Hlavní obsah

Fotograf a malíř Luboš Mandát konečně zakotvil ve vlastním

Právo, Zdeněk Smíšek

Fotograf a malíř Luboš Mandát se v jednapadesáti letech ještě nerozhodl, který obor umělecké činnosti preferuje. Ale nyní má absolvent Střední grafické školy v pražské Hellichově ulici - obor fotografie, polygrafie - zase malířské období. A jisté je, že se rodák z Karviné po letech bydlení v rozličných ateliérech a na mnoha pražských adresách rozhodl zakotvit.

Foto: Václav Jirsa, Právo

Vedle kuchyně je vstup do částečně oddělené jídelny, ale přízemí (za předsíní) je vlastně jeden velký prostor.

Článek

Před šesti lety si pořídil dům u Říčan. „Měl jsem zrovna úspěšnější časy a náladu připustit si, že je třeba začít myslet i na zadní kolečka. Navíc se nabídla výhodná koupě tohoto, tehdy rozestavěného domu. Ze začátku jsem tady přespával v jedné místnosti ve spacáku a zedníci přicházející do práce mě budili. Moc hezké,“ usmívá se dnes už zabydlený tvůrce.

Foto: Václav Jirsa, Právo

Čelní pohled na dům neprozrazuje jeho půdorys do „L“. Ale krovy dávají tušit, že v podkroví jsou vysoké stropy.

Mutace a zklidnění

V podkroví s vysokým stropem a přiznaným trámovím má pohodlný tvůrčí prostor s výhledy do korun vzrostlých stromů. Ale přece jenom si ještě drží i malý ateliér v Praze na Vinohradech. „Nikdy nevím, kdy a na jak dlouho tam zůstanu, takže mít tu psa není dost dobře možné.“

Foto: Václav Jirsa, Právo

Fotograf a malíř Luboš Mandát

Dům si sice náš hostitel pořídil, ale nedávné roky (kdy měl i období, jak sám říká, že na štětec nemohl ani sáhnout) věnoval cestování po světě s partnerkou, fotoaparátem a kamerou. Na Kubě, Srí Lance nebo v Anglii nasbíral i podklady pro krátký film, v němž se realistické záběry přírody prolínají s jeho obrazy a aranžovanými detaily, symboly. Na festivalu v Pardubicích za něj dostal cenu poroty. Výstavu obrazů, i nových, uspořádal nedávno po šestileté pauze v pražské galerii U Zlatého Kohouta. Opět pod názvem Mutace.

Foto: Václav Jirsa, Právo

Francouzská okna vylepšují posezení v obýváku o výhled do krajiny.

Foto: Václav Jirsa, Právo

Středu přízemí dominuje krb, společné kameníkovo a malířovo dílo. Na fádnost velké stropní plochy dává zapomenout podsvícení a autorova výmalba sádrokartonového podhledu.

„V posledních dvaceti letech jsem živil sám sebe malováním a jen dvakrát třikrát jsem si, když bylo nejhůř, odskočil vydělávat do tiskárny řezáním papíru nebo jsem dělal někde vrátného. Čtyřiadvacítka a pak dva dny volno - i to mi vyhovovalo. Ale je pravda, že když mi poslední roky pomáhá manažerka a kamarádka Milada Brodská (i herečka Barunka Štěpánová - ta umí člověku udělat reklamu a na vernisáži dokáže, že i podnikatelé a politici odloží kravaty!), tak je to lepší.“

Foto: Václav Jirsa, Právo

Praktičnost kuchyně potvrzují i dveře do komory - předsíně, z které je ještě vstup rovnou do garáže.

Nervy na staveništi

Většinu života Luboš Mandát někomu platil nájem a nevěděl, kdo ho kdy vyhodí. „Teď jsem už ve svém. A navíc jsem do nedalekých rybníků jezdíval někdy před patnácti lety chytat s kamarádem na pytlačku ryby. Vždycky se mi tady líbilo a říkával jsem si, když jsem viděl, jak se v okolí staví, že by se mi taky líbilo mít tady barák. A to opravdu nejsem nějaký majetnický typ! Když jsem měl peníze, tak jsem to tu koupil a postupně zařizoval. Přitom jsem zjistil, že tu vlastně není komín,“ směje se už dnes Luboš Mandát a dodává ještě jednu „skrytou vadu“.

Foto: Václav Jirsa, Právo

Z podkroví je vstup na atypickou lodžii-terasu. Ale tu nechal nový majitel kvůli neodstranitelnému zatékání raději také zasklít.

„Po roce jsem zjistil, že auto, zaparkované v garáži, se propadá, protože zedníci do základů navozili kdejaký zbytek betonu. S původními stavebníky jsem se dohadoval o reklamacích tak dlouho, až mi po roce řekli, že už na ně nemám nárok. Po tom, co jsem tady dva roky s firmami zažíval za nervy, už vím, že je v dnešní době lumpárna, kam se podíváš. Dneska už bych se do takového dodělávání domu nepouštěl a radši bych přišel se dvěma kufry do hotového,“ potvrzuje mimoděk Luboš svoji pověst spíše undergroundového umělce, než obchodníka s nemovitostmi.

Foto: Václav Jirsa, Právo

Podkroví má přiznané trámoví až ke hřebenu střechy. Z místnosti nad garáží se stal prostorný ateliér s okny do tří stran.

Jak si ustele, tak maluje

„V Liverpoolu se mi zalíbily loftové byty v bývalých fabrikách. O něčem takovém jsem po návratu z cest uvažoval. Jsem kluk z paneláku, a když jsem přišel do Prahy, byl jsem po ubytovnách. Teď se cítím doma tady. Mrzí mě, že mě v bývalém bytě vykradli a přišel jsem tak i o osobní věci, jako fotky z vernisáží. I o tu se zpěvákem Petrem Novákem, který za čtrnáct dní potom zemřel.

Ale jinak život považuji za rozjetý vlak, který někam dojede. Jen tempo jsem poslední dobou opravdu zpomalil. Snad už nezblbnu a zatím se nechystám tady jenom klečet nad skalkou a pečovat o kytičky.“

Foto: Václav Jirsa, Právo

Postel nakonec doputovala z malé ložnice přímo do středu domu v podkrovní „dvoraně“ s průhledem a schodištěm do přízemí.

Jako symbol malířovy životní etapy lze brát i manželskou postel, kterou měl v domě původně v malé podkrovní místnosti - ložnici. „Pak jsem si uvědomil, že už jsem se za život dost nabydlel a naspal v různých místnůstkách, nechal jsem si poradit a vynesli jsme postel do největší místnosti s vysokým stropem a průhledem do obýváku v přízemí i výhledem do zahrady.“ Inspirativní.

Foto: Václav Jirsa, Právo

Na autorových obrazech (i fotografiích) se poslední roky stále více objevují odkazy na ženské půvaby.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám