Snad nejčastěji si nájemníci stěžovali na holuby. Nová právoplatná majitelka začala hledat řešení, až objevila pána, který používal na jejich vypuzení zahraniční pastu. Na to, co pastou potřete, už holub nesedne. Pán dílo poctivě odvedl, a před zaplacením trval na tom, že zadavatelka musí práci převzít a zkontrolovat.

Tady by byl krásný byt

„Vylezli jsme po dřevěných schůdkách ke střeše,“ vzpomíná majitelka, „já se raději držela vikýře, ale on vystoupl ven, rozhlédl se, a řekl: To je výhled! Tady by byl krásný byt.“ Jeho slova padla na úrodnou půdu.

Proč neustále běhat z bytu v cizím domě do domu svého jen kvůli řemeslníkům, poruchám, opravám a podobně, když by bylo možné bydlet pod vlastní střechou a na všechno mnohem pohodlněji dohlížet?

Střecho, vzhůru!

V podkroví byla malá prádelna, pak už jen střecha, ke které ani nevedlo normální schodiště. Její výška nebyla však pro lidi, umožňovala pohybovat se pouze v poloze skrčené. A tak se najala architektka. Navrhla zvednutí střechy, nastavení zdí, zakomponovala do plánů i prádelnu. Ta kromě normální obvyklé výšky stropu nabízela i jiné přednosti – zavedenou elektřinu a vodu.

Diskuse nad prvními návrhy

Chvíli se nad prvními návrhy diskutovalo a pak se na papíře zrodil byteček s hlavní velkou obytnou místností s kuchyňským koutem, ložnicí se šatnou, koupelnou s WC, předsíní, komorou a schodištěm vedoucím na terasu. Celou jednu stranu spodního prostoru měl ještě lemovat balkón.

A pak se začalo stavět

Práce se musely rychle střídat, otevřená střecha a eventuální deště – to byla hrozba nad hlavami nájemníků.

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis Panel Plus

„Nakonec se bohužel podařilo některé vytopit,“ vzpomíná majitelka, „protože plachta, která střechu kryla, byla špatně natažená a skutečně při dešti do domu zateklo.“

Zatímco jedna firma budovala kovové točité schodiště, které mělo vést z bytu na terasu, na vlastních prostorách bytu pracovala firma druhá.

Nastavila se středová zeď i obvodové, vznikla nová atypická okna, vysunutá ven, takže prostor místností se podstatně zvětšil. Příčky jsou sádrokartonové. Potom se vykopaly staré půdovky, položila se izolace, vyrovnal povrch. Novou podlahu dnes tvoří dlažba a lepený koberec. V horní části před vstupem na terasu jsou položena dřevěná prkna. Rozvedla se elektřina, voda, protáhl plyn.

Elegantní točité schodiště

V místě bývalé prádelny vznikla koupelna s WC a také komora, do které se šikovně schoval plynový kotel pro vytápění bytu, a ještě nechal místo pro úklidové potřeby.

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis Panel Plus

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis Panel Plus

U paty koupelny na konci předsíňky se elegantně zvedá točité schodiště z kovu a dřeva. Přes prostornou podestu, na které se dá dokonce i spát, vede na nádhernou terasu, ze které si to s pražskými střechami a vížkami můžete rozdat pěkně z očí do očí.

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis Panel Plus

Architektka s majitelkou se shodly na bílé kuchyni

„V mém bývalém bytě jsem měla málo světla,“ říká majitelka, „a tak jsem toužila po bílé a plném jasu.“

Architektka si představovala všude nízký sedací nábytek, jen pár kousků, ale majitelka se chystala v bytě také pracovat, ne pouze posedávat a pít kafíčko. Shodly se na bílé kuchyni, bílé dlažbě i bílém schodišti. Kuchyňský nábytek doplnil truhlář podle návrhu architektky otevřenými i dvířky uzavřenými policemi.

