I panelákový byt na sídlišti může být příjemným místem k žití

K nastěhování do většího bytu došlo v květnu 2008, potřebný doplatek k pětačtyřicetimetrové garsonce vyřešila hypotéka. Po novém a větším bydlení v dobré lokalitě pátrali manželé asi čtyři měsíce.

Chvíli dokonce uvažovali o tom, že opustí Prahu a nastěhují se do novostavby v Berouně, která byla na nádherném místě za v podstatě stejnou cenu, jako tento dosluhující panelový byt. Podobně lákavou nabídku objevili i v lokalitě Líbeznic, tehdy tam zrovna začali stavět nové řadové domky, taky za obdobnou cenu.

„Nakonec jsme se ale rozhodli pro Prahu, řekli jsme si, že v našich profesích je tu stále nejvíc možností uplatnění, a s odstupem těch skoro pěti let musím říct, že jsme udělali správné rozhodnutí,“ říká majitel bytu. „Mateřskou školku máme za rohem, stíháme nakoupit, být odpoledne se syny. V okolí během posledních letech vyrostla úžasná hřiště pro všechny věkové kategorie.“

Je to pochopitelné, manželé také netráví čas na dlouhých cestách do Prahy a zpět, takže byt či domek by nakonec byly jen noclehárnou.

Výběr sídliště měl ještě jedno pozadí. Oba dva již předtím delší dobu žili v Bohnicích, a tento byt je právě tam. „Mně osobně se líbí, jak je to sídliště na kopci,“ říká majitel, „dost často tady vane čerstvý vítr, nablízku jsou hezké skály a chráněná území, údolí s řekou Vltavou. Za dvě minuty z bytu jsme v úžasné přírodě, a když chceme, tak za dvacet minut jsme v tepajícím srdci velkoměsta. A výhled z pokojů chlapců je přímo na zeleň Draháně.“

Nově získaný byt byl prakticky v původním stavu z konce sedmdesátých let. Zrekonstruována byla pouze koupelna na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Velkou bolest panelových bytů – umakartové jádro, tedy noví majitelé řešit nemuseli. Koupelna jako taková ale byla již za zenitem funkčnosti a praktičnosti.

K její rekonstrukci a úpravě spolu s WC dochází právě v tomto roce. Zvláštním prvkem, kterým byla původní koupelna osazena, jsou umělohmotné rudé baterie, vyrobené v někdejší NDR. Majitel s úsměvem vypráví: „Jeden instalatér byl tímto artefaktem naprosto unesen, poprosil nás, zda by si jednu baterii mohl odnést a ukázat ji na učilišti, kde vyučuje.“

Úvahy o rekonstrukci bytu nastoupily hned po nastěhování. Dvě okna z pěti byla plastová, jinak, jak již zmíněno, vše v původním stavu. Manželka ale nastoupila s druhým synem mateřskou dovolenou, splácela se hypotéka, a šetřit ještě na rekonstrukci bylo vlastně nemožné. V této chvíli mladé rodině pomohl pořad Jak se staví sen, kam je zkusila přihlásit paní.

„Byl jsem skeptický, že by nás snad mohli vybrat,“ komentuje to majitel, „ale ono se to podařilo! Měli jsme tak možnost setkat se se skvělými profesionály v oboru a skvělými lidmi, designéry Markem Poddaným a Ondřejem Borovcem. Probrali s námi naše priority a představy včetně barevného řešení a postarali se nám o dokonalé splnění snu. Žena má ráda červenou barvu, já bílou a černou. Všechny tyto barvy včetně jejich odstínů dokázali oba pánové přenést do interiéru.“

Hlavním požadavkem však bylo místo, kde se bude rodina scházet. Měl je symbolizovat velký stůl, který se do původní dispozice nikam nevešel. Dalším přáním bylo propojení kuchyňského koutu, nebo v našem případě „kuchyňské nudle“ s obývacím pokojem. V novém obývacím prostoru hned zaujme spojení starého dřevěného rámu obrazu a soudobé fotky.

„To byl můj nápad,“ přiznává majitel, „a jsem tajně velice pyšný a rád, že jej pánové bez mého zásahu akceptovali a zakomponovali do proměny. Jeden z rámů jsem dostal od dobrého kámoše při vyklízení jeho půdy. Padnul mi do oka a on řekl: Ber, vidím, že s ním naložíš líp, než já. Druhý rám máme po babičce mé ženy. Byla v něm reprodukce klasického obrazu, tuším, že Vermeera, ale naši usměvaví kluci se mi v něm líbí víc. Líbí se mi, když starší věci neupadají v zapomnění, ale oživí se, nebo dostanou rovnou nový životní náboj propojením s něčím soudobým či moderním.“

Velice si manželé cení variabilitu osvětlení, které Ondřej Borovec a Marek Poddaný připravili. Stropní svítidla, nízké lampy nad stolem, stojící lampa u okna a led diodové řetězy bílé a červené barvy dokážou večer vytvořit neuvěřitelné kombinace a nálady.

