Před šesti lety si pořídil dům u Říčan. „Měl jsem zrovna úspěšnější časy a náladu připustit si, že je třeba začít myslet i na zadní kolečka. Navíc se nabídla výhodná koupě tohoto, tehdy rozestavěného domu. Ze začátku jsem tady přespával v jedné místnosti ve spacáku a zedníci přicházející do práce mě budili. Moc hezké,“ usmívá se dnes už zabydlený tvůrce.

Čelní pohled na dům neprozrazuje jeho půdorys do „L“. Ale krovy dávají tušit, že v podkroví jsou vysoké stropy.

Čelní pohled na dům neprozrazuje jeho půdorys do „L“. Ale krovy dávají tušit, že v podkroví jsou vysoké stropy.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Mutace a zklidnění

V podkroví s vysokým stropem a přiznaným trámovím má pohodlný tvůrčí prostor s výhledy do korun vzrostlých stromů. Ale přece jenom si ještě drží i malý ateliér v Praze na Vinohradech. „Nikdy nevím, kdy a na jak dlouho tam zůstanu, takže mít tu psa není dost dobře možné.“

Fotograf a malíř Luboš Mandát

Fotograf a malíř Luboš Mandát

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Dům si sice náš hostitel pořídil, ale nedávné roky (kdy měl i období, jak sám říká, že na štětec nemohl ani sáhnout) věnoval cestování po světě s partnerkou, fotoaparátem a kamerou. Na Kubě, Srí Lance nebo v Anglii nasbíral i podklady pro krátký film, v němž se realistické záběry přírody prolínají s jeho obrazy a aranžovanými detaily, symboly. Na festivalu v Pardubicích za něj dostal cenu poroty. Výstavu obrazů, i nových, uspořádal nedávno po šestileté pauze v pražské galerii U Zlatého Kohouta. Opět pod názvem Mutace.

Francouzská okna vylepšují posezení v obýváku o výhled do krajiny.

Francouzská okna vylepšují posezení v obýváku o výhled do krajiny.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Středu přízemí dominuje krb, společné kameníkovo a malířovo dílo. Na fádnost velké stropní plochy dává zapomenout podsvícení a autorova výmalba sádrokartonového podhledu.

Středu přízemí dominuje krb, společné kameníkovo a malířovo dílo. Na fádnost velké stropní plochy dává zapomenout podsvícení a autorova výmalba sádrokartonového podhledu.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„V posledních dvaceti letech jsem živil sám sebe malováním a jen dvakrát třikrát jsem si, když bylo nejhůř, odskočil vydělávat do tiskárny řezáním papíru nebo jsem dělal někde vrátného. Čtyřiadvacítka a pak dva dny volno - i to mi vyhovovalo. Ale je pravda, že když mi poslední roky pomáhá manažerka a kamarádka Milada Brodská (i herečka Barunka Štěpánová - ta umí člověku udělat reklamu a na vernisáži dokáže, že i podnikatelé a politici odloží kravaty!), tak je to lepší.“

Praktičnost kuchyně potvrzují i dveře do komory - předsíně, z které je ještě vstup rovnou do garáže.

Praktičnost kuchyně potvrzují i dveře do komory - předsíně, z které je ještě vstup rovnou do garáže.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Nervy na staveništi

Většinu života Luboš Mandát někomu platil nájem a nevěděl, kdo ho kdy vyhodí. „Teď jsem už ve svém. A navíc jsem do nedalekých rybníků jezdíval někdy před patnácti lety chytat s kamarádem na pytlačku ryby. Vždycky se mi tady líbilo a říkával jsem si, když jsem viděl, jak se v okolí staví, že by se mi taky líbilo mít tady barák. A to opravdu nejsem nějaký majetnický typ! Když jsem měl peníze, tak jsem to tu koupil a postupně zařizoval. Přitom jsem zjistil, že tu vlastně není komín,“ směje se už dnes Luboš Mandát a dodává ještě jednu „skrytou vadu“.

Z podkroví je vstup na atypickou lodžii-terasu. Ale tu nechal nový majitel kvůli neodstranitelnému zatékání raději také zasklít.

Z podkroví je vstup na atypickou lodžii-terasu. Ale tu nechal nový majitel kvůli neodstranitelnému zatékání raději také zasklít.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Po roce jsem zjistil, že auto, zaparkované v garáži, se propadá, protože zedníci do základů navozili kdejaký zbytek betonu. S původními stavebníky jsem se dohadoval o reklamacích tak dlouho, až mi po roce řekli, že už na ně nemám nárok. Po tom, co jsem tady dva roky s firmami zažíval za nervy, už vím, že je v dnešní době lumpárna, kam se podíváš. Dneska už bych se do takového dodělávání domu nepouštěl a radši bych přišel se dvěma kufry do hotového,“ potvrzuje mimoděk Luboš svoji pověst spíše undergroundového umělce, než obchodníka s nemovitostmi.

Podkroví má přiznané trámoví až ke hřebenu střechy. Z místnosti nad garáží se stal prostorný ateliér s okny do tří stran.

Podkroví má přiznané trámoví až ke hřebenu střechy. Z místnosti nad garáží se stal prostorný ateliér s okny do tří stran.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Jak si ustele, tak maluje

„V Liverpoolu se mi zalíbily loftové byty v bývalých fabrikách. O něčem takovém jsem po návratu z cest uvažoval. Jsem kluk z paneláku, a když jsem přišel do Prahy, byl jsem po ubytovnách. Teď se cítím doma tady. Mrzí mě, že mě v bývalém bytě vykradli a přišel jsem tak i o osobní věci, jako fotky z vernisáží. I o tu se zpěvákem Petrem Novákem, který za čtrnáct dní potom zemřel.

Ale jinak život považuji za rozjetý vlak, který někam dojede. Jen tempo jsem poslední dobou opravdu zpomalil. Snad už nezblbnu a zatím se nechystám tady jenom klečet nad skalkou a pečovat o kytičky.“

Postel nakonec doputovala z malé ložnice přímo do středu domu v podkrovní „dvoraně“ s průhledem a schodištěm do přízemí.

Postel nakonec doputovala z malé ložnice přímo do středu domu v podkrovní „dvoraně“ s průhledem a schodištěm do přízemí.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Jako symbol malířovy životní etapy lze brát i manželskou postel, kterou měl v domě původně v malé podkrovní místnosti - ložnici. „Pak jsem si uvědomil, že už jsem se za život dost nabydlel a naspal v různých místnůstkách, nechal jsem si poradit a vynesli jsme postel do největší místnosti s vysokým stropem a průhledem do obýváku v přízemí i výhledem do zahrady.“ Inspirativní.

Na autorových obrazech (i fotografiích) se poslední roky stále více objevují odkazy na ženské půvaby.

Na autorových obrazech (i fotografiích) se poslední roky stále více objevují odkazy na ženské půvaby.

FOTO: Václav Jirsa, Právo