Nová Toyota Auris vyráží do boje proti focusům a golfům

Vnější design toyot má auru aut pro starší řidiče a kromě sportovního kupé GT86 asi tento výrok platí pro všechny aktuálně nabízené modely. Nový auris sice nabídne ostře řezanou přední i zadní masku, jako celek ale nás moc nezaujal, navzdory lákavému označení Sport. Tento výbavový paket přinesl perfektní přední sedadla s dobrým bočním vedením a výraznější koncovku výfuku, která při popojíždění zněla nakřáple, úsměv na tváři ale během jízd vyloudit nedovedla.

Uvnitř zaujme rovná plocha nad přístrojovou deskou, většině ovladačů ale k modernosti, kterou předvádí nový golf, něco chybí. Ať už jde o povrch a množství tlačítek, nebo velikost a grafiku palubních displejů. Digitální hodiny působí, jako kdyby japonské automobilce z devadesátých let zůstalo na skladě pár desítek tisíc kusů a nevěděla, kam je dát – do aurisu se ale podle našeho mínění opravdu nehodí. Archaický je i malý palubní displej mezi rychloměrem a otáčkoměrem. Také plechové bouchnutí při zavření dveří patří spíše o třídu níže než do nižší střední.

Plusem aurisu je ovšem prostornost, i urostlejší cestující se pohodlně posadí na zadní sedačky. Dobře se sedí i vepředu, sportovní sedačky jsou příjemně nízko, problém není ani se seřízením volantu a „židle“ pro řidiče různých postav. Kufr svou velikostí i přístupem nepřekvapí, jde v rámci daného segmentu o solidní hodnotu – 360 litrů v základním uspořádání.

Benzínová atmosférická šestnáctistovka potěší konzervativněji laděné řidiče, kteří neholdují neustále populárnějšímu downsizingu, zejména v obavách o životnost maloobjemového přeplňovaného motoru. Ke cti Toyoty budiž přičteno, že takový agregát v dnešní době nabízí. Je ovšem třeba počítat se specifickým projevem motoru, kterému nepomáhá ani kompresor, ani turbodmychadlo. Kdo je zvyklý na guláš se šesti a nemá rád suši, bude zklamán. Popisovaná šestnáctistovka totiž potřebuje vyšší otáčky, jinak moc nejede. Řidiče, zvyklé na velký točivý moment „odspodu“, by tento motor mohl zklamat, protože výkonem jde o průměrnou, točivým momentem pak lehce podprůměrnou jednotku.

Výtku máme i k brzdám, respektive k jejich dávkování. Prostřední pedál reaguje až příliš horlivě, brzdy – s jejichž účinností není sebemenší problém – by se určitě měly dát lépe dávkovat. Ke spojce ani šestistupňové přímo řazené převodovce nemáme výhrad – pracují přesně tak, jak očekáváte. Posilovač řízení je dobře naladěn, jeho účinek je v rámci možností přirozený, očekávat kdovíjak dobrou zpětnou vazbu od předních kol a změn při jejich zatížení ale – jak už to u drtivé většiny současných aut bývá – nelze.

Při běžné jízdě potěší auris nabízeným komfortem. Podvozek, u této motorizace tvořený klasickými vzpěrami McPherson vpředu a vzadu dvojitým lichoběžníkovým zavěšením, je prost rázů a nerovnosti dovede na testovaných sedmnáctipalcových kolech velmi schopně odfiltrovat. Při vyšších rychlostech nad 160 km/h ale zaznamenáte překvapivou nervozitu podvozku i horší směrovou stabilitu. Třebaže má auris s touto motorizací v kolonce maximální rychlost oficiálně uvedeno „200 km/h“, nám se této mety podařilo dosáhnout pouze při jízdě z kopce, jinak motor ztrácel dech kolem 180 km/h.

Auris je vítaným rozšířeným nižší střední třídy, na její špičku tvořenou golfem a focusem však v mnoha výše uvedených ohledech nemá. Přesto jde o kvalitní auto, které třeba absencí přeplňovaných benzínových motorů představuje pro mnohé vítanou alternativu. V ostatních ohledech ale z průměru nevyčnívá. Což je dobře i špatně zároveň.