Test Citroënu Grand C4 Picasso 2.0 BlueHDI: extravagantní prostor

Design patří při výběru auta společně s výší pořizovací ceny k nejdůležitějším ukazatelům. Kdo by zatoužil po avantgardní karoserii, která za příplatek 15 tisíc pojme až sedm cestujících (pravda, poslední dvě místa ve třetí řadě jsou pro nouzový dojezd), měl by zpozornět.

Nový Citroën Grand C4 Picasso totiž přináší nejenom zajímavé ceny, ale i extravagantní karoserii, která je s obrovským, standardně dodávaným předním sklem (při pohledu na jeho rozměry je zřejmé, že při výměně si připlatíte) nebývale vzdušná, úzké přední světlomety zase vypadají jako z nějakého konceptu, a ne ze sériové produkce. Snad jen klasickou prutovou anténu si mohl výrobce odpustit – celkový dojem sci-fi auta tím utrpěl.

Vnitřek je futuristický díky sedmipalcovému dotykovému displeji, pomocí kterého ovládáte klimatizaci, rádio atd. Jak jsme již uváděli v testu Peugeotu 308 [celá zpráva], který má totožný systém, ne každému bude toto ovládání vyhovovat. Ve skutečnosti máte totiž displeje dva, ten druhý má rozměr 12 palců a kromě informací palubního počítače nahrazuje otáčkoměr a rychloměr – mechanické ukazatele v tomto autě jednoduše nenajdete. Kdo je zvyklý na klasické otočné ovladače, minimálně zpočátku bude z ovládání à la tablet nesvůj.

Jak již bylo řečeno, interiér nabídne dostatek prostoru v prvních dvou řadách, sedadla z nejvyššího výbavového stupně jsou mimořádně pohodlná, mají tvarovatelné hlavové opěrky a nabídnou vepředu i masážní funkci, která je na dlouhých cestách příjemná, rozhodně ale namoženým zádům neuleví jako dražší systémy, používané v mercedesech. I přes komplikovaně tvarovanou karoserii není výhled z řidičova místa výrazněji složitější, šikmo vpřed ale samozřejmě nevidíte tak dobře jako třeba z krabicovitého VW Transporter/Multivan.

Zavazadlový prostor má při sedmimístném uspořádání pouhých 170 litrů, v pětimístné konfiguraci je však jeho 645 litrů výtečnou hodnotou. Sedadla druhé a třetí řady se dají sklopit do podlahy, ve druhé řadě navíc můžete zvětšit či zmenšit prostor jejich posuvem. Pochválit také musíme množství odkládacích prostor na drobnosti, těch je v řidičově dosahu hned několik.

Jízdní projev býval častou bolístkou francouzských modelů, nově konstruovaný podvozek i přes svou jednoduchost (zadní vlečená náprava) dobře plní svou funkci, průměr segmentu ale nepřekračuje.

Řízení je sice přesné, ale celkově odtažité, podvozek s vysokou stavbou karoserie si v prudkém projíždění zatáček nelibuje. Lehkost a ochota zatáčet se notabene s testovaným těžkým dvoulitrem zatěžujícím přední nápravu nekoná, většině typických kupců tohoto modelu to ale podle nás vadit nebude.

Při jízdě v přímém směru je auto směrově stabilní, na dálnicích s ním lze dosahovat zajímavých rychlostních průměrů. Překvapí občasné bouchnutí při přejezdu nerovností. Brzdy mají zpočátku přehnaně ostrý nástup, na jejich projev si nejprve musíte zvykat.

V nabídce pro dvoulitrové BlueHDI, splňující emisní normu Euro 6, je buď šestistupňová manuální převodovka, nebo – za příplatek 40 tisíc korun – nově vyvinutý a při jízdě příjemný automat se stejným počtem rychlostních stupňů a klasickým hydrodynamickým měničem (pro dieselovou jedna šestku se dodává robotizovaná převodovka).

Dvoulitr se 150 koňmi a vstřikováním common-rail je výborný, dá se s ním jezdit kolem 6–6,5 litru, ve středním pásmu otáček (lehce nad dva tisíce) předvádí ten správný turbodieselový zátah. Ani při rychlejší jízdě spotřeba příliš nevzroste, pokud lze věřit palubnímu počítači, je to zhruba o litr více.

Na běžnou jízdu stačí bohatě, vzhledem k vyšší pohotovostní hmotnosti přes 1,6 tuny byste ale s nezatíženým autem čekali údernější dynamiku. Příjemné je i zpřevodování – motor se samočinnou převodovkou točí na nejvyšší stupeň při 90 km/h rovných 1500 otáček, při 130 km/h vyčtete z digitálně zobrazovaného otáčkoměru lehce nad 2100 otáček.

Co dodat? Prostorností, variabilitou i cenou velmi zajímavá volba. Nejezdí sice tak dobře jako Ford S-Max nebo VW Sharan (ale to Kia, Renault nebo Opel také ne). Kromě vyšší hmotnosti a průměrných jízdních vlastností nemá výraznější slabiny. Otázkou, kterou samozřejmě týdenní zápůjčka nemůže odhalit, je jeho spolehlivost. Přece jen nových technologií a digitálních ovladačů je v autě spousta. Na tuto otázku ale budeme znát odpověď za rok či spíše za dva.