Tchajpejská stojednička je už jen světovou dvojkou

„Už nejsme nejvyšší. To je pravda. Navzdory tomu i tak se k nám vyplatí přijet a porozhlédnout se. Být druhý na světě – to je přece nádherné,“ říká mi Ťiang.

Ťiang má pod palcem i druhou nejrychlejší zdviž světa. Kabiny dokážou svištět až 17 metrů za sekundu. To odpovídá 60 kilometrům za hodinu – a věřte, že v kolenou to už cítíte.

Na Tchaj-wanu stejně jako ve většině zemí jihovýchodní a východní Asie zůstávají uctívané tradice a nejvyspělejší technologie pevně propleteny. Stavitelé tudíž najali nejen inženýry, odborné firmy, specialisty na sebemenší maličkost, ale také mistry feng-šuej a kněze.

Dohlédli na to, aby dveře zabraly správná místa, materiály i barvy harmonicky ladily s okolím. Aby se nikde neobjevilo číslo čtyři. „V čínštině zní podobně jako slovo smrt. U nás se mu lidé vyhýbají asi jako Evropané třináctce,“ vysvětluje Tso Lon-di z tchajwanského Vládního informačního úřadu.

Není divu, že položení základního kamene v lednu 1998 doprovázely rituální obřady. Plameny při nich spolykaly štosy bankovek. „Pálení peněz jako obětní dar přináší štěstí,“ podotýká Lon-di s úsměvem.

Oblé rohy se zatočeným ornamentem představují draka. Saň, nezanedbatelná složka čínské mytologie, střeží budovy před démony. Gigant stojí otočen k jihu – „šťastnému směru“. A když už jsme u symboliky – obra architekti rozdělili do osmi částí, protože osmičku Číňané vnímají jako štístko.

Nepřekvapí tudíž, že v osmém patře sídlí architektonická kancelář C-Y. Lee and Partners. Čchung Pching-wang, drobný muž v brýlích a v košili s volavkami, vzpomíná. „Nejdřív jsme uvažovali jen o 66 patrech, žádné stavbě superlativů.

Jenže investoři – konsorcium 14 tchajwanských bank, pojišťoven a burzy – vyslyšeli naléhání Čchena Šue-piena, tehdejšího tchajpejského starosty a pozdějšího prezidenta. Ten moc stál o zcela jedinečný počin, s tím, že peníze nerozhodují,“ vybavuje si.

A tak model rostl a rostl. „Spolu s kolegy jsme navrhli tvar pyramidy, trnu, pilastru bez kudrlinek, vertikální tahací harmoniky a vystřelené rakety,“ vzpomíná Čchung.

Nakonec padla volba na siluetu ve tvaru bambusu. Ten Číňané milují jako rostlinu, jež dokáže odolávat nepřízni osudu.

Souboj architektů a stavitelů, odhodlaných vztyčit rekordní výškovou budovu, s extrémními podmínkami by vydal na napínavý film.

Přímo pod Tchaj-wanem se nasouvá filipínská zemská deska pod eurasijskou. Jinak řečeno: na tuto oblast připadá 68 procent všech zemětřesení a uvolní se tu přibližně 95 procent seismické energie na planetě. K tomu připočítejte tajfuny, jež se nad ostrovem přeženou přinejmenším třikrát do roka.

Při otřesech půdy 31. března 2002 o síle 6,8 stupně Richterovy škály se na střeše rozestavěného kolosu z úchytů vysmekly dva jeřáby a zřítily se o 56 poschodí níž. Poničily fasády, usmrtily pět lidí – oba jeřábníky, elektrikáře, údržbáře a taxikáře na ulici. Teprve po půlroce se stavbaři znovu zakousli do díla.

Odborníci tvrdí, že stojednička by měla ustát zemětřesení o síle přes 7, 5 stupně, jež prý na ostrov udeří jednou za 2500 let. A také tajfun o síle 260 kilometrů za hodinu. Stabilitu velikána zajišťuje 380 pilířů, sahajících 80 metrů pod povrch, z toho 30 metrů do skály. Z 92. patra visí na osmi ocelových supermanech magické srdce budovy – obrovská kovová koule o váze 660 tun. Stabilizátor – jakési kyvadlo – sníží následky tajfunu o 40 procent.

Po 11. září 2001 přišla ke slovu i zesílená bezpečnostní opatření. Příslušníci ochranky nenápadně sledují hosty. Před vstupem na venkovní vyhlídkovou plošinu v 91. podlaží návštěvníky prohledají pohledné agentky. Zajistí, aby nikdo nepronesl třeba padák.

V prosinci 2007 totiž Rakušan Felix Baumgartner, jenž má na ruce vytetováno Born to fly (Zrozen k létání) a jemuž se přezdívá Ikarus, přelstil všechny ochranáře. V 89. patře si vyzvedl padák, který si tam den předtím uschoval. Na terase v 91. patře přelezl třímetrové hrazení – a skočil.

Zlí jazykové však tvrdí, že létajícího Rakušana na vrchol věže pustili schválně. Lepší reklamu si pro mrakodrap nemohli přát.