Čtyřpokojový byt s vysokými stropy za ten čas prošel několika rekonstrukcemi. Nejprve změnili rozdělení a dispozice místností. Došlo i na částečné bourání zdí a zazdění vchodu původních dveří. Vznikl zajímavý a přehledný celek, kdy obytné části na sebe navazují.

Překvapivě vzdušný byt

Z prostorné haly, která je křižovatkou bytu, se dá vstoupit do všech jeho částí; do obývacích pokojů, pracovny, do ložnice, do koupelny a také do nevelké kuchyně, jež vznikla z původního pokojíku pro služku.

Pokojům prospělo propojení rozšířeným vstupem..: Pokojům prospělo propojení rozšířeným vstupem.foto: Právo/Václav Jirsa

V obývací části bytu dali Vrbovi propojit dva dříve samostatné pokoje. Místnosti nyní rozdělují jen části zdi. Vznikl široký průchod s průhledem do sousedního pokoje, rozlehlý multifunkční prostor plný světla, aniž však druhá místnost ztratila svébytnost a původní účel. Čelní stěně tam dominuje kožená pohovka s křesly, v rozích se před pohledy zvenčí skrývá audiovizuální technika i knihovna, která se tyčí až ke stropu. Výsledkem je odlehčená a překvapivě vzdušná polovina bytu.

Životní styl napověděl

Vše jsme předělávali kvůli našemu životnímu stylu. Za Pavlem chodila spousta muzikantů, povídali si o společných projektech, dlouho debatovali a všichni kouřili. Bylo třeba vytvořit takový prostor, aby se u nás cítili dobře, mohli se scházet a pracovat,“ vzpomíná Marie. „A pak, nemáme rádi, když jsou místnosti přeplněné nábytkem.“

Odkaz na oblíbenou secesi najdeme jak v detailech, tak i nábytku..: Odkaz na oblíbenou secesi najdeme jak v detailech, tak i nábytku.foto: Právo/Václav Jirsa

Ten jde s Vrbovými životem. Komody, prosklené skříně, stoly, stolky, židle. Poctivé staré dřevo tmavě hnědé barvy s náležitou patinou. Styl je trvale daný. K mobiliáři jen příležitostně přidávali další vhodné kousky, třeba malý taburet v jídelně, jiné vznikaly po úpravě a přestavbě. Považují si i postsecesních lustrů z kovu a skla, které tady visí už od dvacátých let minulého století. „Vypadají mnohem lépe než křišťálové, plné zavěšených cingrlátek,“ říká Pavel Vrba.

Podlahy skoro stoleté

Podlahy jsou z větší části původní z roku 1913. Parkety dříve zakrývaly koberce od stěny ke stěně, jak bývalo dobovým zvykem. Po vybroušení a ošetření jsou parkety vystaveny na odiv, vynikla nádherná struktura i barva dřeva. Paní domu si pochvaluje i snadnější údržbu, protože podlahy se nyní dají lehce uklidit.

Pracovnu s notebookem využívá především paní domu..: Pracovnu s notebookem využívá především paní domu.foto: Právo/Václav Jirsa

Na jídelním stole nikdy nestává počítač. Pavel se drží tradice a píše jen rukou na volné papíry nebo do linkovaných sešitů. Používá plnicí pero, na barvě inkoustu prý tolik nezáleží, ale nejraději má modrý. Ani pracovna však nezůstává opuštěná. Marie, která dlouhá léta působila v redakcích dětských a pak ženských časopisů a recenzemi přispívala i do kulturních rubrik, při psaní sedává právě tam. Na rozdíl od Pavla se sblížila také s notebookem.

Kdy se dům skví čistotou

Marie se nevěnuje jen publicistice. Společně s další obyvatelkou domu, kamarádkou Marií Ouředníkovou se postavila do čela družstva nájemníků, které před lety založily. V privatizační džungli to nebyl snadný boj, ale společně s ostatními uspěly. Péče, nyní již vlastníků bytů, je na domě znát. Světlá fasáda, čistota a pořádek uvnitř, fungující výtah. Podařilo se toho mnohem víc. Rekonstrukce střechy i stoupaček, vyvložkování komínů.

Chystá se kniha Vrbových dialogů s Charlottou

Tvorba básníka a textaře Pavla Vrby má mnoho podob. Událostí se před časem stalo vydání sbírky veršů Ahasver, která se řadí mezi klasická básnická díla. Po textech písní na nových albech Jitky Zelenkové a skupiny Olympic píše i pro děti. Medvědí knížka, v níž autor rozpráví s medvědicí a medvídkem, má zanedlouho vyjít. Ilustrace chystal Jan Pacák, dostal se k nim však až v nemocnici. „Moc jej to chytlo, ale nestačil je už dodělat. Nyní se ilustrací ujal Jiří Slíva, má zcela jiné pojetí, ale líbí se mi to,“ říká Pavel.

Skoro hotový je rukopis knihy Psí knížka, která přinese dialogy Pavla s fenkou Charlottou. Napsal také imaginace ke snímkům dámských nohou, jak je zachytil fotograf Jakub Ludvík. „To je můj nejnovější sexuální výkřik,“ podotýká Pavel. „Bývám rád stručný, předem nekalkuluju a pak mě nejbližší lidi nutí, abych toho napsal víc, aby to vydalo na knížku. Ale čím jsem starší, tím víc je mi to jedno. Vždyť takzvaně slavný už jsem byl.“