Změna interiéru na poslední chvíli, mladá rodina má ideální domov

Do koncové vilky v nové řadové zástavbě developerského projektu v rezidenční části na severu Brna se chystala vbrzku stěhovat mladá rodina se dvěma malými dětmi.

Patrový dům střední velikosti s pěti obytnými místnostmi byl dispozičně poměrně zdařile řešený, přesto jeho majitelé nebyli úplně spokojeni.

K naplnění jejich představy o dokonalém bydlení přitom stačilo několik dispozičních úprav, které si ovšem žádaly menší zásah do již hotových nebo právě budovaných konstrukcí.

Původní návrh počítal v přízemí se vstupem s menším zádveřím, z něhož byla přístupná pouze schodišťová hala. Z ní bylo možné vstoupit do koupelny, obývacího pokoje propojeného s jídelnou a kuchyní a také na schodiště vedoucí do patra.

V patře pak byly uvažovány čtyři větší pokoje, druhá koupelna a samostatný záchod. Garáž byla přístupná pouze zvenku.

A právě zádveří a navazující schodišťový prostor byly prvním problémem, který novým majitelům ležel na srdci; více očekávali také od koupelny a celého hlavního obytného prostoru v přízemí.

Navíc postrádali technickou místnost, které by dali přednost před stávajícím konceptem kuchyňské spíže. Poté měla přijít na řadu ložnice a koupelna v patře…

Ale začněme pěkně popořadě, stejně jako začali sami architekti – tedy od přízemí.

Tady bylo nezbytné vypořádat se s poměrně rozsáhlým, ale obtížně vybavitelným obytným prostorem. Na první pohled atraktivním prvkem, který se však ukázal být jedním z největších kamenů úrazu při reálném zařizování interiéru, bylo propojení hlavní místnosti se schodišťovou halou a její otevření do zahrady celoprosklenou stěnou.

Toto řešení na jednu stranu poskytovalo spoustu světla a vzdušnosti, na stranu druhou však značně omezilo využití a vybavitelnost celé místnosti. Prakticky proto nebylo – takto v dosahu frekventovaného schodiště – možné vhodně umístit a orientovat televizní stěnu a sedací soupravu, a vytvořit tak kout nerušeného soukromí například pro relaxaci u televize nebo posezení nad knihou.

Také jídelní stůl by se pak dostal do komunikační osy prostoru, a aby se nemusel neustále obcházet a navíc neomezoval obytný prostor více, než je nutné, musel by být přisunut přímo k ostrůvku kuchyně. Jiná možnost v tomto původním řešení nepřicházela v úvahu.

Oříšek hodný mozku architekta rozlousklo nápadité řešení: oddělit schodišťovou halu celoskleněnou matovanou příčkou, která by nadále propouštěla ke schodišti dostatek světla a zároveň zmíněnému sezení vytvořila požadovaná „záda“.

Sezení, uspořádané do tvaru písmene L, je nyní orientováno jak k televizní a audio stěně, tak současně k atraktivnímu výhledu do zahrady, který navodí příjemný pocit klidu a blízkosti kousku přírody.

Oproti původní koncepci architekti přeorientovali také kuchyni. Její pracovní plocha je nyní umístěna proti výhledu z oken, spotřebiče a vysoké skříně se zvětšenými úložnými prostory se tak dostaly za záda hospodyně. Toto řešení dalo vzniknout plnohodnotnému jídelnímu koutu s velkým stolem až pro šest osob.

Poté již přišla na řadu úprava menší koupelny a spíže v přízemí. Na přání investora byla samostatná spíž zrušena a prostor dostal nové určení: jako technologická místnost a prádelna současně, navíc se zde našlo místečko i pro sprchu.

Do místnosti se nyní vchází posuvnými matovanými dveřmi přes komfortní záchod s bidetem.

Díky tomu, že dům stojí na samém konci řadové zástavby, bylo možné vybourat do technologické místnosti a kuchyně dvě nová okna. Práci zde nyní podstatě zpříjemňuje větší přístup slunečního světla. Poslední úpravou přízemí bylo zvětšení zádveří, odkud byla nově zpřístupněna garáž i šatna.

Nový návrh interiérových úprav částečně zasáhl také do horního patra domu. Zde bylo původně oddělené WC připojeno ke koupelně, čímž vznikla prostorná koupelna pro potřeby celé rodiny.

Netradiční zajímavostí pak je zapracování shozu na prádlo, jenž z horní koupelny vede přímo do prádelny v přízemí.

Ložnice byla nově vybavena bez dispozičních úprav, také do ostatních místností se již dispozičně nezasahovalo, architekti řešili pouze osvětlení a podlahoviny tak, aby ladily se zbytkem domu.

Celý interiér propojují stejné designové principy a materiály. Jednoduché tvarové linie a světlé barvy jsou vyváženy použitím kvalitních, většinou přírodních materiálů, ať již jde o dřevěnou podlahu, dýhovaný nábytek nebo atypické dřevěné obložení vany. Barvy jsou voleny neutrálně (ve spektru bílá – kávová – šedá), aby mohly vyniknout výraznější detaily a doplňky v červeném, oranžovém a žlutém odstínu.

V podobném duchu jsou laděny i obě koupelny – světlá velkoformátová keramika je atypicky doplněna tmavší výmalbou stěn. V horní koupelně je navíc v kontrastu k velkému světlému formátu místy použita tmavá mozaika.

Místa v domě, kde je omezen přístup denního světla (ať už jde o schodišťovou chodbu, spodní koupelnu, či šatnu u ložnice), řešili architekti použitím posuvných dveří z matovaného skla, které do místností propouštějí rozptýlené denní světlo.

Pobyt v domě se tak díky architekty dobře pochopenému záměru nových majitelů stal příjemným, teplým a slunným prostorem ke společnému životu mladé rodiny.