Přesto naše hostitelka svůj útulný ateliér na Vinohradech (jeden z posledních v této části Prahy) ráda opouští a vyjíždí do přírody, do zeleně.

Součástí sochařčiny práce je totiž i instalace objektů v konkrétních zahradách klientů. Sama je zkušenou chalupářkou i zahradnicí a své příští bydlení si plánuje v jasných konturách - kousek za hranicemi hlavního města v domě se zahradou, kde bude místo i na ateliér.

Zahradní galerie

Když dostane Jitka Wernerová zakázku, povídá si s majiteli o jejich představách a taky se seznámí s místem, kde by měl být objekt umístěn. Nějaký čas v něm pobývá, aby vystihla jeho atmosféru. "Každý prostor totiž vyžaduje to své," tvrdí. Obdobně postupovala, když připravovala fontánu s rozvernými hady na úpatí Petřína. S lehkým úsměvem, propleteni do sebe, svlažují příjemné pražské místo.

Její díla najdete v mnoha soukromých zahradách i městských parcích. Foto Právo/Václav Jirsa

Jitka Wernerová také ráda připravuje i krmítka pro ptáky, celá z keramiky. Žádné speciální ornitologické znalosti, aby věděla, co je pro opeřence důležité, prý nepotřebuje. Vystačí s citem. "Dělám pro ptáky i pítka a koupadla. Stále častěji si v zahradách nacházejí své místo. Těší mě, když po čase klienti zavolají a pochlubí se, jaký úspěch mají s vylepšením zahrady i u návštěv. To je příjemná součást mého honoráře."

Nedávno ji pobavila fotka s kočkou vyhřívající se uvnitř krmítka, kterou od majitele dostala. "Jak se kočka do krmítka napasovala, je mi záhadou." V tvorbě Jitky Wernerové jsou zastoupeny i tyto, jak říká, domácí nevyzpytatelné šelmy. Ale jako hravé usmívající se objekty. O kouzlu její tvorby může svědčit i zkušenost, že vandalové její díla nerozbíjejí.

Sympatické plány

Sochařka zapojila své schopnosti i při zařizování internetového centra pro seniory v pražské Limuzské ulici. V tamní Školičce internetu vytvořila pro nadační fond Elpida stolky s keramickými deskami vyzdobenými sluncem - znakem této společnosti.

V její dílně vznikla i plastika Porcelánové mosty. Cena pro ty, kteří výjimečným způsobem pomáhají handicapovaným lidem. Ocenění uděluje Národní rada zdravotně postižených ČR. Možná taky proto dostala sochařka nabídku na členství ve správní radě obecně prospěšné společnosti Šestatřicítka.

Ateliér je malý, ale útulný. Foto Právo/Václav Jirsa

"Kývla jsem na tuto spolupráci, přestože mám zatím více zkušeností s dětmi ve speciální škole pro autisty a zrakově postižené. Společnost připravuje programy pro seniory a to, co jsem zatím mohla posoudit, je opravdu zajímavé. Sociální cítění člověk mít musí. Mohu přece kromě výtvarných věcí pomoci i jinak a udělat něco navíc."

Vysoký výpal

"Vypálit dobře keramiku není žádná legrace... Některý materiál potřebuje alespoň 1260 stupňů Celsia. Vypálený objekt musí snést mrazy i vedra. Jsem na možnostech výpalu závislá. Dvě pece, co tu mám, by potřebovaly vyměnit, ale řešit to budu později, až odsud budu muset odejít. Všechny ateliéry kolem v ulici už neexistují, jen ten můj ještě stále funguje. Je mi tu dobře, přesto mám velký sen - dům se zahradou blízko Prahy."

Pracovní plocha nebo abstraktní obraz? Foto Právo/Václav Jirsa

Sochařka vyzkoušela jezdit o víkendech na chalupy. Poprvé to byla část zámku s barokními klenbami a gotickými základy ("Když šel člověk pro uhlí, aby si pomalu vzal svačinu..."), podruhé to byla venkovská chalupa usazená v nádherné krajině.

Ani jedno ale nebylo to pravé řešení. "Hrát si na zámeckou paní nebo chalupářku je jedna věc, ale pro svou práci a život potřebuji neustálý kontakt s architekty, klienty, a hlavně se svou rodinou a přáteli. Když připravuji plastiky na zahrady svých klientů, uvědomuji si, jak málo by mi stačilo. Můj sen mít domek u Prahy s ateliérem, s výhledem do krásné zahrady plné květin, keřů a stromů, se mi určitě splní."