Článek
Tehdy v únoru roku 1989 byli manželé Jana se Zdeňkem vystěhováni z vinohradského činžáku na sídliště Lužiny. Stalo se tak z důvodu tzv. obecního zájmu a jak se později ukázalo naprosto zbytečně. Dům byl tenkrát vybrán pro potřeby někoho důležitějšího, údajně z vojska nebo policie. Všichni nájemníci byli náhle přemístěni jinam, na sídliště.
Místečko našli o půlnoční
Díky všem těmto peripetiím manželé objevili místo svého vlastního budoucího domu. Začali o Štědrém dnu chodit do blízkého kostela na půlnoční a cestou ve staré řadové zástavbě míjeli zdevastované, napůl vyhořelé, přízemní stavení. Bylo jen sídlem narkomanů a bezdomovců.
.: Pohled ze zahrady, na střeše domu jsou vidět hadice, ve kterých v létě ohřívá slunce vodu pro venkovní bazén.foto: Právo/Václav Jirsa
„Sledovali jsme to tady několik let,“ říká Jana, „a bylo nám líto, že takové krásné místo pro nás je v tak zuboženém stavu. Začali jsme pátrat po vlastnících. Nakonec jsme se zkontaktovali se všemi spolumajiteli.“ Zničený objekt koupili a na jaře v roce 1994 se pustili do práce.
Jak vyčistit zbořeniště
Nejdřív museli celé zbořeniště, včetně přilehlé stodoly a původních základů, zlikvidovat. A také vybagrovat část stráně za domem. Jenom tato zemina naplnila čtrnáct náklaďáků. Teprve potom se začal řešit projekt nového domu.
Nejdřív museli celé zbořeniště, včetně přilehlé stodoly a původních základů, zlikvidovat. A také vybagrovat část stráně za domem. Jenom tato zemina naplnila čtrnáct náklaďáků. Teprve potom se začal řešit projekt nového domu.
„Nějakou představu jsme měli,“ vzpomíná Zdeněk, „takže architekt vlastně nakreslil studii, do které namaloval naše nápady. Nenechali jsme si do toho příliš mluvit a v pohodě tak vznikl podklad pro stavební řízení.“
.: Obývací pokoj nabízí posezení u krbu, jak vidno, místa je tu opravdu dost.foto: Právo/Václav Jirsa
Ze snů do reality
Jaké bydlení Zdeněk a Jana vlastně chtěli? Podle Jany to tak jednoduché nebylo: „Já jsem vlastně nikdy dům ani příliš nechtěla. Vždycky jsem si spíš přála mít nějaký hezký podkrovní byt. Naopak manžel, protože je stavař, by pořád jen stavěl domy,“ říká s trochou nadsázky.
Došlo ke kompromisu. Na místě byl vybudován dům, jehož ústředním prostorem se stala velká hlavní místnost, která tvoří jeden celek s kuchyní, jídelnou i obývacím pokojem. Nahoře se klene velký otevřený strop. Tím se interiér ještě opticky zvětšil a vypadá uvolněně, až majestátně. Skutečně navozuje dojem podkrovního bytu. Velikost místnosti oceňují majitelé i každá návštěva, ale hlavně všichni příbuzní: „Jsme opravdu velká rodina, když se zde o svátcích sejdeme, je nás už dnes i s vnoučaty patnáct.“
Syrové trámy dlouho pracovaly
Centrální prostor domu je nahoře ještě zarámovaný rozlehlou galerií, která je posazena na mohutných trámech. Z obývacího pokoje na ni vybíhá široké dřevěné schodiště.
.: Galerie na dřevěných trámech. Nahoře je především rozsáhlá sbírka videokazet.foto: Právo/Václav Jirsa
„Tyhle atypické trámy nám dovezl lesník, který nám dodával i trámy na krov,“ vysvětluje Zdeněk. „Nebylo ale jednoduché tak velké stromy vůbec najít. Když je pokáceli a rozřezali na trámy, hned je dovezli sem na stavbu. Byly velké. Lidé mysleli, že je snad vezou na opravu kostela…
Na místo jsme je osazovali vlastně syrové, takže ještě asi osm let potom pracovaly. Praskaly a byl to zvuk podobný prásknutí bičem nebo ráně z poplašňáku.
Stavební materiály jsme použili klasické. Zdivo pálené, konkrétně Porotherm 44, tj. cihly s vysokou pevností a dostatečnou tepelnou izolací. Omítky jsou dvouplášťové, vnitřní štukové, vnější hladké, vápenné. Střecha je sedlová, z dřevěného vázaného trámového krovu, krytina tašková. Topení podlahové, elektrické.“
.: Hlavní místnost s jídelním stolem, v pozadí je kuchyně.foto: Právo/Václav Jirsa
Samozřejmě, že své uplatnění našel i krb. Posezení u něj je opravdu příjemné. Spokojený je i další člen této rodiny, osmiměsíční rotvajler Rotty, ten má na terase domu i svou boudu vyhřívanou podlahovým topením.
Atypická dispozice domu
Při pohledu z ulice na dům jsou okna jeho hlavní místnosti situována jako z prvního patra. Na druhé straně vede z téhož prostoru vchod na terasu a do zahrady. Dům totiž stojí ve svahu, který je částečně vybagrovaný. Zahrada má několik málo ovocných stromů, Zdeněk a Jana vlastně jen založili nový trávník a vypěstovali tu živý plot.
Zahrada je v létě obývákem
Zahrada funguje od května do září jako hlavní obývák. Důvod je docela prostý: je tu venkovní bazén s koupáním od jara do podzimu. Je tu také venkovní krb s grilem, kde rodinka připravuje nejrůznější dobroty. Pod otevřeným nebem jim i náv štěvám piknik chutná. Zahrada k domu prostě klasicky patří a Zdeněk s Janou ji dokážou nejen zútulnit, povznést, ale i maximálně využít.
Podkrovní sen se splnil
Nikterak velká honosná vila, ale prostorný dům, který opravdu připomíná Janin vysněný podkrovní byt. Spokojení jsou oba, Zdeněk i Jana. Jejich útulný dům je příjemný pro všechny, kteří se mají rádi. Zdeněk však potvrdil již stokrát vyřčené - hotový nebude nikdy. Stále nové a nové nápady se jenom hrnou.
.: Ložnice nahoře v patře.foto: Právo/Václav Jirsa
Manželka nyní navrhuje například probourat příčku mezi dětským pokojem a obývákem, aby tak vznikl prostor do elka. Při odchodu nás Zdeněk ještě nechal dole nahlédnout jen přivřenými dveřmi na dosud nedokončený krytý bazén: „Na tohle snad někdy taky bude čas…“
