Chlap v chalupě

Jen už se těší, až bude vesnice plynofikovaná. Vytopit teď staré stavení je problém: "Když je třeba mínus deset, tak tady je tak mínus třináct. Bývá tu větší kláda než venku. Barák je vlhký a všechno je tu tak studený, že to chce trochu pevnější nervy a nebát se nasekat dříví do krbu."

"U krbu je fajn. Ale úzkou a dlouhou chalupu jsme před lety upravili tak, že je to vlastně jeden velký propojený prostor s řadou oken do zahrady. V létě paráda," pochvaluje si místo svého dětství usměvavý třicátník v pleteném roláku, kterého zejména divačky Velmi křehkých pout mají asi před očima spíše v dobře padnoucím obleku.

Na kouzlo dlouhověkosti stavení upozorňuje návštěvy už jeho štít porostlý břečťanem. Tak starým, že když už dojde na jeho prořezávání, je třeba použít i motorovou pilu. "Stačí tři roky nestříhat a už je toho moc..." přiznává náš hostitel s tím, že sem jezdí hlavně odpočívat.

Rodiče Petra Vondráčka se sem přestěhovali z Ústí a celé prázdniny jsme si rodina užívala tady. Protože neměli auto, trávili celé dovolené právě tady. "Táta se tady narodil a rád se sem vrátil. Jezdili jsme sem rádi celá rodina, i ségra. Dneska to tu mám tak trochu na hrbu já. I když naštěstí jsou naživu i prarodiče, už moc energie na chalupaření nemají. Nejčastějším návštěvníkem jsem tu já," konstatuje Petr Vondráček, zatím svobodný mládenec. "V Praze mám přítelkyni, a i když nejsme ještě okroužkovaní, tak jsme spokojení. Má dívka je milá a hodná."

Naprosto jasně se cítím být hlavně muzikantem a hudba u mě vždycky vyhraje. Na jaře chceme vydat už čtvrtou desku. Myslím, že bychom ji mohli stihnout natočit. Zrovna před pár dny tady na chalupě kluci byli a projížděli jsme nový repertoár." Vedle nábytku užívaného už rodiči je základním pilířem vybavení interiéru (kromě krbu) koncertní křídlo.

"Dřív tady piano nikdy nebylo. Po přestěhování, to mi bylo sedm, jsme si z bytu v Ústí (kam přišel můj děda po válce) dovezli staré pianino po Němcích. Na tom se asi hrály věci! Nástroj z roku 1920 už byl opravdu v žalostném stavu. Až se mi naskytla možnost koupit za flašku ferneta tohle parádní křídlo. Pravda, oprava a doprava mě stála pět tisíc. Je to pětadvacet let starý Petrof a pořád se mi na něm daří skládat. Múza tu se mnou bývá docela často. I když se musím většinou trošku nakopnout. Třeba tím, že shrabu listí, a pak se skládá líp. No, přesněji řečeno si dám panáka u krbu. Přesně jak z té reklamy: drsná země - jemná whisky!"

K příjemně ležérnímu vybavení chalupy patří vedle kůlny, dřevníku, zastřešeného zahradního posezení a dalších atributů i golfové hole. "Jako malý kluk jsem byl členem golfového oddílu a jezdil jsem na hřiště za strejdou do Poděbrad. Tepláčky, jednu hůl, dva omlácené míčky a nazdar... Kromě toho, že strejda pro nás složil většinu písniček, které jsme hrávali v televizním pořadu Miloslava Šimka, tak začal hrát golf už koncem šedesátých let. To bylo v republice asi tři sta golfistů. Moje soutěžení skončilo v osmnácti. Na juniorech jsem byl třiadvacátý v republice. Chodil jsem na tréninky se vším všudy a díky strejdovi jsem tak trochu předběhl dobu. Pak jsem šel na vysokou školu a dnes hraji už jen rekreačně."

Sice si umí udělat na chalupu čas a nebojí se tu vzít nějaký ten pracovní nástroj do svých klavíristických rukou, ale Petrovou hlavní výhodou je, že ví, na koho se obrátit v místní hospodě o pomoc. "Když tu jsem, tak se do ničeho nenutím. Na zahradě jsem rád, ale taky koukám na televizi nebo do krbu. Získám dobrou náladu a do Prahy se vracím jako jiný člověk. Stačí i jeden dva dny. Asi bych si neuměl představit život úplně bez Prahy, ale jakmile bude v chalupě teplo i přes zimu, tak si tady dovedu představit i Vánoce. Lepší než v paneláku."