Skleníky prodlouží pěstební sezónu

Skleníky se nejčastěji využívají k pěstování zeleniny a výsadby od časného jara do pozdního podzimu (tzv. studené). Přes zimní období se pak skleník využije jen na pěstování zimního salátu, k přezimování mrazuvzdorných druhů rostlin, k uložení kontejnerovaných dřevin.

V temperovaném skleníku se mimo hlavní sezónu stále udržuje konstantní teplota, již některé rostliny vyžadují. Temperovat lze dodávaným plynovým vytápěním a choulostivé rostliny můžeme ještě dodatečně přikrýt netkanou geotextilií. Ve vytápěných sklenících, které jsou ale finančně náročné, se pěstují převážně tropické druhy a najdeme je spíše v botanických zahradách.

Umístění skleníku či fóliovníku v zahradě bude mít vliv na pěstební úspěchy. Určitě si přejeme mít dostatek slunce, proto skleník nestavíme pod větve nebo do míst, kam vrhá stín vysoký strom či sousední dům. Stejně tak se vyhneme návětrným stranám (vanou obvykle ze západu).

Vhodná místa: Praktické je mít stanoviště blízko domu (skrze elektroinstalaci v případě temperování skleníku) nebo v dosahu zdroje vody.

Stavba skleníku do 40 m2 nevyžaduje podle stavebního zákona stavební povolení ani ohlašovací povinnost. Přesto je dobré si na stavebním úřadě vyžádat tzv. územní souhlas, protože podle územního plánu může bez obav povolit velikost jen určitých rozměrů. Také potřebujeme mít souhlas souseda, v jehož blízkosti bude skleník stát.

Skleník musí mít dlouhou životnost a jeho kostra má být pevná. Odborníci doporučují zejména kvalitní betonové či zděné základy do hloubky 80 až 100 cm, které jistí stabilitu a jsou rovněž překážkou pro různé hraboše.

Samotná konstrukce může být z několika materiálů: dřeva, žárově zinkovaného plechu, hliníku i plastu. Nejčastěji se setkáme s konstrukcí ze žárově pozinkovaného plechu, který má vysokou nosnost a je cenově dostupný. Síla plechu je 1 a 1,5 mm. Používá se i hliník, ale ten kvalitní je dražší. Na trhu jsou i levné varianty z Asie, které špatně odolávají větru a sněhu.

Dřevo má přirozený vzhled, ale jeho profily jsou širší a rostlinám více stíní. Má také menší životnost. Jako dřevina se používá převážně modřín (lehký, pevný) a jasan (odolný proti plísním). Možností je i skleník z plastu, který ale není kvůli vysoké ceně příliš v kurzu.

Samotné krytí konstrukce je rovněž důležité. Materiály musejí propouštět sluneční záření, být odolné vůči větru, dešti a navátým čepicím sněhu. Sledujeme i trvanlivost, tepelnou vodivost a cenu.

Běžné je sklo, které má vysokou prostupnost slunečních paprsků, zadržuje teplo a nepropouští UV záření. Kvalitní sklo není třeba stínit ani natírat, protože dobře láme sluneční paprsky a brání spálení rostlin. Sklo má být podložené gumovou lemovkou, protože je tak uloženo mnohem pružněji než v profilu a lépe odolává i nárazům (kroupy, bouchnutí dveří apod.).

V praxi se také setkáme se zasklením polykarbonátem o síle 6 mm, který se používá i na zastřešení teras, pergol a bazénů. Je to materiál lehký a odolný, má skvělé izolační vlastnosti, lze ho ohýbat (třeba do tvaru oblouku). Polykarbonát je kotven přítlačnými lištami a dalšími prvky tak, aby se předešlo jeho poškození.

Oba prvky mají stejné vlastnosti jako skleník, ale jsou mnohem menší, snadnější na zhotovení, údržbu a cenově dostupnější. Výhodou je i mobilita. Ve srovnání se skleníkem nás ale čeká nižší komfort při jejich používání (častěji musíme klečet nebo se ohýbat).

Kvalitní pařeniště lze odklápět a různě nastavovat, jeho profily jsou pozinkované, výplně skleněné nebo zasklené komůrkovým polykarbonátem.