Hrubá stavba dispozičně nevyhovovala, na řadu přišlo bourání

Dům, který si pořídili pro společný život, má půdorys ve tvaru písmene „L“, dvě nadzemní podlaží, suterén a pět obytných místností. Stojí samostatně na konci nové uliční zástavby. Nevelké rozměry pozemku vynahrazuje příjemný výhled do okolních polí.

To, že navržená dispozice nesplňuje jejich představy, majitelé zjistili až ve fázi hrubé stavby domu. A protože v něm nosné stěny, většina příček, okenní otvory, ale i rozmístění dveří či poloha krbu již byly dány, neobešly se již požadované dispoziční úpravy bez bourání. I to byl důvod pro pečlivé zvážení každého zásahu do stávající situace.

A protože šlo o relativně velký dům na velikostně omezené parcele, bylo nezbytné důkladně promyslet také veškeré vazby interiéru na zahradu. Ta je sice jen velmi skromná, je to ale mimo jiné také to, co odlišuje život v domě od života v bytě.

A právě onen rozdíl je tím, co mladá rodina hledala a proč se místo bydlení v bytovce vrhla do stavby rodinného domu.

Majitelé nebyli spokojeni především s dispozičním řešením přízemí v uliční části, kde si představovali kuchyni s jídelnou, vlastní ložnici a s ní související zázemí – pokud možno šatnou a koupelnou. Přestože většina příček již stála, byli připraveni bourat.

Původní dispozice vypadla prozaicky: vstupní patro s garáží, propojenou provozně se zádveřím, ze kterého se vchází přímo do velkého obytného prostoru. Odtud je přímo přístupná samostatná kuchyně, orientovaná do ulice, a ložnice.

Do koupelny se dalo vstoupit z obou jmenovaných místností. V centru obytného prostoru byl plánován krb a otevřené schodiště do patra a do suterénu. Spousta dveří, spousta uzavřených prostor, spousta zbytečně se křížících cest.

Architektonický ateliér, na nějž se s žádostí o rozlousknutí interiérového oříšku čerství majitelé obrátili, navrhl úpravy, které v první řadě prostor patra provzdušnily a zpříjemnily společné soužití rodiny.

Šatnu u vstupu nahradila šatní stěna, čímž se získal značný prostor pro rozšíření koupelny a ještě zbylo na vytvoření nové místnosti – šatny u ložnice.

Naopak kuchyni architekti otevřeli do obytného prostoru a ta se tak stala jeho součástí. Stranou nových nápadů nezůstaly ani provozní vazby jednotlivých místností, například koupelna byla zpřístupněna přímo z obýváku apod.

Se stavem v patře již byli majitelé spokojeni více. Rozmístění tří pokojů (dva z nich s přístupem na střešní terasu), koupelny, samostatného WC a šatny tak, jak bylo stanoveno v původním návrhu, jim víceméně vyhovovalo, a tak toto patro zůstalo dispozičně téměř bez úprav.

Ani v suterénu se nemuselo bourat, původní dispozice zůstala zachována, přeřešen byl však interiér wellness zázemí se saunou.

Srdcem domácnosti je vždy hlavní obytný prostor. Čím více je otevřený a propojený s dalšími místnostmi, tím více naznačuje způsob života a vzájemné soužití celé rodiny.

Při vstupu do „obýváku“ tohoto domu jako první upoutá pozornost krb, umístěný v pomyslném centru celého obytného prostoru. Ten je volně propojen s kuchyňskou a jídelní částí.

Zde tvoří nepřehlédnutelnou dominantu masivní černé lampy jídelního stolu. Jejich zlatooranžový střed je zároveň jediným barevným akcentem této části hlavního prostoru. Robustnost lamp záměrně kontrastuje s odlehčeným jídelním nábytkem – kultovními designovými židlemi Bertoia zpracovanými v drátěné síťovině, o nichž kdysi sám jejich autor prohlásil, že jsou „stvořeny ze vzduchu a vesmír prochází skrze ně“.

Jejich vzdušný design konvenuje s atypickým jídelním stolem, jehož masivní dřevěná deska jako by popírala fyzikální zákony: je vynášena skleněnými deskovými nohami, a působí tak, jako by volně levitovala. Nejde však jen o samoúčelný efekt, tato část původně nebyla dimenzována pro umístění kuchyně i jídelny zároveň, použitím „průhledného“ nábytku tak architekti zajistili, že prostor není přehlcen nábytkem a působí uvolněnější, větší.

Moderní mladistvý výraz dýchá nejen z prostoru, ale i ze samotných stěn. Výrazná zaoblená stěna, za jejímiž „zády“ se skrývá garáž, je pokryta tapetou s neotřelým 3D efektem.

Samotná „obýváková“ část prostoru je zařízena zcela jednoduše: úložné díly jsou buď zabudovány do stěn, nebo zavěšeny. Prostoru dominuje sedací souprava, která byla oproti původní úvaze stavebního projektu přeorientována jak k televizi a krbu, tak k pohledu do zahrádky, „poloatria“ vytvořeného půdorysem domu.