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis Panel Plus

Příště raději béžovou

„Bílá dlažba se mi líbila, ale nemám s ní nejlepší zkušenost,“ podotýká majitelka. „Je na ní všechno vidět, ani široké spáry nejsou dobré, mají tendenci tmavnout, a špatně se čistí, dnes bych asi volila spíš dlažbu béžovou a ne zcela jednobarevnou, raději s nějakým žilkováním.”

S dlažbou si ale užila majitelka i mnohem zapeklitější situace. Na stavbě sice byl stavební dozor, docházela i paní architektka, přesto se dodavatelské firmě povedlo některé věci značně nedotáhnout. Venkovní dlažba byla špatně odizolovaná, z balkónu při dešti teklo do bytu pod ním, z terasy do předsíně majitelky.

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis Panel Plus

Všechno se muselo vytrhat a znovu vykopat, konečně pořádně odizolovat a pak se pokládala kompletně nová dlažba. Odtok z terasy je sveden do světlíku, a i dnes je na plochu terasy a prudké deště opravdu malý.

„Ale co,“ usměje se majitelka při líčení katastrof, „aspoň mých špatných zkušeností dnes využívá neteř, která se zařizuje.“

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis Panel Plus

Velmi potřebné úložné prostory

A pak vstaneme a obhlížíme praktické věci. Prostorné skříně s posuvnými dveřmi jsou v předsíni, ostatní pojme šatna za ložnicí. Malý byt tak může volně dýchat, netísní ho žádné velké a těžké kusy nábytku.

Ale to není všechno. Majitelka mi nadšeně ukazuje „schovky“, které vymyslela paní architektka.

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis Panel Plus

Po celém obvodu bytu jsou v příčkách dvířka, jimiž se proniká k šikmému zakončení střechy. Tunely jsou začištěné, dá se tudy dokonce i prolézat, ale především tak vzniklo několik šikovných úložných prostorů.

„Myslela jsem si, co je v nich místa, a už jsou všechny plné,“ postěžuje si paní majitelka.

Příroda venku i uvnitř

Byt je opravdu hodně světlý, nemá žádné žaluzie, protože by se porušily půvabné oblouky oken. Rostlinám se v něm daří dobře. Venku na balkóně musí snést trochu úpalu, stejně jako na jižní části terasy.

Původně plánovaný břečťan to na terase rychle vzdal. Libuje si tu však kalanchoe, která dosáhla úctyhodných rozměrů. Daří se i jehličnanům, polokaktusům a sukulentům.

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis Panel Plus

Původně byly na terase spíš listnáče, ale obyvatelka bytu záhy seznala, že věčně naváté listí v bytě není to pravé. Listnáče proto omezila, borovice jsou pořád zelené, a navíc neopadávají. Fíkovník na terase však zůstal, a je náležitě vděčný. V době naší návštěvy byl obsypán nalévajícími se fíky. Je mu tu zřejmě dobře a volně.

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis Panel Plus

Kontakt s okolními střechami je příjemný

Máme ostatně podobné pocity. Byt je útulný, a i když je jeho rozloha nevelká, působí velmi vzdušně. Kontakt s okolními střechami je příjemný, vtahuje vás do života města, a přitom vám umožňuje patřičný nadhled. Na rušné centrum je tu až neuvěřitelný klid.

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis Panel Plus

„No, klid tu opravdu je,“ řekne zvláštním tónem majitelka, „dokonce přilákal i zloděje, řekli si asi, že tady je nikdo rušit nebude. V noci spím, a najednou slyším, jak někdo šmátrá v zámku. Tak jsem začala silným hlasem křičet: Kdo jste, co chcete!?“

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis Panel Plus

Zloději zmizeli, zbytek noci proseděla majitelka za dveřmi se starou holí v ruce a ráno objednala mříže.

Zvláštní – světlo v bytě a vzdušná atmosféra způsobily, že jsme si jich ani pořádně nevšimli. Ale jsou tam, a pevné.