Pěvec Martin Gurbaľ je v Ostravě jako doma

„Studoval jsem konzervatoř v Košicích a potom působil i v tamním divadle. Tady jsem po hostování dostal nabídku na stálé angažmá v roce 2001. Manželka akorát končila fakultu přírodních a humanitních věd, obor hudební výchova, ruský jazyk v Prešově, tak jsme se ještě o prázdninách hned vzali a oba nastoupili do divadla. Sice Marcela vystudovala učitelství, ale zpívat umí – je vedoucí sopránové skupiny, takže často spolu chodíme i do práce,“ usmívá se spokojeně Martin Gurbaľ.

Pěkného bydlení si cení i proto, že bývá často na cestách. Hostuje např. v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Olomouci, Bratislavě, ale i v Budapešti, Krakově…

V době naší návštěvy si právě zvykal na roli krále Jindřicha VIII. v nedávné premiéře opery Anna Bolena v ostravském Národním divadle. A také na novou koupelnu a bydlení bez zedníků. „Tady spolu nezpíváme. Já chci doma klid. Zato Marcela si zpívá pořád a já ji napomínám, ať se ztiší – aspoň doma.“

Cesta do divadla jim pěšky trvá patnáct minut. „Tramvajkou je to o polovinu rychlejší. Chodíme ale rádi a kondici si udržujeme i chozením do schodů. Snad tu mají udělat výtah. Jednou se bude hodit.”

„Už jsme si tu zvykli a jsme tu spokojení. Dokonce je tu hodně parků, zeleně a vzrostlých čtyřicetiletých stromů i mezi domy. Je tu hodně nejen Moraváků, ale i Poláků, Slováků a lidi se tu tak mísí a připomíná nám to prostředí kolem Košic.”

„Oba jsme z jednoho městečka a známe se od dětství. Spolu jsme pomalu patnáct let. Možná bychom v Košicích i zůstali, ale tady je přece jenom více příležitostí a premiér. Odstřihnout se úplně od svých rodin jsme ale nechtěli. Nejsme až tak daleko. K rodičům jezdíme každé letní prázdniny. Na svátky během roku to už tak nevychází.“

„Z podnájmu jsme se sem přestěhovali během zimy a brali si s sebou i nějaký nábytek. Na míru tady vlastně není nic a ani to na ploše sto pět metrů není třeba. I když porovnat to tu nebylo až tak jednoduché, protože minulý byt byl ještě větší. Na druhé straně není špatné se některých věcí zbavit”

„Do vlastního jsme už spěchali, tady byli hlavně malíři. Sehnat narychlo zedníky je problém, ale naštěstí tu mnoho úprav nebylo třeba. Ještě bych vyměnil zásuvku, ale raději sem pozvu kamaráda a technika z divadla, který má i nářadí.”

”Já dávám před kutěním raději přednost vaření. Kuchyň je také jediné místo, kde se (někdy) dostáváme s manželkou do sporu. Každý vaříme rýži, plněné papriky jinak…“ směje se náš hostitel a dodává, že si jako rodák z východu Slovenska potrpí na pikantnější koření. „Do všeho cpu feferonky,“ upřesňuje. „Navíc zabíjejí bacily a hlasivkám neškodí.“

Pár let mladým manželům trvalo, než si na Ostravu zvykli jako na ten pravý domov, ale nelitují. Martin Gurbaľ odmítl i nabídky na angažmá v Brně i v Praze, protože se už v Ostravě cítí dobře.

„Přidáme sem ještě pár osobních fotografií, které pořídila manželka, ale že by tu přibyly nějaké zdobné předměty, to ne. Úplně se mi tu nelíbí kvalita odvedené práce při pokládání nových podlah, ale s tím hned tak asi také nebudeme nic dělat. Hlavně, že se nám na internetu podařilo najít tento byt v příjemné lokalitě. Až potom jsme se dověděli, že tu bydlel syn našeho šéfa techniky z divadla (svět je opravdu malý!). Je ještě vyšší než já a také se mu tu bydlelo dobře,“ konstatuje bez dvou centimetrů dvoumetrový pěvec.

„Toto bydlení mi vyhovuje. Vzpomínám, jak jsme doma jako kluci kolem domu a zahrady pořád něco dělali. Buď se natíral plot, nebo střecha. Babička měla vinohrad i ovce.“ Život Martina Gurbaľa ale poznamenalo to, že se u nich doma muzicírovalo. Maminka hrála na klavír, otec na housle.

„Rodiče, ale i další příbuzní nás s bratrem (ten je dnes barytonista v Košicích a dokonce i sestra studovala operní zpěv) v Lipanech vedli k hudbě. Hrálo se u nás hodně a mě zpívání bavilo víc než hodiny klavíru,“ vzpomíná držitel mnoha ocenění z pěveckých soutěží.

Jednou z ozdob na polici, v jinak střízlivém interiéru, je tak i skleněná cena pro absolutního vítěze Mezinárodní soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech z roku 1996. To měl ještě Martin před absolutoriem na košické konzervatoři a o budoucím bydlení v moravské Ostravě neměl ani tušení.