Do rodu Kalanchoe patří mnoho zajímavých a atraktivních rostlin dekorativních listy i pěknými květy. Jsou to sukulentní rostliny, což znamená, že v jejich pletivech rostlina ukládá vodu na horší časy. Sukulence se projevuje především dužnatostí až masitostí listů a někdy i stonků.

Kalanchoe řadíme do čeledi tlusticovitých (Crassulaceae), tedy do příbuzenstva často v domácnostech pěstovaných tlustic, ale také zahradních netřesků a rozchodníků. Dříve byli zástupci tohoto rodu řazeni do rodu Bryophyllum, pod kterým je můžeme najít ve starší literatuře. Český název kolopejka, případně také náduť, se nevžil. V poslední době se nejvíce používá název kalanchoe.

 

Kalanchoe blossfeldiana - v obchodech nejčastěji nabízený druh

FOTO: Jiří Antal

Asi sto padesát druhů roste v tropických oblastech Afriky a Asie. Převážná většina druhů pochází z Madagaskaru.  Rod zahrnuje byliny, polokeře, keře, ale také liány a dokonce epifyticky (v korunách stromů) rostoucí druhy.

Pestrá paleta barev květů

Nejčastěji se setkáme na pultech obchodů s květinami s druhem Kalanchoe blossfeldiana. Nepůjde jistě o botanický druh, ale spíše o jeho četné kultivary s lesklými sytě zelenými listy a s výraznými květy v bohatých květenstvích v barvě od bílé přes žlutou, sírově žlutou, oranžovou, červenou, růžovou a fialovou.

Prodávají se téměř po celý rok, protože do květu jsou přiváděny za umělých světelných podmínek. Rostlina je totiž krátkodenní a k tvorbě květů potřebuje, stejně jako třeba vánoční hvězda čili pryšec nejnádhernější, zkrácení dne.

Pravidla pěstování

Pěstujeme-li kalanchoe v bytě, pak nám nejčastěji vykvétá právě během zimy. Aby ale došlo ke kvetení, neměli bychom na rostlinu večer doma svítit. Také pouliční osvětlení nám kvetení může překazit. Zastínit ji můžeme zakrytím neprůhlednou nádobou nebo krabicí tak, aby byla osvětlena maximálně 12 hodin, lépe však 10-12.

Ostatní pravidla pěstování jsou jednoduchá:

  • Substrát používáme lehký, propustný (směs pro kaktusy).
  • Teplota by neměla klesnout pod 15 °C, optimální teplota pro tvorbu květů je kolem dvaceti.
  • Po odkvětu horní část rostliny seřízneme. Rostlina vytvoří nové výhony a zůstane kompaktní. Pak ji můžeme přesadit.
  • Přihnojujeme podobně jako u ostatních pokojových rostlin jednou týdně některým plným hnojivem.
  • Kalanchoe blossfeldiana množíme výhradně řízkováním. Nejvýhodnější jsou řízky vrcholové. Zakoření přibližně za čtrnáct dnů v obyčejné vodě nebo ve vlhkém substrátu.

Zelení parašutisté

Někteří zástupci rodu Kalanchoe vytvářejí na okrajích listů malé rostlinky, které po opadnutí z rostliny zakoření a dále rostou samostatně, což označujeme jako viviparie neboli živorodost. Díky tomuto pro běžné pěstitele zajímavému jevu jsou považovány specializovanými pěstiteli sukulentů za plevel, který se ve sbírce nekontrolovatelně šíří.

Jiní naopak opěvují jejich krásu a léčivé účinky. Využívá se šťáva z listů, která však obsahuje i některé alkaloidy. Květy jsou jedovaté. Otrava je doprovázena depresemi, průjmem, poruchami srdečního rytmu, zástavou dechu až smrtí.

Kalanchoe daigremontiana

Kalanchoe daigremontiana

FOTO: Jiří Antal

Tyto informace nic nemění na tom, že jsou to rostliny při správném pěstování (hlavně dostatku světla) výrazně dekorativní. Kromě zajímavých listů a maličkých rostlinek na nich tyto rostliny nádherně kvetou zvonečkovitými květy nejčastěji v oranžové nebo oranžovočervené barvě.

Kalanchoe daigremontiana má velké, trojúhelníkovité, tmavě zelené listy, které jsou zespodu žíhané, zubaté okraje, a lehce fialový stonek. V létě nenecháváme na poledním slunci. Lidově je tento druh někdy označován jako pokojový žen-šen. V tropických zemích šťávu z listů používají proti horečkám a průjmům. Jako mast při smíchání s tukem slouží proti popáleninám a špatně se hojícím ranám. Mast má protizánětlivé a hojivé účinky.

Kalanchoe crenata má téměř kulaté, celozelené listy, s vroubkovaným okrajem.

Kalanchoe tubiflora má úzké i trubičkovité tmavě žíhané listy.

Kalanchoe tubiflora

Kalanchoe tubiflora

FOTO: Jiří Antal

Kalanchoe serrata má listy lopatkovitě prohnuté, dlouhé asi 6 cm, na okrajích zubaté s tmavými skvrnami. Jejich výraznost ale závisí na intenzitě. Malé rostlinky na listech se objevují jen nepravidelně a v malém množství.

Kalanchoe laetivirens má oválné listy a nízký vzrůst, proto nezabere mnoho místa. Na slunci se původně zelené listy zbarví dorůžova a objevují se tmavé skvrny.

Kalanchoe pinnata

Kalanchoe pinnata

FOTO: Jiří Antal

Kalanchoe pinnata má oválné zubaté zelené listy. Květy mohou být až 5 cm dlouhé zvonky zbarvené zelenavě, žlutavě až do červena. Z této rostliny se vyrábějí a prodávají v lékárnách extrakty v podobě prášku či kapek. Tuto rostlinu si oblíbil Johann Wolfgang von Goethe, který ji pěstoval a drobnými rostlinkami obdarovával přátele.

Myší kožíšky

Některé rostliny mají listy porostlé různými chlupy (tzv. trichomy), jejich barva je stříbřitá nebo šedavá.

Kalanchoe hildebrandtii je madagaskarský pomalu rostoucí větvený keřík. Našedlý vzhled mu dává hustý porost hvězdicovitých chloupků. Květy jsou bílé, nazelenalé až žlutavé, velké do 1 cm. Pěstujeme v polostínu.

Kalanchoe bracteata

Kalanchoe bracteata

FOTO: Jiří Antal

Kalanchoe bracteata je předešlému druhu velmi podobná. Má rovněž celokrajné stříbřitě pýřité listy, ale jiný typ trichomů (chloupků). Květy mají červenou barvu.

Kalanchoe tomentosa má krásně plstnaté až vlnaté sukulentní listy. Na špičkách listů jsou oranžové skvrnky. Lépe přezimuje na chladnějším místě (kolem 10 °C).