Spojením dvou bytů v jeden získal majitel velkorysý domov

V ulici s převážně rodinnými domy zakoupil dva sousedící byty ve třetím patře novostavby bytového domu, právě budovaného v rámci developerského projektu. Jeho představa byla tyto dva byty propojit a vytvořit jeden, nadstandardní velikostí i stylem.

V době, kdy se svým nápadem majitel oslovil brněnský architektonický ateliér, již probíhala hrubá stavba bytovky – nosné konstrukce, polohy okenních otvorů i bytová jádra procházející všemi patry, to vše již bylo pevně dáno. Zásahy do těchto částí tak byly téměř vyloučeny nebo alespoň značně omezeny.

Úpravy také musely respektovat vnější vzhled domu jako celku. Z exteriérových změn tak došlo pouze – na přání majitele – k nahrazení klasických parapetových oken okny francouzskými a k výraznému zvětšení terasy, která navíc získala nový atraktivní dřevěný kabátek.

Vedle hledání optimálního dispozičního uspořádání v rámci těchto nemalých omezení si majitel navíc přál začlenit do interiéru vybavení, které již vlastnil nebo předem pro byt zakoupil.

Co by se zdálo jako ulehčení práce, ve skutečnosti kladlo na architekty ještě vyšší nároky.

Obvyklý postup, kdy vybavení rozměrově vychází z velikosti a možností místností, byl obrácen doslova naruby: prostor museli „ušít“ na míru již existujícímu bytovému zařízení.

A protože to tvořilo jen část – i když poměrně velkou – z celkového vybavení bytu, bylo nutné také domyslet zbývající nábytek a zařízení tak, aby stylově nepřebíjely to stávající, a různorodé prvky sjednotit do harmonického celku.

Původní developerem navržené dispozice obou bytů byly zcela opuštěny. Vstup do nového bytu přemístili architekti tak, aby se vcházelo do jeho středu. To umožnilo mj. rozdělit nově vzniklou jednotku logicky na dvě zóny – soukromou, s pokoji a jejich zázemím, a společenskou část, kterou tvoří obývací pokoj, jídelna, kuchyně a související zázemí, tedy úklidová místnost, spíž a samozřejmě WC.

Nový návrh dispozičního řešení společenské části zachovává výhody velkého otevřeného téměř halového prostoru, ale umístěním bloku zázemí se z něj vymezují tři zóny, které této části dodávají na zajímavosti a také větší útulnosti, pohodlí.

Pro hlavní obytný prostor majitel dodal modulovou kuchyni s ostrůvkem italského výrobce Armani Dada, jídelní stůl s židlemi a sedací soupravu s lustrem.

Tyto výrazné solitérní prvky architekti doplnili jednak o maximálně vestavné vybavení (například stěnu integrující knihovnu s atypickým členěním a televizi s příslušenstvím, vestavnou komodu a vitrínu na sklenice), jednak o další solitérní vzhledově nepřehlédnutelné kusy: ikonické křeslo Eames Lounge Chair z tvarované překližky a bílé kůže, které milovníci designu obdivují již od padesátých let, vymezuje čtecí (či jinak relaxační) kout v rámci obytného prostoru.

Pozornost upoutají i organické barovky – barevně korespondující s odstínem polštářů a stěrkou za sedačkou – či lampa „trojnožka“ nasvětlující obraz na stěně…

Majitel si přál ponechat stropy, sloupy a průvlaky jako neomítnuté betonové prvky. Podlaha pak měla stejným způsobem „zrcadlit“ strop, proto na ni byla použita stěrka imitující pohledový beton.

S mužným vzezřením betonu koresponduje navržené osvětlení technicistního, místy až industriálního vzhledu. Chladné vyznění těchto materiálů a prvků částečně zjemňuje použití textilních závěsů a doplňků či zlatavé stěrky za sedací soupravou.

V „privátní“ části se nacházejí ložnice s vlastní koupelnou a šatnou, pracovna, dva pokoje, šatna a ještě jedna malá koupelna.

Ložnice, šatny a koupelny byly majitelem zadány architektům kompletně, v pracovně a zbývajících pokojích bylo jejich úkolem vyřešit osvětlení, ostatní vybavení si majitel zajistil vlastními silami.

Oříškem v této části, která se měla stát ryze osobním hájemstvím nově vzniklého bytu, bylo především umístění velkého množství úložných prostor a přirozené nasvětlení prostorů bez oken.

To řeší prosklené dveře a celoskleněné stěny. I tato zóna tak působí navzdory absenci oken světle a vzdušně.

Majitelova slabost pro výjimečné designové kousky našla odezvu nejen v hlavním obytném prostoru, ale i v soukromé části bytu. Pro brněnský ateliér bylo – jako snad pro všechny architekty – radostí vyjít této klientově vášni vstříc.

Jeho vlastní designovou manželskou postel s nočními stolky, zrcadlem a lustrem tak doplnili lampami značky Artemide, stylovým chaise longe s legendárním ocelovo-skleněným odkládacím stolkem od Eileen Gray, textilní tapetou s jemným vzorem a závěsnými úložnými díly – komodou a policí na knihy.

Koupelny, obě sestavené v podobném duchu, reflektují další majitelovu zálibu, a sice v minimalistických barvách a formách. Pro zjemnění byly vybrány sanitární výrobky organických forem: volně stojící vana ve tvaru vajíčka, umyvadla na desku, bidet a klozet.

Malá koupelna je řešena zcela utilitárně až stroze, s důrazem na praktičnost užívání a úklidu.

Místo sprchového koutu tak architekti zvolili pouze vymezující skleněnou fixní stěnu, sprchovou vaničku nahradili vyspádovanou keramikou se sprchovým žlábkem a celý prostor opticky zvětšili s pomocí zrcadlového obkladu zarovnaného do jedné roviny s keramikou. A i zde odpoutali nábytek od tradiční zemské tíže zavěšením na zeď.

V bytě, který byl oříškem jak dispozičním, tak i po stránce vlastního vybavení, se podařilo nenásilnou zajímavou formou skloubit chladné tóny s výraznými odstíny, temný byt za pomoci velkých skleněných ploch prosvětlit a zasnoubit retro s modernou.

Výsledkem je netradiční životní prostor ušitý na míru stejně „netradičnímu“ majiteli.