Odstěhovat se z Prahy do vesnice u Kladna byla realizace myšlenky, za kterou je prý třeba hledat jeho ženu. Parcelu našla budoucí paní domu, a když ji manželovi ukázala, ten hned přitakal, že tady tedy ano. Rozhodl i výhled do krajiny. "Člověk by ani kousek za Prahou něco takového nečekal."

I u Prokopů přispělo ke změně životního stylu volání přírody. "Hlavní zahradnice je sice moje žena, ale zahrada postupně pohlcuje i mě. Jenže mám teď problémy se zádama, takže moc platný nejsem. A vtahujeme do toho také naše děti, i když už mají svoje rodiny a bydlí v Praze. Teď už máme dvě vnoučata a do konce roku doufejme přibude další, tak už se těšíme, jak si tu užijou."

Rocker na cestě

Michal Prokop si také uměl spočítat, jak se změní poměry v nájemních bytech. Usoudil, že je možná lepší si vzít hypotéku a splácet za vlastní dům. "Už tady bydlíme pět let. Za rok bylo postaveno a jsme docela spokojený. I když jsem nikdy dřív neměl sklony stát se venkovanem. Stále více si ale uvědomuji, jak je příjemné vyjít ráno do tiché zahrady. To je věc, která se nedá nijak nahradit."

Loubí před vstupem do domu je jeden z mála prvků, který tu zůstal z původního návrhu. Foto Právo/Václav Jirsa

Náš hostitel se usmívá i při nabízející se snaze představit ho jako rockera trávícího noci po klubech. "Občas ještě někam zajdu, ale už jsem línější a je také pravda, že nevýhodu bydlení za Prahou vidím právě v tom vracení se do centra po příchodu domů... Pokud nemusím (třeba sám hraji nebo něco chci opravdu vidět), tak se už většinou odsud nikam nevydávám."

Doprava zabere spoustu času, i když to má Michal Prokop jen pětadvacet kilometrů na dejvické metro. "Hlavní problém je potom v Praze a jsem z těch, kteří (jak jen to jde) využívají veřejnou dopravu. Čím dál častěji dnes autem jedu jen do Kladna, tam přesednu na vlak a za chvíli jsem na Hradčanské nebo na Masaryčce. A ještě si ve vlaku něco přečtu. Jsem příznivec kolejové dopravy. Nenávidím přecpané autobusy a zácpy na silnicích."

Poprvé naposledy

Plánování a racionální kroky si přece jen vyžádala samotná výstavba přízemního domu s obyvatelným podkrovím. Tam jsou ložnice a pracovny - zóny klidu pro práci i odpočinek. V přízemí pak kuchyně s jídelnou a prosvětleným obývacím pokojem, ozdobeným na jedné straně krbem a na druhé vstupem na zahradu.

Pracovna v podkroví našemu hostiteli plně vyhovuje a z okének vidí přímo k brance na zahradu. Foto Právo/Václav Jirsa

"Měli jsme kliku na místní firmu, kterou jsme tady objevili náhodou. Dokonce dokázala něco na tehdejší dobu neobvyklého -udržela původní rozpočet. Samozřejmě jsme na staveništi také debatovali a improvizovali. Nejlepší bylo, když si manželka při pohledu na hotové stěny v přízemí uvědomila, že by to chtělo ještě jedno okno. Hned ho křídou namalovala. Na zeď, kde už byl ovšem zazděný odpad... Když tam pak druhý den tu malůvku stavitel uviděl, hodně se divil a hned nám volal co to má být, ale nakonec se vše podařilo.Osvědčilo se nám mít na všechno jednu firmu. Neměli bychom nervy ani čas najímat si dodavatele na jednotlivé etapy."

Zvířata povzbudí

Zděná stavba vychází původně z katalogového projektu, do kterého však byly zapracovány výrazné modifikace, počínaje zrcadlovým obrácením. "Není to individuálně navržený barák, ale z jeho domýšlení máme ten příjemný osobitý pocit."

Nebyli jsme prý první návštěva, která překvapeně konstatovala, že dům se zevnitř zdá větší než zvenku. "Není tady půda. Šikmé stropy sice ubírají na ploše, ale je tady příjemně. Musím přiznat, že i díky našim spolubydlícím - psovi a kočce. Psa si koupil můj syn před deseti lety s tím, že potřebuje opravdu věrného přítele. Dnes je Chantal naše a kotě dostala manželka snad před dvěma lety.

Barevnost a pestrost rostlin dodává zahradě i domu kouzlo. Stejně jako sluneční kolektory teplou vodu bazénu. Foto Právo/Václav Jirsa

Moje matka mě vychovala tak, že do města zvířata nepatří a původně jsem nechtěl žádná ani sem. Ale teď už jsem svůj vztah k nim změnil a pozoruji, že mají i na mě pozitivní vliv, " pochvaluje si s úsměvem mimo jiné i bývalý náměstek ministra kultury.

 "Zoolog nebo chovatel domácí zvěře jsem, ale zahradník opravdu ne. Trávu posekám, je to příjemná změna. Dost času tu totiž prosedím ve své pracovně. V sousedství si někteří mladší často najímají na zahradní práce firmy. Ale myslím, že čím jsou tady lidi starší, tím víc prací na zahradě relaxují."