Nově navržená televizní stěna integruje úložné prvky a příslušenství k televizoru a zároveň odděluje schodiště od obývacího pokoje a vytváří mu pevné „zábradlí“. Aby architekti zdůraznili moderní styl typický pro mladou rodinu a zároveň podtrhli nadčasový charakter interiéru, postavili jej na kontrastu jednoduchých linií a umírněných tónů s dominantními ikonami světového designu.

Vedle jídelních židlí z pera Harryho Bertoiy je to ještě kultovní křeslo Egg Arneho Jacobsena. Nepřehlédnutelným je jistě i netradiční lustr, jakoby povlávající nad konferenčním stolkem a svou materií odkazující na židle u jídelního stolu.

Konejšivý relax, pocit nerušené intimity a především klidný spánek. To je hlavní cíl, který má splnit každá dobře navržená ložnice. A to vše měli architekti na zřeteli, když tvořili interiér do ložnice rodičů.

Ani zde nebylo místo pro přezdobené kudrnky a komplikované tvary, prostor dostaly jednoduché linie a tlumené teplé odstíny. Stěny halí tapeta s něžným ornamentálním vzorem.

Barevnost celého pokoje ve škále odstínů šedé, béžové a hnědé ponechává prostor pro volbu textilu prakticky v libovolném odstínu.

Nábytek je opět odlehčen tím, že je zavěšen na stěnách a praktičnost tohoto „beznohého“ řešení ocení při úklidu především paní domu.

Pohodu a uvolňující relax mají navodit i obě koupelny (v přízemí větší, v patře menší), v návrhu brněnského architektonického ateliéru pojaté v optimisticky světlém provedení.

Spojení čistě bílé keramiky s přírodním odstínem dřeva a nadčasovými nerezovými detaily, velkoformátového obkladu s drobnou mozaikou a přísných pravoúhlých linií s příjemně zaobleným tvarem sanitární keramiky vyzařuje dokonalou souhru.

V obou koupelnách se vešel i sprchový kout, pro optické provzdušnění prostoru oddělený čirým sklem. Do koupelny v přízemí je integrováno i WC s bidetem, z hygienických důvodů oddělené od vlastního prostoru koupelny skleněnými dveřmi. Ty byly materiálově voleny i na protilehlé straně, kde tvoří východ/průchod, jímž se skrze šatnu rodiče dostanou do své ložnice. V patře je WC voleno v samostatné místnosti.

Umírněnost vyznává i pojetí šaten. Zvolená jednoduchá světlá barevnost a přehledné členění vytvářejí dojem větší prostornosti, kterou ještě násobí velkoformátová zrcadla. Materiály nábytku i stěn – sklotextilní tapety, lamináty – jsou voleny s co nejlepší odolností i údržbou.

Hru linií, v níž se rovné křivky střídají s organicky zaoblenými, rozehrávají architekti i v dětských pokojích.

Také zde je voleno umírněné tónování, tentokrát však spíše proto, aby byl ponechán prostor pro dětskou fantazii a ve volbě doplňků pro vyniknutí osobitého rukopisu obyvatele každého z pokojíků.

Navržené výraznější barevné odstíny tak jsou víceméně pouze na snadno vyměnitelných součástech místnosti (výmalba, textilie). Dýha použitá na nábytku je pro odlehčení doplněna čistě bílými prvky.

V poněkud klasičtějším duchu pak byla pojata pracovna – až rustikální uchopení interiéru vynikne na pozadí šedé výmalby kombinované s tmavým dřevem.

Jediným zdobným prvkem interiéru tak zůstává střídání směru dýhy s nerezovými nutami dřevěného obkladu stěn, probíhajícími na nábytek.

Že tomuto pokoji vládne mužská ruka, lze poznat i z technicistního osvětlení či volby sedacího nábytku: původní kožená sedací souprava, kterou již majitel domu vlastnil z dřívějška, byla nenásilně zakomponována do nového návrhu a doplněna další designovou ikonou – křeslem Aluminium chair od Vitry.

Díky tomu, že již původní návrh počítal s využitím prostor v suterénu, mohli si investoři bez složitých dispozičních zásahů nechat navrhnout domácí wellness zónu.

Návrh kombinuje stylově i materiálově klasiku (masivní dubové dřevo) s modernou odpovídající celkové koncepci domu: nástěnné stěrky, černé plechy, sklo, na zemi keramika skládaná jako dřevěné parkety.

Výsledkem je útulný, hřejivý interiér určený k relaxaci, jehož náladu kopíruje tlumené osvětlení. Vzhledem k tomu, že prostor je dostatečně velký, stává se z této místnosti nejen rodinné útočiště před každodenním shonem, ale také pohodové místo pro posezení s přáteli.