Na kraji vesnice uprostřed křivoklátských lesů zvelebil malé údolíčko. Včetně dvou rybníčků. Hokeji se, vedle podnikání, pořád věnuje i jako trenér v druholigových Řisutech. Z terasy patrové chalupy rád pozoruje popásající se srnky nebo z hráze hází kaprům krmení.

Povolené uvolňování

"Narodil jsem se v Buštěhradu. Za velké pomoci svého táty jsem tam postavil barák a pak jsem hokejem vydělané peníze investoval do rekonstrukce těchto stavení. A už nic budovat nechci," konstatuje s úsměvem náš hostitel.

"Docela mě různé zvelebování baví a s chalupou jsem získal nový prostor pro seberealizaci. I tady mi každá cihla sedmkrát osmkrát prošla rukama. Když se skládala, pokládala... Doma už jsem měl zakázáno něco předělávat, tak jsem hledal, až jsme s manželkou našli tohle místo. Tenkrát se mi zrovna na další obhlídku už nechtělo, ale Zdeňka mě na doporučení našeho kamaráda vyhecovala.

Když jsem ze silnice nakročil do zahrady, hned jsem věděl, že tady zůstaneme! Stačilo vidět stromy, vodu... Pravda i vzrostlou trávu," přiznává, že se do místa kousek nad Berounkou zamiloval.

Na svou zahradu je Eduar Novák náležitě pyšný. Foto Právo/Václav Jirsa

Součástí malého chatařsko-zahradního areálu je i chaloupka téměř pohádková. Po rekonstrukci slouží jako letní kuchyně. "Tady hlavně zavařujeme. Houby, čalamády, kozí rohy. Prostě všechno," vykládá s chutí vyhlášený labužník.

Druhá místnůstka s krbem je místem na přespání a posezení. Jedinečné kouzlo má i zastřešené zápraží s výhledem na rybníček a celou zahradu. Ta respektuje původní přírodní ráz, ale přesto s okolními a zalesněnými svahy kontrastuje vzorně střižený trávník i promyšleně osázené konifery, v nichž se dá rozpoznat odkaz na japonské zahrady, na zemi, kam také našeho hostitele hokej zavedl.

Od plotny ke kamnům

Eda Novák nás překvapil i svým vztahem k vaření. Dokonce si sám doma rád dělá sushi! Rád nejen vaří, ale stejně s chutí o jídle vypráví. I když má na co vzpomínat, na nějaký odpočinek nepomýšlí.

"Problém byl, že před  lety měl celý pozemek, nejen ten, na kterém stála hrubá stavby chalupy, tři různé majitele. Vlastnit jen dům s příjezdovou cestou a čtvrtinu chaloupky s čtvrtinou pozemku bylo vážně nemyslitelné. I přes všechny ty problematické vztahy jsem se pustil do stavění i uspořádání vlastnictví. Postupně jsem vyplatil všechny spoluvlastníky. Někdy jsem k nim musel být hodně tvrdý a nekompromisní, ale jinak to nešlo. S posledním z nich jsem se vypořádal pár měsíců před sametovou revolucí," vzpomíná hostitel.

Chaloupka jako z pohádky. Foto Právo/Václav Jirsa

Pak se teprve vrhl do práce na celém pozemku s plnou vervou, jak mu bylo vlastní i mezi mantinely. "Prakticky jsme všechno předělali z gruntu. Poslední etapu jsme završili před pár měsíci vybudováním kachlové pece v prvním podlaží. Vyhřeje opravdu celé patro a od jídelního stolu i z kuchyně je na ni tak hezký pohled, že i u srdce zahřeje."

V době naší návštěvy zrovna řemeslníci dokončili výměnu vchodových dveří a nejen na první pohled vše vypadalo, že je tak, jak má být. Omyl. "Za jednu věc se stydím. Rybníky potřebují vyčistit dno," povzdechl si Eduard Novák a vedl nás do dalšího zákoutí zahrady, kde vyvěrá ze stráně pramen. "Dřív voda přitékala rovnou do rybníka a ten se tak pročišťoval. Dneska se ztrácí v trávě a do rybníka se dostane jen jako spodní voda."

Nedávno vysázel na sedmdesát malých smrčků, aby ještě více odclonil silnici. "Oplotit celou zahradu je problém. Vysoká i divočáci si plaňky vykopnou a já už jsem z toho blázen," rozčiluje se lehce hostitel, ale je pravděpodobné, že srnkám nějakou tu skalničku odpustí.

Jedny ruce nestačí

"Je to tu uzpůsobené k celoročnímu bydlení včetně ústředního topení, ale musím se starat i o vzpomínaný dům, kde žije maminka a samotnou ji doma nenecháme. Teď tam dokončujeme novou kanalizaci. Nevím, kam skočit dříve. Mám tu všechno, čím si mohu pomoci - křovinořez, pily. Jen další ruce mi chybí. Někdy je to i otravná práce. Třeba teď mě čekají dva měsíce hrabání listí," čertí se naoko při pohledu na vzrostlé lípy, břízy a buky, jimiž je pozemek posetý.

Součástí pozemku je i rybníček. Foto Právo/Václav Jirsa

Když neřádí na zahradě nebo se nebaví vařením ("To je naše jediná hádka s manželkou, když si zaberu kuchyň."), rád se v televizi dívá na speciální gurmánský kanál. "Trenéřina přináší i spoustu stresů, od kterých se člověk musí očistit. Sport pomáhá také, ale já nejraději přijdu domů a vařím," směje se věčně dobře naložený Novák. "Nejhorší na tom je, že člověk potom ty výtvory sní."

Ale vydá-li člověk hodně energie (třeba na ledě nebo na zahradě), nemusí se bát jejího příjmu. A Eduard Novák by zjevně snesl ještě i nějakou tu šarvátku v zápase.

Foto Právo - Václav Jirsa