Stoupenci iniciativy za změnu pověsti měst, která vznikla nebo změnila svou podobu za éry fašistického diktátora, argumentují tím, že se města vyznačují moderní, ambiciózní a v mnoha ohledech utopistickou architekturou, která si zaslouží, aby se jí dostalo náležité pozornosti.

Architekti a urbanisté Mussoliniho éry chtěli spojit architektonické zásady starého Říma a tehdy avantgardní školy Bauhaus, kladli důraz na racionálnost, jednoduché linie a zároveň monumentálnost, která ladila s fašistickou ideologií.

Podle těchto zásad byla v Římě postavena čtvrť EUR a vznikla či byla předělána města jako Latina, Sabaudia, Aprilia, Pontinia a Foggia - široké ulice vedoucí k radnici, ke kostelu, ke kasárnám a ke "casa del fascio" (sídlu fašistické strany).

Místní chtějí přilákat turisty 

Města byla postavena většinou na nově získaných pozemcích, například vysušením močálů, nebo na půdě vyvlastěné statkářům a byla osídlena lidmi z nejchudších oblastí poloostrova. Prosté překrytí map oblastí malárie z dvacátých let a umístění těchto měst stačí k pochopení, že šlo i o odpověď na problém veřejného zdraví a o pokus vyvést Itálii z její nerozvinutosti, napsal Le Monde.

Kontext je ale zvláštní. V Itálii totiž fouká revizionistický vítr, napsal dále list s připomínkou pokusů rehabilitovat italský fašismus a dát mu rozhřešení za jeho nejčernější stránky, jako byly rasové zákony. Za představitele této tendence označuje nového římského starostu Gianniho Alemanna a ministra dopravy Ignazia La Russu, oba členy "postfašistického" Národního spojenectví.

Za těchto podmínek mohou stoupenci rehabilitace "Mussoliniho" měst těžko uniknout otázce, kterou položil historik umění Giorgio Pellegrini: "Lze pohlížet na architekturu těchto měst novýma očima a zároveň necítit tíhu tragédií, které se odehrály za zdmi každé z těchto budov?"

Iniciátoři nového proudu si už ale představují na třídách těchto měst autokary s turisty objevujícími toto nepohodlné dědictví, uvedl Le Monde.