Na skládkách končí 71 % odpadu z českých domácností, pouze 21 % komunálního odpadu je recyklováno (na občana 53,1 kg), proti tomu ve Švýcarsku se skládkuje pouze 2,5 % celkového množství odpadu, zbytek se recykluje a dál zpracovává.

Dobrou zprávou je, že Česko má v rámci Evropy prvenství v třídění plastových odpadů. Recyklací se tento odpad může dál využít. Například z 25 PET lahví je možné vyrobit jednu fleecovou bundu, materiál se dá  také využít jako výplň do spacáků a bund. Z tisícovky PET lahví vyrobíte kolem šesti kilogramů plastů.

Elektrospotřebiče do popelnice nepatří

Od roku 2005 máme možnost třídit i elektroodpad, to znamená vše, co je nějakým způsobem poháněno elektrickou energií nebo baterií. Patří sem tedy například počítač, fén, žehlička, toastovač, holicí strojek, vysavač, počítač, myš, klávesnice, tiskárna, mobil, kalkulačka. Každé elektrozařízení je označeno ikonkou přeškrtnuté popelnice, takže splést se nemůžete.

U elektrozařízení je možné opětovně využít až 90 % materiálu a to hlavně barevné a drahé kovy, železo, plasty a sklo. Některé spotřebiče obsahují i nebezpečné složky, např. rtuť v zářivkách, olovo ve skle obrazovek, kadmium v elektrických kontaktech. Proto bychom staré elektrospotřebiče v žádném případě neměli házet do běžných popelnic, nýbrž do speciálních kontejnerů.

Kam s ním?

V rámci projektů Zelená firma a Zelená obec je umístěno už více než 1000 kontejnerů po celé České republice. Staré elektro můžete odevzdat i při nákupu nového přístroje přímo v prodejně (platíte přeci recyklační poplatek, který je dle zákona zahrnut v ceně zboží). Další možností je odvézt vysloužilý elektrospotřebič do sběrného dvora, které najdete v každé větší obci.

V loňském roce každý Čech odevzdal 4,3 kg elektroodpadu, což odpovídá asi 30 % hmotnosti všech zařízení, dodaných loni na český trh. Lidé jsou lépe informováni, a také mají k dispozici velký počet míst, kde mohou staré elektro „odložit“.

Evropská unie schválila, že v roce 2016 budou muset členské země odevzdat na hlavu až 65 % hmotnosti zařízení v porovnání s množstvím nových výrobků uvedených na trh v předchozím roce, což se většině zemí jeví jako nereálné. Tuto hranici zatím dosahuje pouze Norsko, které navíc není členem EU.