Článek
"Já už z některých nároků umím slevit, protože si říkám, že člověk také musí stíhat žít a ne se jen nechat honit vlastním já. Celou dobu, co jsme spolu (od roku 1978), ji ponoukám, aby také ubrala. Z dětství si pamatuji, že jsme měli doma tři, čtyři kytky (fíkus, tchynin list...). Teď to u nás vypadá jako v pralese a vše se přizpůsobuje kytkám. Svítíme jim i v noci speciální zářivkou. Zimoviště mají v garáži, kde jim už dávno uvolnilo místo auto."
Zelené obklíčení
Podobný prales mají Kotvaldovi i na chatě ve východních Čechách. "Tam je zahrada ještě vzrostlejší, a že je manželka doma - tedy zakleknutá mezi keříky - poznám jenom podle toho, že se kolem ní motají kočky. Máme jich osm. Zahrádka je pro moji ženu takovou vášní, že se podle ní přestavoval a rozšiřoval i tento dům."
Průběžná rekonstrukce trvala dvanáct let a po dvou zimách Petr prohlásil, že se domem kvůli kytkám nedá procházet, takže se vybudovala ještě zimní zahrada. Od té doby opět kytky expandují zpátky do dalších místností. "Je to takový legrační boj, protože občas musím ženu upozornit, že každý nemá stopadesát centimetrů a všude neprojde." Přitom přiznává, že i když je v péči o zahradu pasivnější, rád se pohledem na ní kochá. "Ale vnímám zelenou kulisu jako celek, a žena mě občas upozorní, jak nám krásně kvete orchidej."
Všude je spousta zeleně.
Původní vesnický domeček se rozšířil o čtyři a půl metru. "Protože je to tu vlastně pořád vesnice, říkali jsme si, že by mu měl takový ráz zůstat. Byt na Vinohradech jsme vyměnili za rozpadlý a deset let opuštěný dům tady. Jsem kluk činžákový a z Vinohrad se mi nechtělo. Zdálo se mi úplně zbytečné starat se o nějakou nemovitost. Vlastně jsem byl proti. Pak mi tchán řekl, že nám pomůže. To byla výzva, kterou nešlo odmítnout. A také se tu oba rodiče nadřeli a věnovali obnově tohoto místa spoustu energie. Po přestěhování jsme měli asi deset měsíců na to, aby se tu dalo - jak říkám - vyspat, vyčurat a umýt. Tenkrát jsme byli tři a žena v té době otěhotněla. Takže sem už moc jezdit nemohla a mladej tenkrát chodil do první třídy," vzpomíná stále mladistvý zpěvák a vytrénovaný kutil.
Dnes má syn Mikuláš své zázemí také na nedaleké, nedávno zakoupené zahradě s domkem, kde má svůj ateliér i klid pro kreslení. Táta Petr mu ho pomáhá prý hájit i tím, že své ženě rozmlouvá snahy expandovat s jejími zahradnickými vášněmi i tam. "Zatím zahrada zůstává sadem se vzrostlou trávou..."
Principál řemeslníků
Tchán Petrovi nejen hodně pomohl, ale mimoděk mu i zvedl laťku, po jejímž překonání je zpěvák dnes také poměrně zdatný řemeslník. "Dřív jsem vůbec nevěděl, co je vodováha nebo olovnice. Když jsem přidělal poličku, tak se na to asi opravdu nedalo dívat. Ani na mě při práci, ani na výsledek. Manželka ze mě byla šílená, protože právě od svého táty byla zvyklá na kvalitně i rychle odvedenou práci. Ale opravdu jsem se vyučil," usmívá se Petr Kotvald a přiznává, že má celoživotní syndrom, že si všechno nejlépe udělá sám.
Součástí domu je i zimní zahrada.
"Mám rád věci dotažené v detailech, tudíž člověk dospěje kolikrát k tomu, že si věci udělá raději sám. Ale měli jsme tu i opravdu šikovné řemeslníky. I když na začátku jsme tu vystřídali snad sedm part," vysvětluje. Petr Kotvald nám také přiznal, že dnes už i k některým pracím utíká.
"Někdo si vezme raketu a jde na kurt, protože mu to připadá báječný. Já jsem totální nesportovec, sport mě ničím nenaplňuje. Tak si tu tvořím a kutím," konstatuje tancující zpěvák, který určitě musí mít pro své koncerty kondici. "Ještě pořád mám v sobě radost ze změny a z tvoření, i když někdy bych si ty bačkory také rád nazul..."
Ve společném kole
Nejen, že se svojí ženou rád zvelebuje jejich domov, ale bývají spolu takříkajíc i v práci - na jednom pódiu. "Nedávno se žena rozhodla, že se už chce věnovat i něčemu jinému. S kamarádkou se rozhodly řídit program v rámci grantu EU. Něco jako vzdělávání žen pracujících v domácnosti. Vlastně vychovávají kvalitní hospodyně. Je to šance pro ženy, které jsou už dlouho doma a bez práce i kvalifikace. Takže by se po dalším zdokonalení mohly živit tím, co už vlastně umí. Srandovní na tom je, že moje žena je vystudovaná tělocvikářka. Podezírám ji ale, že stejně ještě jednou vystuduje nějaký zahradnický obor."
V každém případě dům i zahrada u Kotvaldů jenom kvete. V létě v zimě. "Před třinácti lety jsem si myslel, že bydlíme příliš daleko od centra, a že tu nepřežiju. Dneska už někdy mívám pocit, že je tu příliš živo a uvažuji o posunutí někam dál."