Je to vlastně velký kus oplocené louky pod Šibeničním vrchem nad městečkem Třešť. Malebný kout Vysočiny! Ještě zajímavější než založená zahrada je samotné bydlení mladého páru očekávajícího v létě událost nejradostnější.

Psi jsou z útulku a nejraději odpočívají pod obydlím. Boudu nepotřebují.

Psi jsou z útulku a nejraději odpočívají pod obydlím. Boudu nepotřebují.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Blázni a ti druzí

Půl roku, tedy první zimu, třicetiletý Tomáš a sedmadvacetiletá Zuzana Pipková spokojeně obývají dřevěný domeček o rozměrech 3,5 x 7 metrů. S mírně šikmou a drny osázenou střechou, s blízkou kadibudkou (která se nesplachuje, ale zasypává pilinami), vrtanou studnou a solárním panelem.

Složenky za energie a stočné jim sem nechodí. Nejdražší byla koupě pozemku (původní majitel jim ze sympatií dal nižší cenu) a pořízení studny. Ale pramen je silný!

Solární panel je nastavitelný do všech stran.

Solární panel je nastavitelný do všech stran.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Se stavbou nám pomohl taťka, který je nábytkář, designér a umí pracovat se dřevem. My jsme měli představu, kterou nám nerozmlouval, i když nás rodiče považují za naivní blázny,“ připouštějí naši hostitelé při popíjení bylinkového čaje.

„U dveří máme regulátor, který ukazuje, jak máme nabité baterie, a podle toho s elektřinou hospodaříme. Na vnějších zdrojích nejsme opravdu závislí. Topíme dřevem a vaříme na kamnech. I se sluneční elektrárnou nám pomohl kamarád, takže ani jemu jsme neplatili nic navíc, jako si berou profesionální firmy,“ dodává Tomáš během hledání letních fotek zahrad v počítači na svých webových stránkách.

Hledání a zahradní pokušení

Paní domu má vystudovanou geochemii na Přírodovědecké fakultě v Praze. „Po dostudování se ukázalo, že nemám možnost v oboru pracovat, aniž by to bylo mimo velké město. Ale já v Praze zůstat nechtěla a v Jihlavě jsem uplatnění nenašla. Pocházím z Ledče nad Sázavou a Tom je místní. Brzy se ukázalo, že má tolik nabídek na práci, že jsme začali na zahradách dělat spolu.“

Pohled do celého interiéru z předsíňky. Vpravo za dveřmi je sprchový kout a umyvadlo.

Pohled do celého interiéru z předsíňky. Vpravo za dveřmi je sprchový kout a umyvadlo.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Tomáš Svoboda se nad jejich životním stylem nepozastavuje. „Přijde mi to normální, od malička jsem měl vztah k přírodě. Není nad to vypěstovat si ovoce a zeleninu z vlastních zdrojů. A mám fotky z dětství, jak jsem se hrabal v půdě.“ Přesto vystudoval nábytkářskou průmyslovku v Bystřici pod Hostýnem.

„Potom jsem byl asi na pěti vysokých školách, ale žádná mě na dlouho nezaujala, až jsem narazil na permakulturu a přírodní zahrady. Vedle samovzdělávání jsem prošel ročním kursem u Jaroslava Svobody, který je v tomto u nás asi největší odborník a je i autorem úspěšné knihy Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku. Brzy se ukázalo, že lidi mají zájem o pomoc při realizaci zahrad nejen pro ně, ale i rostliny a živočichy patřící do toho místa.“

Vedle dřeva (garnyž na okně je z březové větve) je dalším materiálem i hlína na stěnách kolem kuchyňského zákoutí.

Vedle dřeva (garnýž na okně je z březové větve) je dalším materiálem i hlína na stěnách kolem kuchyňského zákoutí.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Bez chemie, která bývá spíše bojem s přírodou. Kdežto přírodní zahrady spolupracují na základě přírodních principů. Takže i údržba je menší. Není to otázkou rozlohy. Lidi si od nás nechávají upravit a osázet třeba i balkóny. Důležité je, že většina rostlin z těchto zahrad je využitelná člověkem. Ať jde o bobuloviny, oříšky nebo ovocné stromy, včetně bylinek a zeleniny. Přebytky lze prodávat nebo nechat zvířatům.“

Detaily pro radost

Nějaký čas v dosavadním stavení (na které není třeba stavební povolení ani kolaudace) naši hostitelé určitě ještě vydrží, ale už plánují dostavbu dalšího obydlí. Ovšem ve stejně přírodním duchu.

Jak málo stačí k vylepšení designu obkladaček v koupelně!

Jak málo stačí k vylepšení designu obkladaček v koupelně!

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Potřebu tvořit rukama má i nastávající maminka a v celém obytném prostoru jsou nepřehlédnutelné výtvarné prvky a detaily – Zuzanina tvorba. Od ozvláštnění koupelny mozaikami z rozbitých obkladaček, až po reliéf na hliněné stěně oddělující ložnici od hlavního obytného prostoru.

„Ráda i maluji a vyřezávám ze dřeva. Všechno si potřebuji vyzkoušet.“

Místo na spaní nic nepostrádá.

Místo na spaní nic nepostrádá.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Tím, že jsme stavěli, neměli jsme čas tolik se věnovat zahradě. Dost tu fouká, tak se chystáme vysázet i větrolamy z keřů rostoucích v okolí, aby se nám tu ustálilo mikroklima,“ vrací se do exteriéru a své současné profese Tomáš.

„Je důležité na novém pozemku pobýt delší čas a vypozorovat, jak se co chová. A teprve potom něco sázet. Zakládat zahradu od stolu podle nějakého počítačového programu není nic pro nás. Přírodní zahrady mají svůj smysl i ve veřejných prostorech nebo ve školkách a školách.“

Rychlé teplo domova

„V zimě tu míváme 23 stupňů, když pečeme chleba, tak je hned o tři stupně tepleji. Když přes noc kamna vyhasnou, je tu ráno chladněji, ale za deset minut se prostor zase hned vytopí.“

Mezi borovicovými prkny domečku je koupená konopná izolace a dřevo na stavbu si vybrali u příbuzných na nedaleké pile. Sklípek ve svahu – lednici – teprve budují a příbuzní si už zvykli.

Za dveřmi je na poličce „elektrické srdce“ domku.

Za dveřmi je na poličce „elektrické srdce“ domku.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Když přijedeme k rodičům na návštěvu a oběd, tak mají mamky většinou připravené maso. Ničemu se neodříkáme a jíme vše, co nám chutná. Ale nejraději to, co vyroste na naší zahradě,“ usmívá se Zuzana.

„O tomto způsobu života jsme se nějak ze dne na den nerozhodovali, ale vše přirozeně vyplynulo,“ přikyvuje spokojený Tomáš.