Ikdyž nás přijala v pražském bytě, příroda je pro ni důležitá a věří, že jednou bude v zeleni bydlet jako vyznavačka zelené architektury v praxi. Zatím nás překvapila tvrzením, že pro její současný životní styl jí více vyhovuje bydlet v nájemním bytě.

„Cítím se tak volnější a kdykoli mohu změnit adresu. Fandím nájemnímu bydlení. I když vím, že většinou si lidé berou hypotéku na bydlení ve vlastním. Ale já tento přístup nezastávám. Chci mít pocit, že mohu kdykoli cokoli… Pravda, mám výhodu, že tu mám báječného pana domácího, majitele bytu.“

Okna na jižní stranu si žádají své. Žaluzie ještě jistí a okno zdobí hra s barevnými závěsy. Hostitelčin obraz na zdi s okolím ladí vlastně náhodou.

Okna na jižní stranu si žádají své. Žaluzie ještě jistí a okno zdobí hra s barevnými závěsy. Hostitelčin obraz na zdi s okolím ladí vlastně náhodou.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Vyrůstala v pražské Celetné ulici a v Praze také absolvovala ČVUT, fakultu architektury (v roce 1996). V tomto bytě třípodlažního domu bydlí dva roky.

Rozkvetlý dům a babyboxy

„Kreslila jsem si odmalička a chodila i do umělecké školy. Navštívili jste mě právě v době, kdy vrcholí přípravy na moji první výstavu obrazů, jejíž výtěžek poputuje ve prospěch Dětského krizového centra.“

Na Žofíně se právě ve středu 5. května koná slavnostní galavečer s aukcí obrazů a módní přehlídkou značky TIQE Petry Balvínové. Součástí výstavy jsou i vizualizace vybraných projektů domů inspirovaných tvarem květin. Od 7. května do 7. června bude výstava k vidění v prostorách restaurace Zelená zahrada v Praze 2.

I čivava Panky barevně ladí s prostředím! Jak je to možné?

I čivava Panky barevně ladí s prostředím! Jak je to možné?

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Myšlenku na dům jako květ mám v hlavě snad už sedm let. Dnes už reálně spojuje několik oborů dohromady, včetně zapojení ekologických materiálů s energetickou úsporností celého objektu a výhledově i samozásobení elektrickou energií, takže s kombinací obnovitelných zdrojů by byl soběstačný. Dům je v podstatě všeobecně použitelný a poměrně snadno realizovatelný, i když se to někomu může na první pohled zdát až příliš odvážné.“

Šíře záběru paní architektky Simony sahá až k designu. K návrhům užitkového skla a nábytku. V poslední době přidala i realizaci návrhů na sérii upomínkových předmětů připomínající poslání babyboxů. Vlastně krátkodobé střechy nad hlavou odložených dětí…

Dialog s klientem a intimní prostor

„Ideální je, když se sejdu s klientem ve chvíli, kdy má jen určitou vizi, základní zadání. Někdy je architekt přizván ke spolupráci ve chvíli, kdy má investor vlastně hotovou představu a jen neví, jak ji co nejlépe zrealizovat. Ale já vnímám své povolání jako službu.

Obývací pokoj poskytuje prostor i pro malířský stojan. Obraz na čestném místě je dílem dcerky

Obývací pokoj poskytuje prostor i pro malířský stojan. Obraz na čestném místě je dílem dcerky

FOTO: Václav Jirsa, Právo

A to předurčuje vše. I to, jak ke klientovi přistupovat. Samozřejmě je pro mne zásadní, jak si s klientem porozumět, a to většinou nebývá otázkou první schůzky, protože se musím dovědět spoustu informací o celé rodině - pokud jde o interiér rodinného bydlení.

Je to tvorba intimního prostoru konkrétních lidí. Řeší se místa, kde tráví volný čas, odpočívají. Je třeba vyjít z jejich zadání a představ, posléze zapojuji své zkušenosti a znalosti z oboru tak, aby realizace dopadla dobře. Vlastně je mi jedno, jaký styl si klienti zvolí. Jsem schopná vytvářet supermoderní interiér z hladkých lesklých ploch stejně jako historizující prostředí.“

Tvůrčí zátiší. Obrazy jsou podle autorky „návratem k dekorativnímu“, na plátno nalepuje i svárovské křišťály, kovové plátky…

Tvůrčí zátiší. Obrazy jsou podle autorky „návratem k dekorativnímu“, na plátno nalepuje i svárovské křišťály, kovové plátky…

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Přesto má prý daný prostor vždy, ne prvoplánově, určitý autorčin rukopis - kombinace materiálů nebo použité textilie, práce s barvami…

Projektovala i historický byt v Londýně

Simona Vališová projektovala i jeden historický byt v londýnské čtvrti Nothing Hill. „Bylo tam naprosto jednoznačné zadání a můj původní plán udělat kombinaci historizujícího základu vycházejícího z kontextu domu s doplněným moderním nábytkem bohužel neprošel. Takže šlo o velice citlivou práci s materiály, barvami a vybraným nábytkem tak, aby prostor působil příjemně odlehčeně i při zachování daného stylu. Zajímavostí byly například repliky vitrážových oken a dveřních výplní, které se, stejně jako veškerý vestavěný nábytek, vyráběly u nás.“

Kuchyňskou linku po předešlém majiteli nechala architektka jenom rozkvést. Lustr nad stolkem je doplněn skutečnými svíčkami.

