Hlavní obsah

Norsko: Minielektrárna na mořskou vodu

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

OSLO

Norská firma Statkraft se rozhodla postavit jako první na světě minielektrárnu, která bude využívat mořskou vodu. Informovala o tom agentura AFP. Prototyp elektrárny na ekologicky čistou osmotickou energii by měl stát v Oslu již příští rok.

Článek

Tento typ energie by podle jejích propagátorů mohl teoreticky v budoucnu ve světovém měřítku zajišťovat 1600 TWh, což je polovina současné energetické spotřeby v Evropě.

"Je to zcela bez emisí oxidu uhličitého," vysvětluje vysoký představitel Statkraftu Jon Dugstad. "Pouze se zde mísí sladká voda s vodou mořskou v dokonale přirozeném procesu", který se uskutečňuje všude, kde řeky vtékají do moří, dodává.

Jednoduchý princip

Při výrobě osmotické energie se využívá rozdílu koncentrace mezi dvěma kapalinami: jestliže se dvě masy filtrované vody, z nichž jedna je slaná a druhá sladká, oddělí polopropustnou membránou, pak voda, která má nižší koncentraci, přirozeně putuje k vodě s vyšší koncentrací. Přebytek tlaku na slanou vodu může být prostřednictvím turbíny přeměněn na energii.

Podle Statkraftu by mohla být osmotická energie konkurenceschopná kolem roku 2015. Za nejslibnější trhy jsou považovány Evropa, Severní Amerika, Jihoafrická republika a některé regiony Latinské Ameriky.

...ale není bez problémů

Hlavní technologický problém tkví v membráně, jejíž velikost a propustnost, umožňující sladké vodě protékat směrem k vodě slané, aniž by se částečky soli dostávaly opačným směrem, určují množství vyráběné energie.

Statkraft uvádí, že se mu po několika letech podařilo v laboratoři dospět k toku (množství energie na plochu) tři watty na jeden metr čtvereční. "Potřebujeme dosáhnout pěti wattů na metr čtvereční," soudí Statkraft.

Pokud by se zařízení na výrobu osmotické energie, které je relativně málo nákladné, postavilo, mělo by ještě tu výhodu, že by zajišťovalo stabilní produkci, což je ve srovnání s větrnou či sluneční energií značná přednost.

Nevýhodou je naopak to, že pro takové elektrárny je zapotřebí určité plochy v zónách, které jsou již obvykle hustě zastaveny, a sice na místech, kde se řeky vlévají do moří.

Požadovaný prostor - podle Statkraftu odpovídající ploše jednoho či dvou fotbalových hřišť pro elektrárnu o výkonu 160 GWh - je však mnohem menší ve srovnání s rozlohou parku větrných elektráren produkujících stejné množství energie.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám