Jak bydlí zpěvačka Klára Vytisková ve starém mlýně na okraji Prahy

Ostatně mladá zpěvačka se svojí partičkou muzikantů (skupinou Toxique) nehraje žádný folklór. Klára měla vždycky, jak říká, blíže k soulu, ale i k jazzu a její otec hrával (nejen) se skupinou Nerez na basu.

Kromě toho, že je už opakovaně zvoleným starostou Únětic, byl ještě před tím spoluautorem rodinné myšlenky přestěhovat se do těchto míst. Přesněji – do starého bývalého mlýna s místnostmi prostornými a stropy vysokými.

Romantické místo si dodnes říká o další úpravy a modernizaci, ale i jeho současní majitelé ctí původní jedinečnost. Stejně jako jeden z předchozích majitelů – malíř Jan Kristofori.

„Narodila jsem se na Hanspaulce, kde rodiče bydleli u mojí babičky. Když sháněli vlastní bydlení, vyhlédli si malý baráček ve vedlejší vesnici. Ale pak se náhodou dozvěděli o tomto mlýnu. Koupili ho, když mi byl rok. Takže před třiadvaceti lety. Trošku si na sebe upletli bič, protože k velkému domu je i velká zahrada. Je tu hodně práce, hlavně hodně uklízení. A to i přesto, že zadní část baráku můžeme pronajímat k bydlení.

Dodnes vlastně nevím, jestli jsem holka z města, nebo z vesnice. Spíš vesnická. Celé dětství jsem byla pořád venku a měly jsme tu se setrou velký rozběh. Myslím, že pro dětství ideální. Jen večer jsme se scházeli k večeři všichni u velkého stolu a probírali společně zážitky z celého dne.“

V originálním interiéru je patrné, že mezi kamarády Vytisků nejsou jen muzikanti, ale i výtvarníci.

„Většina obrazů je od známých. Různobarevná křesla jsou po prarodičích. Když se sem naši přistěhovali, tak moc peněz na nějaké velké rekonstrukce neměli a dělali je postupně během let. Krb tu už byl, ale měl hrubou omítku, na které se usazoval prach, takže jeho současná podoba je už práce rodičů. I vstup do obýváku byl jinde. Ty dnešní dveře vzali rodiče z půdy a zrenovovali je.“

Dnešní bytový prostor je starý asi sto padesát let, ale další části objektu jsou ještě podstatně starší.

„Největší, obývací místnost má tak vysoké stropy, protože to původně byl sklad obilí. Vedle bydleli mlynáři a v přízemí byla i pekárna.“

Úplně dole – pod stavením – teče potůček pramenící ve skále za domem. Na druhé straně domu vtéká do vytvořeného jezírka. Původní náhon už nic nepřipomíná, jen po zahradě jsou mlýnské kameny.

Jako mezi dvěma kameny si mohli připadat i všichni místní, protože dost dlouho hrozilo, že by jim nad hlavou vedl dálniční most s obchvatem Prahy.

Klára se sem stále ráda vrací, i když si už zvyká na samostatné bydlení v Praze.

„Být starostovou dcerou v pubertálním období nebylo vždy jednoduché. Samozřejmě mě mezi sebe nebrali do takových těch partiček, které ničily autobusové zastávky, protože Vytisková by to řekla doma.... Ale to mi opravdu nechybělo,“ usmívá se při vzpomínce na roky nedávné naše hostitelka a dodává, jak spíš bylo tenkrát nepříjemné vracet se z pražských klubů a koncertů nebo od kamarádů posledním autobusem. „Deset minut po půlnoci bylo samozřejmě brzy.“

„Táta hraje na basu i teď, třeba v Divadle Sklep, nebo s Lemurou Lepou. Vždycky jsme tady měli spoustu desek, nástrojů, hrálo se a scházeli se tu muzikanti. Mělo to na mně velký vliv. Táta mě jako malou často bral na koncerty, hlavně Nerezu, kde tenkrát hrál. Zuzana Navarová byla jedním z důvodů, proč jsem se chtěla stát zpěvačkou.“

Ke spokojenosti posluchačů je logické, že Zdeněk Vřešťál Kláru přizval k nazpívání písniček Nerezu na nedávno vydané album Koncert – Pocta Zuzaně Navarové. Záznam koncertů je vzpomínkou na zesnulou zpěvačku a připomínkou na její nedožité padesáté narozeniny. A také potvrzením, že Klára už není malá holka, ale dospělá zpěvačka.

S tím budou jistě souhlasit i fanoušci skupiny Toxique, která si originální hudbou i image už stačila vybobýt své postavení. Jak dokládá i DVD se záznamem koncertu I Love My Sofa. Mimochodem natáčeném v místním Kravíně – známém to klubu, kam neváhají dojíždět lidi i z Prahy.

„Rádi a hodně tady využíváme starý nábytek, který takzvaně recyklujeme. Vzpomínané dveře z půdy jsme obrousili a natřeli, křesla jsou jenom přečalouněná. Půdu máme plnou starého nábytku už teď a ještě nám ho známí sunou.“

Na rozdíl od historizujícího prostředí, ve kterém Klára vyrůstala, studovala jazzový zpěv (s kapelou hrála už na gymplu) a s Toxique (částečně spolužáci z VOŠ – Konzervatoř Jaroslava Ježka, včetně jednoho vyučujícího) se těší na 10. prosince, kdy mají vánoční koncert v Akropoli a pak už zamluvený celý leden na natáčení nové, druhé desky.

Na nějaké polehávání v sofa nebo u krbu to přes zimu nevypadá.