Kuchyňskou linku po předešlém majiteli nechala architektka jenom rozkvést. Lustr nad stolkem je doplněn skutečnými svíčkami.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Zkušenost s prací u nás doma srovnatelná, přesto se paní architektka již setkala i s názorem, že architekt je právě ten, za koho netřeba utrácet peníze.

Detail a energie feng-shuei

„Možná se časem vrátí do povědomí lidí pojetí architekta jako osoby, která je nezastupitelnou víceoborovou pomocí v procesu stavby, ať už domu nebo třeba interiéru. Ale musím říct, že osobní zkušenosti s přístupem k mé profesi jsou velice dobré. Také se v obchodech nabízí nepřeberné množství veškerého vybavení, takže hodně lidí má dojem, že si umí vybrat sami.

Hra s barevnými tóny ozvláštňuje i předsíň.

Hra s barevnými tóny ozvláštňuje i předsíň.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Ale práce interiérového architekta není jen v pomoci s výběrem zařízení. Náš úkol je vytvářet prostor pomocí několika prvků - tvaru a povrchu konstrukcí, osvětlení, materiálů, barev atd. Téměř každý někdy už něco zařizoval a všeobecně panuje názor, že architekta netřeba, protože každý má nějaký svůj vkus. Samozřejmě je to jedna cesta a často je výsledek velmi dobrý, pokud se bavíme o interiéru.

Druhá cesta je naopak taková, že si člověk právě přes tu širokou nabídku všeho připustí, že je lepší spojit se s architektem a společně dát vše dohromady tak, aby výsledek byl pro uživatele nejlepší.

A to jsme zase u toho dialogu, na kterém záleží, jak to dopadne. Architekt by podle mého měl najít citlivě společné styčné body, nevnucovat svůj styl a dát navíc i informaci třeba o kvalitě materiálu a jeho vlastnostech. Jde o to, aby se došlo k vytvoření prostoru, kde se uživatel bude cítit dobře. Je to i v detailu, a součástí prostoru je i energie, kterou člověk do něho vloží.“

Realizace domů květů (zatím jen vizualizace návrhů) není neuskutečnitelnou představou architektky Simony Vališové.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Realizace domů květů (zatím jen vizualizace návrhů) není neuskutečnitelnou představou architektky Simony Vališové.

Realizace domů květů (zatím jen vizualizace návrhů) není neuskutečnitelnou představou architektky Simony Vališové.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Ke svým oborům ne náhodou architektka Vališová přidala i praktické uplatňování zásad feng-shuei. „V podstatě by měla být povinnost architekta mít alespoň povědomí o tomto starém a moudrém i vyzkoušeném učení, které je určitě přenositelné i k nám. Nemusí jít jen o obydlí a zahrady, ale třeba i interiér auta a jeho barvu nebo uspořádání kanceláře nebo pracovního stolu.“

Světlo pod svíčkami

A co paní architektka potřebuje mít doma, byť v nájemním bytě? „Potřebuji, aby prostor splňoval pro mne důležité atributy. To znamená, že se v tom místě musím dobře cítit. A to je citová záležitost. Konkrétně? Pár kytek, barvy… Samotnou mě překvapilo, že když jsem přišla do tohoto bytu, neměla jsem potřebu mnoho měnit. Ani barvy na stěnách. Shodou okolností jsem se stěhovala velmi rychle a bylo - doslova - vymalováno.

Přinesla jsem si jeden gauč, psací stůl a židli. V kuchyni jsem jen na stěnu nalepila pár kytek a v obýváku pověsila záclony… A jak báječně se tady vaří, všechno se mi tu daří! Už jsem bydlela v bytě, kde bylo také dobré vybavení, ale jídlo zdaleka nemělo takovou chuť jako tady. Je to i o určité atmosféře, vibracích místa.“

 

Život je změnaSimona Vališová

Základní motto paní architektky je: Život je změna. „Na ničem nelpět a ve chvíli, kdy tvořím něco nového, tak by to mělo odpovídat tomu, jak se v tu chvíli cítím. Netřeba uvažovat, zda mi to vydrží na deset, dvacet let. Samozřejmě je rozdíl, jestli stavím dům nebo jen zařizuji interiér, který lze za pár let bez velkých zásahů vyměnit - barvy, textilie, svítidla…“