„Tuhle světelnou hru já snad na celé rekonstrukci oceňuji nejvíce,“ podotýká majitel a dodává: „Možná lépe řečeno, nejvíc mne překvapilo, co vše je se světly možné docílit. Že stěny je možné natřít různobarevně, jsem věděl, ale co vše dokáže světlo v bytě, to jsem tedy zíral a zírám dodnes.“

Jakmile se změnil v realitu sen s proměnou, bylo všem jasné, že úprava bytu musí pokračovat dále. Rozdíl mezi zrekonstruovanou částí a částí původní byl přímo propastný. Manželé pro začátek udělali svépomocí z jedné ze dvou severních místností druhý dětský pokoj. Do té doby sloužila místnost jako skladiště a kočárkárna. Obdobně se následně pustili i do rekonstrukce ložnice, kterou vybavili nábytkem z Ikea.

Severský jednoduchý a praktický styl mají oba manželé velice rádi, a zatím jsou rozhodnuti pokračovat touto cestou i v dalších etapách rekonstrukce. Achillovou patou bytu zatím zůstávají podlahy ve třech pokojích a ve vstupní chodbě. Zatím je kryjí koberce, ale majitelé si jsou vědomi toho, že musí přijít radikální řešení. Jakmile to dovolí finance. Zatím poslední úpravou byla výměna zbývajících starých oken za plastová.

Pokud jde o koupelnu a WC, jsou v současné době místnosti v podstatě spojeny. Vstup existuje pouze přes koupelnu, uvnitř jsou obě části odděleny pouze zdrhovacími dveřmi. To by si v blízké budoucnosti přáli majitelé změnit, chtějí vytvořit vstupy do každé místnosti zvlášť, zrušit vanu a vytvořit místo ní pěkný sprchový kout. Změna by měla nabídnout větší komfort a také optické i faktické zvětšení prostoru v koupelně.

Přání společného velkého stolu něco signalizuje. Mělo svůj původ v soudržnosti a pospolitosti rodiny: „Žena ještě v době, kdy byla na mateřské a vařila, neměla mnohdy žádný kontakt s ostatními částmi bytu, kde si právě hráli kluci. A že o nebezpečné situace není v batolecím věku nouze, potvrdí jistě každý rodič. Také komunikace se tak nepěstuje zrovna nejlépe. A my jsme vlastně rodina, která obecně nemá ráda zcela uzavřené prostory.“

V tomto bohnickém bytě jsou dveře dokořán. Teď, když jsou kluci už větší, je ten, kdo připravuje jídlo, stále v kontaktu s ostatními a kdokoli včetně ratolestí může přiložit pomocnou ruku. Červenou kuchyni dodalo kuchyňské studio Oresi i s vestavěnými spotřebiči firmy Whirlpool. V sestavě je odsávač par, mikrovlnná trouba, horkovzdušná trouba s grilem a myčka na nádobí. „V garsonce jsme si vystačili s dvouplotýnkovým vařičem, takže takový komfort byl pro nás nečekaným a přímým skokem do 21. století,“ neodpustí si komentář majitel.

A velký vysněný stůl? Je stále okupovaný. Žena má z jednoho konce kancelář, muž si u něj rád čte, kluci kreslí, stříhají a modelují. Společně se tu vedou boje v pexesu a také při hře Člověče, nezlob se. Možná na snímcích nového obytného prostoru postrádáte velkoplošnou obrazovku…

„Co se týče televize,“ vysvětluje majitel, „musím přiznat, že jednu malou analogovou máme, ale pouštíme tam pouze klukům pohádky a já u ní někdy hřeším s fotbalem. Rozhodně u nás nehraje stále a po nepřehlédnutelném, dnes tak populárním, televizním „oltáři“ netoužíme.“

Věřím, je tu přímo hmatatelná snaha trávit čas společně. A také poklidná a vyrovnaná spokojenost se sídlištním životem. Žádný povzdech nad panelem, nad „periferií“. Náš průvodce bytem a jeho majitel to na závěr řekl moc hezky:

„Víte, aniž bych chtěl být kdovíjakým obhájcem panelových sídlišť v jejich původním stavu, musím přiznat, že nyní je to opravdu příjemné místo k žití. Barevné domy a vzrostlá zeleň. Dávno to není ta nudná a neosobní panelová šeď, kterou si pamatuji z dětství. Navíc, když teď byty a společné prostory patří konkrétním lidem, mnohem lépe je o ně postaráno. Máme tu už dva roky nový výtah a stále je jako nový. To by pravděpodobně dřív nebylo vůbec možné.“