Od Masarykova nádraží to má do Hotelu Marriott Praha pár kroků. Po letech se tam vypracoval až na post šéfkuchaře a v této funkci vystřídal Zdeňka Pohlreicha. To ale neznamená, že by doma vařil zvlášť často nebo nějak speciálně!

Jídelní stůl je předělem mezi kuchyní a koutem s posezením a televizí.

Jídelní stůl je předělem mezi kuchyní a koutem s posezením a televizí.

FOTO: Václav Jirsa

„Domácí vaření je přece jenom něco jiného a vzhledem k tomu, že máme dvě malé holčičky, jídlo přizpůsobujeme jim. Takže jsou to hodně i omáčky a knedlíky, které mají rády. Nesnáší rozteklý sýr a nesmím jim ani sýrem posypat těstoviny. Čili mě pětiletá Anetka a dvouletá Klárka trochu šikanují.

Ložnice je velká podkrovní místnost přes celou šíři domu.

Ložnice je velká podkrovní místnost přes celou šíři domu.

FOTO: Václav Jirsa

Ale jinak se snažíme vařit a jíst zdravě - čerstvá zelenina, salát a něco k tomu - grilované maso, ryba. Se zeleninou si vystačíme,“ konstatuje náš hostitel a spoluautor kuchařky Muži sobě.

Recepty několika známých kuchařů sestavila Zuzana Humpolcová a tvrdí, že podle nich uvaří každý chlap.

Ložnice

Ložnice

FOTO: Václav Jirsa

Síla digestoře

Přestože je šestatřicetiletý kuchař z profesionální kuchyně zvyklý mít kolem sebe dostatek místa, je i v domácí kuchyni dobré mít vše po ruce a k tomu ještě dostatek prostoru na odkládání.

„Proto jsem tu kuchyň koncipoval kolem celého zákoutí. A protože máme kuchyň propojenou s obývacím prostorem, snažil jsem se, abychom měli co nejvýkonnější digestoř kvůli pachům. Neřešil jsem ani tak design, ale výkon a sílu motoru. Je sice hlučnější, ale pro tu chvíli to nevadí. Vím, že mnozí při vaření preferují plynový plamen. Já jsem to tu vyřešil indukční deskou, která má potřebnou sílu a zdá se mi lepší než sklokeramická.“

Dárek od manželky - tapeta s žižkovskými střechami - zdobí pracovnu.

Dárek od manželky - tapeta s žižkovskými střechami - zdobí pracovnu.

FOTO: Václav Jirsa

Technika není Janu Wiesnerovi cizí. Původně začal chodit na strojní průmyslovku, ovšem už během prvního ročníku zjistil, že to není to pravé, a stihnul přejít na učební obor kuchař. Na rodném Žižkově, v Ondříčkově ulici.

„Bylo to v letech 90 až 93 a na tu dobu dobrá průprava s praxí v pražských hotelech. Pak jsem odešel do Jizerských hor a přitom si dodělával dálkově maturitu. Přes školu jsem se dostal na praxi až do Švýcarska - do Alp. Hory jsem měl rád odmala. Ta práce v Alpách byla dobrá už proto, že se tam na sezónu sjeli kuchaři z různých míst Evropy a byla to dobrá komunita.“

Vše je po ruce a na děti v zahradě je vidět oknem.

Vše je po ruce a na děti v zahradě je vidět oknem.

FOTO: Václav Jirsa

Chutě Londýna

Zahraniční zkušenosti český Honza postupně získával i ve Frankfurtu nad Mohanem a v Londýně.

„To byla asi ta největší zkušenost, protože i v Londýně se potkávají různé kultury. Gastronomie tam má hodně široký záběr a opravdu tam seženete kvalitní suroviny z celého světa. Můžete tedy uvařit autenticky, jako kdekoli jinde na světě. V běžném restauračním provozu je tam ale úroveň podstatně nižší – fish and chips. Ryba, hranolky, fazole, párek…“

Pod vedením Jana Wiesnera kuchyně hotelu Marriott rozšířila nabídku i pro veřejnost o tradiční steakhouse - zaměřují se na maso dovážené ze Severní Ameriky.

Pod vedením Jana Wiesnera kuchyně hotelu Marriott rozšířila nabídku i pro veřejnost o tradiční steakhouse – zaměřují se na maso dovážené ze Severní Ameriky.

FOTO: Václav Jirsa

Po návratu z Anglie už Jan Wiesner věděl, že jeho dalším snažením bude budování vlastního bydlení a stěhování od rodičů ze Žižkova. „Mnoho inspirace pro bydlení jsem si z Anglie nedovezl. Je tam krásná architektura, ale podmínky v normálním životě jsou myslím kolikrát horší než tady. Stísněné prostory jsou tam běžné (úzké schodiště do malých pokojů) a i tak finančně náročné.“

 Zkušenost s odborníky

Původně si na okraji vesnice před Prahou chtěl postavit jen malý víkendový domeček, kam by s rodinou vyjížděl ze Žižkova. „Jak jsme se začali zaobírat projekty, rozhodli jsme se nejít cestou typizovaných projektů a začali jsme si malovat samim, až nás projekt vtáhl a začali jsme stavět, ještě bezdětní, velký dům. Tuto parcelu jsme koupili v roce 2005, byla to prázdná louka.“

Rodinný dům poskytuje pohodlí ve všech směrech. Se sousedy tu hrají na zahradě badmintonové turnaje a o vánočních svátcích popíjejí svařák.

Rodinný dům poskytuje pohodlí ve všech směrech. Se sousedy tu hrají na zahradě badmintonové turnaje a o vánočních svátcích popíjejí svařák.

FOTO: Václav Jirsa

„Stavět jsme začali po dvou letech. To jsem si ještě myslel, že si většinu postavím sám. Po dovolené, kdy jsem tu vybudoval sklep a základovou desku, mi už bylo jasné, že to tak dál nepůjde, i přesto, že už jsem měl koupenou knihu Jak stavět dům svépomocí. Dodnes si pamatuji větu: Dávejte si reálné cíle. Ze začátku jsem se jí smál, pak jsem to pochopil. Asi jako každý, kdo začal stavět vlastníma rukama.“

Inspirací pro stavbu našel Jan Wiesner v časopisu. Vytrhli s manželkou stránku s fotografií a nechali si podle ní udělat svůj.

Inspiraci pro stavbu našel Jan Wiesner v časopisu. Vytrhli si s manželkou stránku s fotografií a nechali si podle ní udělat svů dům.

FOTO: Václav Jirsa

„Ve chvíli, kdy sem přijela parta opravdu dobrých fachmanů, pochopil jsem, že je lepší se věnovat tomu, co člověk opravdu umí, držet se svého řemesla a ostatní nechat na odbornících. Pak už jsem se věnoval jenom shánění materiálu a různým činnostem kolem.“

„Určitě mám k tomu domu vztah. Už proto, že jsem z generace, která jezdila s rodiči každý víkend na chatu, kterou táta budoval skoro celý život. My jsme jezdili ze Žižkova na Vysočinu. Mám dvě sestry a dva bratry, manuální a fyzickou práci jsem znal, ale i tak jsem opravdu zjistil, že má původní představa o stavbě rodinného domu nebyla ta pravá.“

Do představy obýváku patřil i krb.

Do představy obýváku patřil i krb.

FOTO: Václav Jirsa