Článek
„Hudebník v domě může být problém, a tak jsme celkem chápali, že si sousedé oddechli, když se odstěhoval dřívější nájemník jednoho ze sousedních bytů - bubeník. Ani jsme předtím netušili, koho střídáme, ale věřím, že já lidem v okolních bytech nevadím," usmívá se náš hostitel, který do té doby poměrně hodně, díky studiu hry na klavír, cestoval.
Během stipendia v Amsterdamu poznal svoji partnerku - krajanku, která tam v té době také studovala i pracovala. Později se společně vydali za oceán do Spojených států. Po návratu z newyorských studií, během nichž Jan vystoupil i v proslulé Carnegie Hall, se vrátili zpátky do Čech.
Siesta v paneláku
„Pro pocit domova - jak mě napadá první - potřebuji mimo jiné i věci, které s sebou převážíme z předchozích bydlišť. Třeba jeden obraz a starý plakát Bustera Keatona, které jsme úplně náhodou našli pohozené v jednom z newyorských thrift shopů (obchod připomínající něco mezi antikvariátem a starožitnostmi). Jsou to prostě předměty, ke kterým se nám vážou společné vzpomínky. Nebo tu máme vedle fotografií, které pořídila moje žena, např. i grafiky od našeho přítele sochaře a grafika Aleše Hnízdila. A pak jsou na stěnách i zarámované obrázky našich kluků."
Linka už tady byla a na nás je možná až moc stroze moderní, ale slouží dobře, říká hostitel.
Do bytu v paneláku Bartošovi přišli z dejvického dvoupokojáku, kde už to se dvěma kluky bylo malé.
„Máme to tu kousek do Prokopského údolí, blízkost přírody je pro nás důležitá. A po půl roce bydlení jsme tu spokojení i s celým sídlištěm. Je dokonce pro celkový urbanismus oceňováno i odborníky (uspořádání domů, kruhové objezdy na křižovatkách mezi domy, hodně zeleně). Interiér si ještě dotváříme - z ložnice našich předchůdců, která je hned vedle kuchyně, jsme udělali takovou hernu pro kluky, takže jsou pořád pod dohledem," usmívá se pan Jan, který si na lodžii pořídil malou lavičku otočenou zády do ulice, aby mohl při siestě sledovat hemžení v prostorné, čtvercové kuchyni. Synkové - téměř dvouletý a tříletý - se pohybují opravdu rychle.
„Těší nás tu klid v okolí. A také v bytě jsme se nechali inspirovat odborníky a čtyřpokojový byt jsme koncipovali podle klidových a rušných zón. Ložnici tedy máme v zadní části bytu, před ní, hned vedle vstupních dveří mám pracovnu a vše se většinou odehrává v prostorné kuchyni s dětským pokojíčkem hned vedle. Již renovovaný byt tak postupně doplňujeme zařízením, což mi připomíná, že ke zděšení mé ženy stále převážím ze starých bytů své desky, cédéčka a knihy,“ vypravuje náš hostitel.
„To byl další důvod, proč jsme se museli stěhovat do většího bytu,“ souhlasí manželka.
Rozšiřující se sbírka
Sbírka hudby je to opravdu rozsáhlá, protože Jan Bartoš doma zdaleka neposlouchá jen klasickou hudbu. Mimo to, nedávno přibylo i jeho nové album vydané u Supraphonu - Klavírní koncerty W. A. Mozarta s Českou filharmonií řízenou Jiřím Bělohlávkem a s Doležalovým kvartetem. Jde o starší záznam koncertu - bez zásahu střihu ve studiu!
Svoji přízeň rozličným žánrům nedávno osvědčil i jako ředitel mezinárodního hudebního festivalu Prague Music Performance v pražském Paláci Akropolis.
„Jeden večer jsme zorganizovali dvojkoncert, v jehož první části vystoupil výjimečný violista Garth Knox & Saltarello Trio, hrající díla středověku, renesance a baroka, ale i lidovou a alternativní hudbu. A po něm vystoupila legenda alternativní rockové hudby skupina Pere Ubu. Mým zadostiučiněním bylo, že si po koncertě ,máničky‘ dojatě kupovaly cédéčka s renesanční hudbou.“
Šíře zájmů Jana Bartoše má základ v jeho rodině, ve které bylo mnoho hudebníků. „Dědové byli cimbalisté, houslisté, trumpetisté. Máma je kytaristka, táta a bratr houslisté. Mám to velké štěstí, že mohu mít své křídlo u své maminky, která žije na Starém Městě kousek od hotelu Intercontinental. Ve svém bytě mi dává velkorysý prostor ke cvičení a zkoušení. O pár metrů dál bydlí i naše drahá dlouholetá přítelkyně. Ve svém jedinečném bytě pořádá domácí koncerty a já si u ní často dělám generálku na své sólové recitály. Má výjimečný klavír a uměnímilovné přátele, pro které je radost hrát. Tyto koncerty navazují na starou tradici salonů, kde se potkávali neskutečně zajímaví lidé.“
Pestrá prostředí
„Moje putování po bytech začalo již v dětství, kdy jsem v pěti letech začal hrát na klavír. Měl jsem pana profesora v Praze, a tak jsme za ním každý víkend dojížděli vlakem z Krnova. Když už jsem měl v Praze koncerty - v jedenácti letech, tak se rodiče rozhodli přestěhovat do hlavního města.“
Minimalistické vybavení části dětského pokojíčku.
Jan studoval na slavné Hudební škole ve Voršilské ulici a někdy v roce 1994 se díky pomoci jejího pana ředitele mohli nastěhovat do státního bytu, kde žili až do roku 2003.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Později se rodina přestěhovala na Žižkov, kde Jan pokračoval ve studiu na hudebním gymnáziu na Komenského náměstí. Později se díky svým přátelům mohli nastěhovat do bytu na Starém Městě, kde Jan dodnes pracuje.