Nedávná periferie Prahy vyhovuje i jejímu muži, také animátorovi (a sportovci - dlouholetému hráči i trenérovi softbalu). Vyjet z bytu na kolech do klidných míst není problém. „Prožil jsem tu dětství a jsem rád, že v blízkém okolí už nemůže vyrůst žádná vysoká stavba,“ konstatuje Peter Fašianok.

Třípokojový byt z počátku padesátých let je prakticky řešenou zmenšeninou prvorepublikových apartmá (včetně dvoukřídlých, prosklených dveří). A dnes i dostatečně prostornou, protože děti Klára, Tereza a Petr junior už hnízdí ve svých domovech.

Malířka Ivana Fašianoková Rakoušová

Malířka Ivana Fašianoková Rakoušová

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Pohádkové příběhy a tvrdá realita

„Mám slabost pro starožitné maličkosti. Některé jsem podědila a také po nich pasu a sbírám je. Myslím, že v interiéru je také vidět, že tu máme trochu venkova a přírody. Miluji zvířata a přírodu vůbec. Z každé dovolené si vozíme kameny, pod jejichž tíhou manžel často klesává,“ usmívá se autorka mimo jiné i ilustrací knih pro děti.

Kdysi pracovala ve studiu Bratři v triku, kde vdechovala život nejen Krtkovi, ale i Rákosníčkovi a dalším postavičkám proslaveným i za hranicemi.

Když i předsíň je prostorem zaplněným s fantazií a se vzpomínkami - památeční foto babičky či dědečkovy zápisky z vojny.

Když i předsíň je prostorem zaplněným s fantazií a se vzpomínkami - památeční foto babičky či dědečkovy zápisky z vojny.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Rodačka ze Strakonic později pracovala od roku 1994 i ve studiu Jiřího Trnky a nepřestává želet současné situace české animované tvorby, která má stále ještě své jméno.

Ostatně manžel tento obor učí v Ústavu umění a designu při Západočeské univerzitě v Plzni. Šest let přednášel i v Německu. Mimochodem manželé se seznámili v kresleném filmu a doma jim pracovní (prosvětlovací) stoly vedle sebe nevadí ani dnes.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Ozdobená funkční kuchyně

„Manžel rád vaří a vše máme zařízené prakticky. Skutečně tu vaříme. Mám zkušenosti, že dnešní moderní kuchyně si některé dámy kupují jen proto, aby je mohly ukazovat kamarádkám a ve skutečnosti v nich ani nevaří… Nic moderního bychom nesnesli a máme to lehce laděné do řeckého, italského stylu - i jejich kuchyni máme rádi. Byt je po rekonstrukci a chtěli jsme mu dát domácký nádech. Milujeme zelenou, terakotu - barvy středomoří. Máme rádi, když předměty mají duši a dýchá z nich atmosféra. Mrtvý design bychom nechtěli.

Barvy mají hlavní roli i u jídelního stolu v tak akorát velké kuchyni.

Barvy mají hlavní roli i u jídelního stolu v tak akorát velké kuchyni.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Přestože jsem sedm let spolupracovala s architekty na různých projektech - mám ráda interiérový design a vím, jaké jsou módní trendy, tak zastávám i v zařizování názor: žít a nechat žít. Nic chladného bych tady nechtěla. Bohužel jsem u některých firem zažila i původní nadšení ze spolupráce s výtvarníkem, které se ale nakonec ubralo poněkud jiným směrem. Ale myslím si, že svět bez výtvarníků, herců a šašků by byl hrozně smutný, to by si měli všichni uvědomit.“

U tohoto bytu je veselá (zejména v létě) a ozdobená i terasa, na které se dá pohodlně sedět kolem stolu. Slunce příjemně prochází místnostmi ze dvou stran. Jinak osvětlení a atmosféru podporuje mnoho rozličných lampiček i svíček. „Jeden centrální lustr by mi nevyhovoval.“

Uprostřed bytu je ateliér - zde polovina vyčleněná paní domu.

Uprostřed bytu je ateliér - zde polovina vyčleněná paní domu.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Nekonečné diskuse s řemeslníky

Na celém prostoru je patrné, že všeho, i když citlivě, se dotkla rekonstrukce a ruka řemeslníkova - dlažby na podlaze, cihlový obklad jedné stěny, nové vestavěné skříně…

„Řemeslníci, to je dnes opravdu problém. Mnozí nechtějí dělat s novými materiály a nechtějí se přizpůsobit novým technologiím. Mám takové zkušenosti i od různých firem ze vzpomínané spolupráce s architekty a jejich klienty. Asi to bude ještě dlouhodobý problém a je otázka, kdo se dnes vůbec vyučí. My jsme tu měli jasnou představu, jak to chceme a nenechali jsme si od řemeslníků nic vnutit. V ostrých diskusích s nimi jsme se střídali oba,“ dodává dnes už s nadhledem paní Ivana.

V celém bytě je hodně květin, nechybí ani u postele.

V celém bytě je hodně květin, nechybí ani u postele.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Smlouvání o ceně

„O cenách jsme s řemeslníky nesmlouvali, a přesto jsme s většinou z nich měli špatné zkušenosti. Řemeslník dostal, kolik si řekl. Už proto, že já také nemám ráda, když si chce někdo koupit můj obraz a snaží se smlouvat. Ale když si kupuje třeba nový telefon nebo auto, tak ho to ani nenapadne. No, umění to nikdy nemělo jednoduché a dnes už vůbec ne.“

Ivana Fašianoková Rakoušová raději, než na shánění kvalitních zástupců různých řemesel, vzpomíná na profesní setkání s panem architektem Janem Karáskem při rekonstrukci Malostranské besedy.

Ložnice dává i prostor k posezení.

Ložnice dává i prostor k posezení.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Používaly se tam staré technologie a dílo se podařilo. Obdivovala jsem, co tam všechno dokázali. Brzy po jejím otevření jsme měli v prostorách Besedy se skupinou výtvarníků z bývalého studia Bratři v triku, výstavu. Nádherné místo!“

Koupelna v přímořském letovisku? Ne, v pražském činžáku!

Koupelna v přímořském letovisku? Ne, v pražském činžáku!

FOTO: Václav Jirsa, Právo