Pravda, specializuje se na sekání trávy, ale jinak se zahradníkem necítí být a s odbornými otázkami na stavbu domu nás také odkazuje na svoji manželku. Jako kutila či mičurince populárního specialistu na fotbal sice nepředstavíme, ale jeho radost z přestěhování z bytu 1+1 na Starém Městě do rozlehlé novostavby na východním okraji Prahy s ubíhajícími ligovými ročníky neslábne.

Mistr na kopání

"Bylo jasné, že naše role jsou předem rozděleny. Já budu vydělávat a Alena bude stavbyvedoucí. Během stavby jsem byl dobrý tak akorát na to něco podržet nebo vykopat. Nejsem schopen složit ani přístroj na postřik trávy, který teď máme příšerně zaplevelený. Návody v češtině na podobné přístroje mi bývají naprosto cizí. Prostě jim nerozumím, tak už se o to ani nepokouším. Lépe jsem na tom s různými dekodéry a elektronikou (často sleduji fotbalové přenosy z celého světa...)," usmívá se Jaromír Bosák a raději obrací pozornost na další členy rodiny:

"Manželka je pečlivější a během stavby jí neunikly detaily, které by se časem vymstily. Také nám tu hodně pomohl tchán. Stačilo, aby řemeslníkům párkrát položil otázku, proč to dělají tak a ne jinak. Poznali, že problematice rozumí, a už si dali pozor. Bohužel ne všichni. Také jsme se museli s firmou rozloučit. Ti, kteří po nich opravovali například fasádu na návětrné straně, nevěřili vlastním očím, jak nás i omítku ošidili," vzpomíná náš hostitel.

Profesionální zkušenosti

"S řemeslníky jsem se dostával do kontaktu až ve fázi, když jim bylo třeba sdělit, že za špatně odvedenou práci zaplaceno nedostanou. Ale i to kolikrát zvládla Alena sama, i když se během stavby věnovala i svému zaměstnání," chválí Jaromír svoji ženu, dříve zdravotní sestru ze Žiliny. Dnes pracuje ve farmaceutické firmě a smysl pro přesnost a odpovědnost je jí vlastní.

Jaromír hraje fotbal od pěti let. "Nikdy jsem nedosáhl takové úrovně, aby mi někdo za hru platil. Ale pro moji práci jde pořád o skvělou průpravu, protože zákonitosti fotbalu jsou stejné, ať se hraje na škváře, nebo v Lize mistrů."

K rodinné idelce nesmí chybět krb.

Od své profese, a tedy i od kopané si prý nejlépe odpočine na golfu (i s manželkou). Nebo si rádi zajedou pár kilometrů do přírodního koupaliště. ("Bazén tady určitě neplánujeme.")

Hrubá stavba z betonu litého do forem (Velox) prý rostla tak rychle, až vyvolala dojem, že podobně rychle budou přibývat i další práce. "Omyl. Stejně jako myslet si, že hrubou stavbou má člověk finančně to nejhorší za sebou. Ale pak přijde cena za střechu, za okna... Takže se stavba i zastavila a půl roku jsme vydělávali na další krok. Jezdil jsem moderovat tři akce v týdnu, protože jenom z platu zaměstnance televize by to nešlo."

Příběh k nezaplacení

"Stavět jsme začali v roce 1997 a konec se dlouho neblížil, protože nám pořád chyběly peníze, i když jsme dávali dohromady různé hypotéky. Sousední domy se dostavovaly a my tu pořád měli jen skelet. Ale dům jsme chtěli, protože ani jeden nejsme z paneláku. Já vyrůstal ve Františkových Lázních. V Praze jsem byl samozřejmě na koleji, ale sídliště by mi opravdu nevyhovovalo, protože moc lidí kolem sebe nemám rád."

Ve dvoupokojovém bytě spolu sympatická dvojice vydržela hezkých pár let. Vznikl ze starého 5+1, z něhož po válce udělali čtyři byty se společným záchodem na chodbě.

Tady bydlí Jaromír Bosák.

"Sprchový kout jsme si tam vybudovali načerno. V jedné místnosti jsme spali a já taky koukal do noci na fotbalové přenosy... Ani chvilku tam člověk nemohl být sám. A to můžete být nejčistší duše a jednoho dne zjistíte, že to dál nejde. Až nás kamarád upozornil na tento pozemek. Na jeho pořízení úspory stačily (v polovině devadesátých let byl podstatně levnější než dnes) a pak už jsme vydělávali na hypotéky. Nastěhovali jsme se v roce 2000 a jsme moc spokojení. I když je pravda, že se do centra Prahy pořád rád vracím. Dokud to půjde, tak si byteček chceme udržet."

Práce přinášející i hodně cestování zůstává Mírovi Bosákovi i po letech koníčkem. V tom má také jasno. Poslední dobou si jen neumí odpovědět na klasickou otázku, jestli je sekání trávy relaxem, nebo nepříjemnou nutností. Ale na upravený trávník si zjevně potrpí. "Je škoda, když tam jsou nějaké bodláky nebo jetel. Tak pryč s tím. Nevím, jestli je to tím fotbalem nebo i golfem, ale rád se dívám do zeleného trávníku. Třeba si i jen tak sednu a koukám."