Zpěv ptáků občas Roman doplní svojí hrou na klávesy („Dívám se při tom z okna do zeleně a je to paráda!“) nebo hudbou z kvalitních reproduktorů, které neváhá vynést před stavení a lehnout si k nim do trávy. Sousedům tu nevadí. Prostě neuvěřitelné místo, které nikdo z místních nechce ničím pokazit. I když někteří sousedé staré domky zvelebují novými fasádami, okny i přístavbami. Nikoliv tak Roman.

Kouzlo chvíle a místa

Pravda, v opravdové zimě se sice topení elektřinou prodraží, ale původní dvojitá okénka mají svoji poezii po celý rok. Ostatně jako vše v domě i na zahradě.

Dvoudílná okna mohou posloužit i jako police.

Dvoudílná okna mohou posloužit i jako police.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Nejprve tady bydlel můj syn, který odešel hrát jazzovou muziku do Prahy – David Dragoun Band. Ale jsme tu v podnájmu a majitel nemá potřebu řešit případný prodej, tak se tady ani nic přestavovat nechystám a zbytečně neřeším, co bude. Lidi jsou pořád nervózní z budoucnosti nebo řeší minulost a při tom zapomínají žít svou přítomnost. Tomu se snažím vyhnout,“ usmívá se rocker.

„Hlavně že nám dá Pán Bůh zdraví,“ dodává syn významného malíře, portrétisty Františka Romana Dragouna, jednoho z posledních žáků Maxe Švabinského. „Obrazy po otci tu mám a jsou se mnou vždy tam, kde bydlím."

Beat a výlety, třeba i za sluncem

Jako každý muzikant koncertující po celé republice je často na cestě. Ale když se svou dodávkou naloženou klávesami a aparaturou vyrazí, přidává často i spacák a kolo. Ze sedla kola se pak rád kochá krásami kraje. Možná to tak udělá i při účasti na blížícím se Festivalu Slunce ve Strážnici (12.– 14. července).

Tady se hraje i na zahradě.

Tady se hraje i na zahradě.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Do dodávky se vejde vše, co potřebuji, často koncertuju sám a na místech, kde by to s kapelou ani nešlo. V létě spávám v autě a vždy si z cesty na koncert udělám ještě výlet. Vyjedu ráno, na místě zaparkuji, dám si pivečko, kouknu do průvodce, kde je tam co zajímavého, a na kole si projedu okolí. Večer pak lidem vyprávím, jaké to tam mají hezké. Poznávám krásy české země a ještě při tom vydělám nějakou korunu,“ pochvaluje si s úsměvem soběstačný muzikant a dodává:

„A ještě je dobré, že si o čase rozhoduji sám. Když jedu s kapelou, tak dva se chtějí vrátit, jeden zůstat... Kolektiv není při rozhodování moc dobrá věc.“ Ale jinak si hraní se skupinami Progres 2, Futurum, T4 či His Angels pochvaluje i po letech.

Krb postavil syn a otec si teplo domova pochvaluje.

Krb postavil syn a otec si teplo domova pochvaluje.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Po čase vydal i svoji další sólovou desku – Piano. „Spousta lidí mi říkala, ať vydám pianovou desku, a tak jsme ji během tří dnů v Brně natočili. Na té předchozí jsem pracoval tři roky. Ta ale byla organizačně přece jen náročnější,“ vzpomíná šestapadesátiletý klasik žánru, který byl před pár dny uveden do Beatové síně slávy.

Zázemí v zeleni a patriotismus

„Maminka se narodila v Brně, takže jsem poloviční Brňák a patriot. Sice jsem se narodil v Písku, ale od 75. roku jsem bydlel asi pětadvacet let v Brně, pak nějakou dobu v Praze, asi dvanáct let v Českém Krumlově a teď jsem zase zpátky v Brně,“ vypočítává Roman Dragoun a jen lituje, že do Krumlova je tak daleko. Pořád tam ještě vlastní chalupu, neméně romantickou a autentickou.

I u jídelního stolu je ta pravá venkovská pohoda.

I u jídelního stolu je ta pravá venkovská pohoda.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Ani vlastně nemáme potřebu odsud někam jezdit. Je tu krásná zahrada, ve které se ztratí starý bazén – s novou fólií – a není sem téměř vidět. Taky se tu dá v klidu zpívat a hrát, aniž bych někoho rušil. Když jsem bydlel v paneláku, tak nejhorší bylo po koncertě v noci vyvážet výtahem klávesy. Člověk nemůže sousedy rušit, ale někdy se to stalo a taky mi to vyčítali, tolerantnější byli, až když se někde dočetli, že jsem ten umělec,“ usmívá se při vzpomínce na panel story.

Ráj romantického rockera. Chybějí jen jeho andělé.

Ráj romantického rockera. Chybějí jen jeho andělé.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Tady je to jiná! Domek uprostřed zeleně má v přízemí jeden velký obytný prostor se samostatnou kuchyní a prostornou koupelnou, kde přece jenom po rekonstrukci čas oponou nejvíce trhl. V podkroví je ještě jeden pokoj – království syna Romanovy partnerky. „Proto je tu i autodráha, a když jsme tu všichni tři, je hned plno. Ale zahrada je od dubna do října naším dalším obytným a využívaným prostorem.“

Pohoda bez internetu

S muzikantovou moderní elektronikou v interiéru kontrastuje starožitný nábytek souznějící s obrazy. Na jednom je i portrét malého Romana se štětečkem v ruce. „To si táta asi ještě myslel, že budu také malovat. Ale nestalo se.“

Něco mezi zámkem a mechovou chaloupkou připomíná bydlení v romantické kolonii, kde se jakoby zastavil čas.

Něco mezi zámkem a mechovou chaloupkou připomíná bydlení v romantické kolonii, kde se jakoby zastavil čas.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Jisté sklony k staromilství našeho hostitele naznačuje i fakt, že tu nemá internet. „Mobil stačí a vyřídím si tak vše během pár minut. Internet jsem zrušil, protože mi po něm přicházela spousta kravin a ještě se lidi dožadovali odpovědí. A fenomén Facebooku jde vůbec mimo mě! Abych každému posílal svoji fotku z místa, kde zrovna jsem, nebo vysedával u monitoru, to není pro mne! Raději mám reálnou činnost. Já si raději do jablka kousnu, než bych si ho prohlížel na obrázku.“

Přehánět to tu s rekonstrukcí a modernizací by byl hřích.

Přehánět to tu s rekonstrukcí a modernizací by byl hřích.

FOTO: Milan Malíček, Právo