš s tím, že „je prostě volno a je čas být společně s dětmi, kamarády…“.

Dětský pokoj je v očekávání přeměny podle potřeb dospívajících dětí.

Dětský pokoj je v očekávání přeměny podle potřeb dospívajících dětí.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„A jsme někde venku, z Prahy. Vidíme se s lidmi, na které nemáme moc času přes rok. A samozřejmě se všichni těšíme na sníh. Mně ani nevadí různé kalamity (pokud nejde o život a o zdraví). Mám rád, zatímco si všichni ostatní stěžují, když nic kvůli kalamitě nejezdí. Nebo jen pomalu. A najednou se zjistí, že to vlastně také jde a není kam spěchat.“