Hlavní obsah

Podívejte se k řediteli pražské zoo Petru Fejkovi

Právo, Zdeněk Smíšek

Tak dlouho ředitel pražské zoo Petr Fejk věnoval svůj čas výstavbě nových pavilónů v zahradě, až si musel přiznat, že je třeba vyměnit i rodinné bydlení v dvoupokojovém bytě za větší, proto se rozhodl postavit si dům.

Článek

"Nestydím se za to, že náš byt byl malý. Ale opravdu jsme se tam nevešli, s návštěvami už vůbec ne," říká na úvod našeho setkání v ředitelně. Hned také logicky přecházíme k tématu, které přehlédl asi jen málokdo.

Rozdělení pravomocí

Rodinný dům postavil Petr Fejk tak, aby v něm bylo dobře čtyřleté dcerce, jedenáctiletému synovi, manželce i dvanáctiletému psovi. "Snad to tento stařec ještě stihne. Mít labradora v šedesátimetrovém bytě je další důvod ke stěhování do většího. Život bez psa si nedovedu představit. Vlastně jsem nikdy nebyl s nikým tak dlouho. Kubu mám od štěněte. Ženatý jsem teprve sedm let."

Žena Petra Fejka je módní návrhářka. Rozdělení pravomocí při zařizování domácnosti se dá odhadnout. "Výběr dispozice já, design žena. A vůbec se s ní do případných sporů nepouštím, protože je velice dominantní a samostatná. Má i vlastní firmu. Doma ustupuji, protože není důvod, aby se vzájemné vztahy narušovaly tím, že se neshodneme na barvě stěny. Navíc má pro zařízení interiéru opravdu cit," chválí svoji ženu.

Kancelář, kde ředitel zoo pracuje.

Ovšem do zařízení kanceláře si mluvit nenechal. "To je moje dílo. Nemám tolik času, tak jsem vyrazil do IKEA, kde mě to kapacitně uspokojuje a zboží věřím. Nakoupil jsem tam vše. Možná kancelář na někoho působí chladně. Ale narůžovělý obraz tu září jako perla. Chlad narušují knihy a další předměty. A pak mi ještě jedna návštěva donesla plyšového lva, který tady s námi sedává při jednáních, a ta pak probíhají úplně jinak. Nějakou infantilitu ten stůl potřeboval," usmívá se nad svojí kreativitou ředitel.

Nedělalo mu problém nakoupit police původně určené na boty a udělat z nich odkládací plochu podél celé stěny za pracovním stolem.

Kolektivní dílo

I do interiéru ředitelské kanceláře pronikl rukopis grafika Michala Cihláře, který dal podobu všem linorytům propagujícím zoologickou zahradu. "Mluvím do všeho, takže i do jeho práce. Samozřejmě ne do umělecké stránky věci. Proto jsem si ho vybral. Naprosto mu věřím a známe se dlouho. Já mu zadám téma a on ho vždy umocní a vylepší.

Je to ohromně nápaditý chlap. Takový přístup je důležitý i u zoologů a chovatelů, kteří už se starají o jednotlivá zvířata. Kdyby pro to neměli také cit, může se snaha vytvořit pro zvíře prostředí jako ve volné přírodě zmařit. Jde o spolupráci všech. Je důležité i těžké obklopovat se opravdovými osobnostmi a těm pak dát prostor. To je moje cesta, i když může přinášet určitá negativa. Přesto že mám možná mediálně známý obličej, není to tady zahrada jednoho muže. Jde o svrchovaně kolektivní dílo."

Jeho výsledkem je vybudování bydlení pro zvířata, což Petr Fejk považuje, jak říká, za ohromně zajímavý civilizační úkol. "Předchozí generace ho vlastně v takovéto podobě neznaly. Zvíře se zavřelo do klece a nikdo s tím neměl problém. V 21. století to ale musí mít jinou úroveň a smysl. Žirafa s výhledem na Hradčany nesmí vyznívat jako absurdita, ale jako ušlechtilý pokus, jak dávat svět zvířat a lidí dohromady, jak je sbližovat.

V práci jako doma

Podle úrovně zahrad také hodně poznáte mentalitu i cítění jednotlivých národů. Jinak vypadají v Japonsku, Americe, v Evropě. Střední Evropa má podle mne vybroušený cit s respektem ke zvířeti, které není považováno jen za atrakci nebo jen za objekt vědeckého bádání. Ale za tvora, který má právo plnohodnotně prožít svůj život, i když v zajetí. A to je náš úkol: My, lidi, musíme ukázat, že jsme vývojově dál, ne tím, že zvíře dokážeme zavřít do klece, ale že ho dokážeme chovat v zajetí tak, že bude šťastné a bude moci plně rozvíjet svoje schopnosti a sklony.

"Zvířata potřebují prostor a opravdovou přírodu, to je základ k tomu, aby mohla být sama sebou, aby i v zoo nacházela podněty k rozvoji svých přirozených instinktů," vyjmenovává další argumenty Fejk. Ale to už jsme opustili kancelář a prohlíželi si novou chloubu zahrady - Pavilón indonéské džungle. "Je to skvělá ukázka, jak tvořit umělé bydlení pro zvířata co nejbližší přirozenému prostředí tak, aby zvířata ani návštěvníci necítili velká omezení."

Rodinné teritorium

"Mám zahradu takovou, na jakou mám peníze. Satelitní městečka se nám docela příčí. Takže jsme si nejdříve na úvěr pořídili pozemek, který jsme spláceli od začátku našeho manželství. Byla na něm zchátralá chalupa, kterou jsme zbourali. Ale je pro nás důležité, že byla součástí historické zástavby obce. Jsme obklopeni tradičním využitím toho území - statky, sousedy a zahradami se vzrostlými stromy. Místo má bydlením vrostlou duši. Žádné rozparcelované pole."

Petr Fejk má promyšlený i přístup ke stavebním pracím. "Už jsem postavil tolik věcí pro zvířata, že jsem se v této problematice procvičil. Prošel jsem tady bohužel takovým ohněm rozličných staveb, že jsem vytrénovaný. Kvalita stavebních firem je přesným odrazem kvality práce v této zemi. Stavební firmy automaticky všechno předražují, odvádějí nekvalitní práci, a ještě šidí.

Abyste stavební dozor platili zlatem! Ale i to má háček. Vy postavíte a dozor odchází na další stavbu. Jenže když dělá po desáté dozor stejné firmy, tak k ní má blíž než k vám...," konstatuje ředitel, který dokázal pražskou zoo pozvednout ne z popela, ale z vody po povodních. Zahrada je hezčí než kdy před tím. A všichni Fejkovi se už také mohou pomalu těšit do nového.

Reklama

Výběr článků

Načítám