Pro spokojenou dvojici není problém autem dojet z vesnice u České Skalice do Prahy za necelé dvě hodiny. A republika je natolik malá, že přijet kamkoli za posluchači není až tak složité. Klid a soukromí u lesa jim za cestování stojí.

"Relaxace je tady úžasná. Odpočineme si tu od aut, hluku i od lidí. Je tu krásné okolí, tak se občas jezdíme projet na kole nebo proběhnout s pejskama. Taky máme mašérské saně a v zimě zapřaháme leonbergry - tahají nás po lesních cestách. Nádhera," pochvaluje si Veronika život vzdálený rytmu velkoměsta. 

U domu nechybí bazén. Foto archiv DůmBydlení

Už vědí, kde v podkroví bude dětský pokoj. Zatím se ještě ne úplně zařízeným domem rozléhá vřískot dvou papoušků. Prvním kompletně zařízeným prostorem je právě vzpomínané nahrávací studio. A ohromná koupelna s vanou pro dva. V přízemí mnoho nábytku ještě není a krbová vložka také čeká na "kapotu". Zahrada už má své kouzlo, ale i na ní budou ještě probíhat další úpravy.

Postupné zabydlování

Pocity se spokojená dvojice řídila i při zařizování domu. "Ptáme se sami sebe, jaká barva se nám líbí. Teď jsme dospěli k rozhodnutí, že změníme bílé stěny. Chystáme se celý barák vymalovat v hodně kontrastních a výrazných barvách. Prostoru je tady dost, a tak nebude vadit, když se opticky zmenší. Naopak. Kdybych stavěl znova, byl by dům menší," konstatuje velkorysý stavitel. Půdorys domu tvoří vlastně kříž. V jednom rameni dvojgaráž a předsíň. Dále pak obývací pokoj, kuchyň a garsonka pro hosty.

Koupelna ve stylu římských lázní vyjadřuje vkus majitelů. Foto archiv DůmBydlení

V podkroví zůstává vedle studia dost místností pro bydlení. Středem domu vede schodiště. Při pohledu ze zahrady dům zapadá do okolí. "Jsme v podhůří, proto má barák hodně dřevěných prvků a střechu s velkým sklonem." Ozdobou jsou velká okna i vstup z kuchyně na ještě nedokončené zápraží s posezením.

Výhled do zahrady s lesem za plotem stojí opravdu za podívání. Oba naši hostitelé se shodují nejen v představách, ale i v poznání, že teprve až když se kupují doplňky, tak se prostor vnímá jinak. "Dnes už se nám první varianta interiéru zdá studená, takže půjdeme do oranžové i červené malby," dodává Veronika, která si sama nakreslila uspořádání kuchyně. Inspiraci a radu našla u švagra, který nejen dobře vaří, ale kuchyň měl v sousedním domě vybavenou dříve.

"Nechtěl bych žít v baráku, který postaví a vybaví architekt poté, co si vezme klíče a řekne: Přijeďte za půl roku. V takovém domě bych se necítil dobře. Dům je namalovaný podle našich představ. Celý je průchozí a žádná místnost není tmavá. I šatna má okno," dodává majitel.

Pochvaluje si i práci řemeslníků: "Měli jsme štěstí na seriózní firmu. Samozřejmě že nějaké šarvátky jako vždy byly. Jsou to naše peníze, tak jsme se bránili a chtěli, aby bylo vše v pořádku. Dohodli jsme se vždy a odvedli precizní práci."

Psí zahrada

I když je zahrada oplocena, ze dvou stran vlastně díky dosázeným stromům a dalším úpravám nechává les téměř prostupovat plotem. Při vzpomínce na satelitní městečka by se pozemek mohl rozparcelovat pro další domy... Další členové stávající rodiny - dva leonbergři - mají opravdu kde běhat.

Ale během naší návštěvy zůstali v ohradě vedle garáže, která jim zatím slouží jako kotec. Uprostřed trávníku střiženého traktůrkem nelze přehlédnout jeřábem usazený kus skály - pětadvacetitunový.

Mladá zpěvačka zřejmě miluje zahradnickou techniku, zvláště si oblíbila malý zahradní traktůrek. Foto archiv DůmBydlení

Při pozornějším pohledu je v jejím tvaru rozeznatelná psí hlava. V odlehlejším koutě zahrady je pod druhým kamenem pohřbena fena Šejla - obelisk má pro změnu podobu celého psa.

"Tvar kamenů je náhoda, ale máme pocit, že zahrada je opravdu zasvěcená našim psům. Zahradu máme zelenou, pískovcovou a psí. Když se tu rozeběhnou, je na nich vidět, jak moc jsou opravdu šťastní," dodává Veronika s Lukášem.