Byt je mu místem, kam se sice rád vracívá, ale vlastně jen přespat. Celé dny je v práci, kterou je trénování ve fitnessu BBC nebo i cestování za klienty a na přednášky. Letní dva prázdninové měsíce už tradičně prožívá jako indián s dětmi na táborech. Nad tee-pee vlaje už roky žlutomodrá vlajka. Ale až nyní je hlavním vedoucím na vlastním pozemku, kde buduje pro děti indiánskou osadu, a sám o sobě říká, že jako indián žije i v Praze. Celý rok.

"Sice si ze mne občas dělají kamarádi i legraci, ale pro mne je to jako náboženství a životní styl. A prostředek, jak přežít dnešní dobu ve zdraví," svěřuje se nám vydavatel úspěšných knih a kuchařek o životosprávě a dělené stravě. Nejnovější titul se jmenuje Moderní zdravá kuchařka Víta Chaloupky.

Tělo jako důkaz

"Když před pár lety syn Adam, dnes třináctiletý, viděl z okna v koruně stromů na dvoře poštolky, myslel si, že tu jsou orlové. Začal jsem tedy tomuto bytečku pod střechou říkat orlí hnízdo. Na zeď jsem vyrobil trojrozměrné hnízdo z větví a na zeď namaloval přistávající orly... Už jsem tu devět let a nedávno jsem byt polepil slunečnicemi, které mám rád, a všude převládá žlutá a modrá. Působí na mě uklidňujícím dojmem," konstatuje absolvent Uměleckoprůmyslové školy, který se kulturistice věnoval jenom ze zájmu o své tělo tak dlouho, až se sport a zdravý životní styl staly jeho profesním oborem.

Spojil tak výtvarno, estetiku i zdraví. Doplnil si vzdělání a dnes rozvíjí zdánlivě zjevné pravdy. "Stejně jako člověk je všežravec i jezevec a medvěd, ale jen inteligentní člověk dělá ve stravování tolik chyb." Přestože lidi za jeho trenérské služby a dietologické rady platí, sám jim říkává: "Nejdůležitější je, že se každý musí pro změnu životního stylu rozhodnout sám a dobrovolně. Žádné příkazy nebo výzvy mu v tom nepomohou. Je to jako ve všem. Člověk musí chtít začít sám a nesmí být nikým nucen. Je to vaše tělo, váš život. Záleží na vás, kolik si do svého těla investujete, nebo kolik dáte za lyžařskou bundu... Utváření postavy je z osmdesáti procent o stravovacích návycích a z dvaceti procent o cvičení a hlavně o vůli. Jak se stravujete, tak vypadáte."

Náčelník s ideály

Vít Chaloupka ve své kuchyni, kterou si s pomocí truhláře vybudoval v bývalé předsíni jednopokojového bytu, zrušil sporák. Nepoužíval ho. V troubě prý měl stejně jen kyblík s nářadím. Nechal nás nakouknout do své miniledničky: Krčila se v ní sklenice s okurkami, poslední dobou oblíbené syrečky a jeden květák. Na ledničce byla mísa s jablky. Zásoby ve spíži obohacuje džus a pravidelně doplňovaný celozrnný chléb ke snídani.V šest ráno už začíná ve fitnessu svoji hodinku cvičení. "Už několik let spím jen pět hodin denně."

Představa, jak se večer Vít Chaloupka vrací z posilovny, aby si z tapety vystříhal okvětní lístky - a jeho byt tak ještě více rozkvetl - je možná překvapivá, ale proč by si i šestačtyřicetiletý chlap nemohl hrát a cítit se přitom natolik indiánem, že i v mobilním telefonu má místo vyzvánění legendární melodii z filmu Vinetou.

"Vadí mi, že když pozvu novináře na otevření dětského hřiště, tak se ptají, jaká tam bude celebrita, aniž by je zajímal samotný fakt, že někdo udělal něco pro děti," povzdechne si mimo jiné i pět let patron dětského domova. Na druhé straně jej těší, že kamarádi (které právě mezi celebritami má) mu jsou ochotni pomoci a třeba společně s ním děti navštíví. Jako správný nadšenec i profesionál také s uspokojením poslední roky pozoruje, že návštěva posilovny nebo tělocvičny není už jen módní záležitostí a stále více lidí bere cvičení jako normální součást svého života."

Místo nejen na hraní

Víta Chaloupku prý baví všechno, čemu se věnuje. Natolik, že v bytě nikdy dlouho nepobude. "Pořád někam ujíždím a nepostojím. Ani v sobotu a v neděli bych v bytě nevydržel. Raději jedu třeba za tatínkem do Strančic u Říčan. Nebo bych šel i do kanceláře. Ale to neznamená, že bych si to tady neupravil podle svých estetických měřítek. Úpravy si tady sám vymýšlím a většinou i realizuji."

Budování westernového městečka a indiánské vesnice - to je Vítkův program na příští léto. Schvaluje mu ho prý i syn, který také rád jde za dobrodružstvím.

"Z lesa vozíme klády a ručně si je sami opracováváme. Konečně se mi podařilo koupit pozemek, na kterém budu pořádat tábory podle svého. Ještě tam musím zavést elektřinu, aby bylo vedle romantiky pro děti i pořádné zázemí. Turnus bude tak pro padesát dětí. Už chci pořádat komornější tábory, ty mají přece jenom lepší atmosféru."

I když to nadšenec Vítek kolikrát nemá ve svém snažení jednoduché, energie mu rozhodně nedochází. A dokonce ani humor ne. "Ze všeho si snažím dělat legraci. A když si někdo při stavbě tábora stěžuje na špatnou lopatu, tak mu odpovím, že je to v pořádku, protože indiáni všechno dělali rukama a také to šlo."