Dolaďování interiéru nového společného bydlení postupně plánují. A realizují.
„Je mi padesát šest – mladý kluci, to je jasný! Holku jsem měl přesně v padesáti,“ vypočítává Víťa Vávra krátce poté, co nás v pohodě přijal na dobré pražské adrese.

Nový háv pro staré

Bydlí přímo nad Václavskou pasáží – mezi Karlovým náměstím a Vltavou. Všude blízko a přitom v překvapivém tichu. „V noci je tu až neuvěřitelný klid. Divím se, že na okolních terasách bytů nikdo nepaří. V létě sousedi občas grilují, ale potichu. Divný, ale pohoda. Ve Španělsku by to vypadalo asi jinak.“

Ozdobou bytu jsou dveře a předností i úložný prostor.

Ozdobou bytu jsou dveře a předností i úložný prostor.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Hlavní ozdobou bytu je jeho samotný původ a architektonické řešení. Už vstup ozvláštňují v předsíni luxfery přivádějící do prostoru světlo ze světlíku. Přestože je byt malý (2+1) s předsíní ve tvaru L, do které se pohodlně vejde i jídelní stůl hned vedle kuchyně, nechybí tu místnůstka s úložným prostorem a spíž. Parametry praktických prvků jsou zjevně architektům dány už léta. Skvostné jsou původní prosklené dveře s kovovými klikami.

Nakouknutí do ložnice potvrzuje, že je první z celkově zařízených místností. Světlému pokoji svědčí prvky v elegantní stříbrné.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Na povídání s námi měl Víťa více času než ještě před pár dny a týdny, kdy natáčel desku. Nově nahrál své hity nejen o citronové šále a holce z heřmánkové návsi. Bylo jich nakonec vybráno šestnáct a práce to prý byla radostná. Vzpomínky posluchačům jistě naskočí.

V bytě bicí sice nemá a na vystoupeních stojí u mikrofonu, ale muzikou žije pořád. Vlastně se jí věnoval od svých patnácti let. Na křtu alba v Klubu Lávka byla celá jeho rodinka. „Dejte si pivečko,“ vyzýval tenkrát hosty – většinou kamarády – spokojený zpěvák se stále stejným hlasem.

Holky v centru

„Viktorii bude šest let a s mojí současnou ženou jsme už zase deset let. Ona pracuje vlastně každý den ve Fortuně. Jsem tak trochu pořád otec na mateřské. Do kroužků vodívám dceru já."

"Všichni se tady většinou stejně sejdeme až večer, takže zatím ani nic většího nepotřebujeme. Ještě před pár lety jsem chodil pravidelně hrát do tělocvičny fotbálek – tři na tři, aby ze sebe člověk dostal ty cigára. Dnes už na to čas nemám. Teď sportuje dcera – dneska má tancování, zítra plavání…“

Z nové desky měla na křtu v Klubu Lávka radost i Víťova dcera Viktorka.

Z nové desky měla na křtu v Klubu Lávka radost i Víťova dcera Viktorka.

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

Když Víťa Vávra žil v Ostravě s Věrou Špinarovou, obývali prý nádherný 5+1. „Tak to jsem samozřejmě opustil a tady v Praze jsem potom docela dlouho bydlel vlastně v ateliéru na Legerce, ze kterého jsem udělal 2+1. Dokonce jsem tam ještě zkoušel s kapelou. Ale bydlet s okny rovnou na neustále přeplněnou výpadovku by s dítětem nešlo.

Byt jsem pak vrátil obecnímu úřadu a žádal o větší, až nám po roce nabídli toto. Nic moc velkého, ale pro tři akorát. Zalíbilo se nám to tu hned při první návštěvě a věřím, že tady nějaký čas vydržíme.“ Víťa Vávra už má také zkušenosti jako otec dnes třiatřicetiletého syna.

Jedna z místností je něčím mezi obývacím a dětským pokojem. Lustřík zatím zdobí kliku okna, ale prý už brzy bude na místě mu předurčeném.

Jedna z místností je něčím mezi obývacím a dětským pokojem. Lustřík zatím zdobí kliku okna, ale prý už brzy bude na místě mu předurčeném.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„S Věrou jsme společné dítě neměli. Ta má zase syna s muzikantem Ivo Pavlíkem (dnes manžel Heidi Janků – pozn. red.). Holku jsem vždycky chtěl, tak se to podařilo. Holky jsou nádherný. Kluk mě pořád zlobil a pořád z něčeho střílel, já jsem spíš na holky,“ směje se náš hostitel.

Kromě dětí si pochvaluje i bydlení v centru, které ho pražským životem provází. Do auta prý usedá minimálně. To ovšem neznamená, že by nevyjížděli do jiného prostředí – na chatu do přírody.

Chatař lázeňský

Do zeleně jezdí, jak jen to jde. „Dá se říct, že na víkendy. Ale máme to se ségrou na půl, tak si vždycky vyhovíme a býváme tam i společně. Nádherné místo přímo v lese u Lázní Bělohrad. Končí tam Český ráj, taky by se vám tam líbilo.“

Většinu času ale společně tráví přece jenom v pohodlném bytě. O jeho, řekněme, klasické kvalitě smutně hovoří i fakt, že si tu za 2. světové války byty k bydlení vybrali a zabrali nacističtí důstojníci.

Není okno jako okno. Tohoto si váží i památkáři. Praktické větrání je dnes také vzácností.

Není okno jako okno. Tohoto si váží i památkáři. Praktické větrání je dnes také vzácností.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Dnes tu s Vávrovými spokojeně bydlí i mírumilovná kočka a historii naštěstí připomíná jen design evokující vzpomínky na klidnější předválečné časy, kterými se architekti inspirují i dnes. Už jen vzpomínané dveře místností nebo vícedílná okna jsou zdobnými i praktickými prvky.

A přestože se prý naši hostitelé stále nemohou dostat k vlastnímu vkladu a doladění interiéru, je tu příjemně. Víťa si pochvaluje jak sousedy, tak i pekárnu na rohu. Než jsme společně došli do bytu, s mnohými se pozdravil.

Kuchyň je malá, ale praktická a s oknem do klidného dvora.

Kuchyň je malá, ale praktická a s oknem do klidného dvora.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Jen občas žasne, jak se v pasáži mění provozovatelé obchodů a restaurací. Na druhé straně tomu zároveň i rozumí. „Když máma zrestituovala činžák, tak ho za čtyři milióny prodala. Tenkrát to byly velké peníze. Pomohly mi i k restauraci, kterou jsme s kamarádem provozovali. Ale pak nám zvedli nájem tak, že jsme to vzdali.“