„Interiér vznikal velmi dlouho. Stěhovali jsme se sem v roce 1986. Už jsme tu bydleli a postupně zařizovali. Není to jen o penězích. I když je člověk má, je lepší nespěchat a postupně zažít a uvědomit si prostor. Poznat, co v něm potřebuji a jakým způsobem tam žiji,“ glosuje začátek bydlení ve funkcionalistické vile náš hostitel, který zdejší prostředí zná i proto, že se narodil v domě naproti.

Zabydlování a zateplování

„Tuto vilu, hodně vybydlenou, jsme koupili, ještě když tady žila původní majitelka. Měli jsme ji rádi, a když zemřela, nastal první a složitý úkol vyklidit její nashromážděné věci. Co s nimi, když většina z toho byla nepotřebnou, ale přece jenom vzpomínkou na ni.

Nad zahradou ční elegantní vila- vlevo. Posezení v zákoutí před ateliérem je milé ve své jednoduchosti-vpravo. .: Nad zahradou ční elegantní vila-vlevo. Posezení v zákoutí před ateliérem je milé ve své jednoduchosti-vpravo. foto: Právo/Václav Jirsa

Znali jsme ji velice dobře. Nakonec jsme věci dali do tomboly na plese, který pořádáme s kamarády. Vždycky celý zisk z tomboly společně propijeme. Mládí jsem trávil v nedalekých Kounicových kolejích a dodnes se spolu s absolventy stavařiny a architektury scházíváme. Je to tu dobrá adresa,“ pochvaluje si architekt Hála.

I když se do vily přestěhovali také z velkého domu, jako mladí manželé v něm obývali vlastně suterén. „Rodiče pamatovali zkušenost z padesátých, šedesátých let a pořád se báli, že jim nějaká komise přidělí další nájemníky. Takže my jsme vlastně sklepní byt nijak zvlášť nerekonstruovali." Ty správné rekonstrukční práce si architekt Hála prý užil až ve svém. Ústřední topení nefungovalo čtyřicet let.

„Po smrti původní majitelky jsme se pustili do kompletní rekonstrukce a objevili také stavařské pikantérie: Když vilu za první republiky (někdy v roce 1920) stavěli, tak zdi pětačtyřicítky udělali tak, že postavili zeď patnáctku, nechali mezeru - tu někde vysypali izolací, někde taky ne -a postavili další zeď patnáctku.

Houpací křeslo, knihovna, klavír - skvělé bytové doplňky. .: Houpací křeslo, knihovna, klavír - skvělé bytové doplňky. foto: Právo/Václav Jirsa

Začátkem devadesátých let jsme dělali novou fasádu a prvním zkušenostem se zateplováním polystyrenem jsem nedůvěřoval. Dneska už se ukazuje, že se osvědčil. Také už je polystyren možná řádově v jiné kvalitě. A také ho běžně na stavbách používáme.“

Přes modernizaci bylo původní kouzlo domu zachováno. Hlavní roli tu mají vícedílná dřevěná okna, která zde navíc plní funkci květníků i poliček a poskytují prostor i na zavěšování ozdob.

Móda a nálada

Architekt Hála potvrzuje náš postřeh, že ve vlastním interiéru vyznává, podporován všemi členy rodiny, domáckou atmosféru a styl. „Vše se u nás i s návštěvami řeší a odehrává u velkého oválného stolu v kuchyni,“ potvrzuje paní domu, autorka nejednoho obrázku na stěnách i keramických ozdob, třeba i na venkovním parapetu okna. Paní Hálová je prý i hlavní zahradnice.

„To neznamená, že pro klienta neudělám s velikou chutí minimalistický, funkcionalistický design. Hlavně neuznávám, že architektura je jakýsi jeden směr, který je v určité době nějakou skupinou prosazovaný natolik, že jde pak vyloženě o módní záležitost.

V tomto domě není okno jako okno. .: V tomto domě není okno jako okno. foto: Právo/Václav Jirsa

Přece jenom je mi už těch pětapadesát let a mód jsem zažil celou řadu. I za socialismu, když jsme dělali hotely v Tatrách, tak se projektovaly podle nějakého momentálního trendu. Začátkem devadesátých let jsem se už sám ptával, jestli je ten funkcionalismus vůbec dobrý. Není architektura i o něčem jiném? Pro mě je hlavně o náladě a pocitu, který z ní plyne.

Ani funkcionalismus není jen o funkci, ale je to výsostně výtvarný směr, i když má svá pravidla. I ve funkcionalismu může být někdy výtvarný detail nadřazený funkci -i když vím, že s tímto tvrzením narazím,“ zamýšlí se náš hostitel.

Většina návštěv a veškerého dění v domě se odehrává u velkého stolu..: Většina návštěv a veškerého dění v domě se odehrává u velkého stolu. foto: Právo/Václav Jirsa

Hned dodává, jak je dobře, že život přináší pestřejší názory. „Každý člověk má jiné nároky. Každý jsme nějaký a z mnohosti povah a názorů vzniká pěkná věc. Na historických jádrech měst se nám dnes líbí právě ta mnohost výtvarných názorů, která nám splývá v celek vytvářející určitou harmonii.“

V Brně je dnes oblíbenou stavbou Hotel Avion. „V České ulici je výborná. Ale kdyby se skládala ze samých hotelů Avion, nebude mít tu dnešní atmosféru.“

Začátek konceptu

Při práci pro klienta si pan architekt pochvaluje, když je schopný poznat, co se mu líbí a co ho zas až tak nezaujalo.

„V tom okamžiku jsem schopen se klientovi přizpůsobit. Ne úplně všemu, ale je to o komunikaci. Architekt vytvoří koncepci. Barák musí mít koncept od začátku. Spolupracovat nelze s klienty, kteří považují architekta za někoho, kdo jim vytvoří nějakou skládačku místností a nějak to dopadne (...jen aby to nebylo blbější, než má soused...).“

V tomto domě není okno jako okno. .: V tomto domě není okno jako okno. foto: Právo/Václav Jirsa

Kvalitu stavby podle pana architekta také nemusí určovat počet plošných metrů. „Dělal jsem i rodinný dům, který má šestnáct set metrů čtverečních. Nevím, jak tam dnes žijí. Dům má být prostě optimální. Ani malý, ani velký. Každý by si měl uvědomit, co potřebuje.“

Dnes už prý i mladí studenti vědí, co chtějí. Ing. arch. Hála přednášející na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě (Ústav nábytku, designu a bydlení) si kontakt s mladými pochvaluje. „Baví mě to. Mají tam specializaci interiér a nábytek.

Oblast, která není na českých školách až tak preferována. A to je škoda. I když je pravda, že novou a lepší thonetku ještě nikdo nevymyslel.“