Test Hondy Accord 2.2 i-DTEC: osamělý běžec

Honda nabízí nejvýkonnější dieselovou verzi ve výbavovém stupni Type S, který přidává stylové sportovní doplňky typu hliníkové pedály, sportovní nárazník či osmnáctipalcová litá kola. Cena ovšem není z nejnižších, vždyť vrcholné provedení se 180koňovým turbodieselem přijde na 829 tisíc korun.

Vysokou cenovku ospravedlňuje velmi bohatá základní výbava. Kdo by chtěl právě tento motor bez některých prvků příplatkové výbavy, zaplatí za výbavový stupeň s jednoduchým označením „S“ přeci jenom příznivějších 674 000 korun.

Po usednutí za volant řidič ocení nízký posaz. Volant padne dobře do ruky, ve sportovním provedení bychom si ale dovedli představit o něco menší průměr a naopak větší tloušťku. Prostorově je kabina accordu uzpůsobena pro čtveřici dospělých cestujících, kritiku však zaslouží tvarování a přístup do jen průměrně velkého zavazadlového prostoru (467 l).

Lepší by mohl být i zvuk zaklapávaných dveří, kdy přes slabé tlumení slyšíte kovové bouchnutí, které se do střední třídy zkrátka nehodí. Naopak velmi dobrý je akustický komfort i při jízdě vyššími rychlostmi, kdy jak motor, tak karoserie ani pneumatiky dovnitř nepřenášejí hluk.

Velkou pochvalu zaslouží jízdní vlastnosti. Podvozek využívá vzadu nezávislé zavěšení a vpředu lichoběžníkovou nápravu, kterou automobilky pro konstrukční složitost opouštějí a nahrazují ji klasickým zavěšením typu McPherson.

Jízdně patří accord k tomu lepšímu ve střední třídě s pohonem předních kol. Stabilita je i ve vysokých dálničních rychlostech příkladná, auto skvěle drží stopu a je velmi dlouho neutrální. Samozřejmě, s hmotností kolem 1,7 tuny nelze čekat hbitost, accord jí však dobře maskuje, takže ho do rychlých průjezdů zatáček nemusíte nutit.

Nejsilnější turbodiesel úderně zabírá lehce nad dvěma tisíci otáčkami, kdy má motor k dispozici skvělých 380 Nm. Motor svým zvukem do kabiny sportovní atmosféru nepřinese, příjemný je naopak pohled na ručku palivoměru: není problém jezdit svižně s dlouhodobou spotřebou 7 - 7,5 l/100 km.

Řízení je přesné a přestože mu neschází cit, mohlo by mít strmější převod. Točivý moment se ani při plném zatížení do volantu nepřenáší. Bez chyb je šestistupňová manuální převodovka s velmi krátkou pákou a nebývalou mechanickou přesností. Velmi krátké dráhy se zlehka pohybují v přesně vymezených kulisách; převodovka je velmi příjemná i přesná. Spojka by rozhodně mohla mít delší záběr, který by umožnil lépe a přesněji dávkovat plyn.

Suma sumárum, accord v některých ohledech nepřesvědčí, jde zejména o nevhodně naladěnou spojku či menší a hůře přístupný kufr. Na druhou stranu, technickou vyspělostí své soky mnohdy zastíní. Mluvíme zejména o jízdních vlastnostech, které jsou na auto s předním pohonem a délkou kolem 4,7 metru opravdu velmi dobré.

Otázkou je, proč se prodá tak málo accordů na úkor třeba Fordu Mondeo nebo v Česku oblíbené Škody Superb? Menší zavazadlový prostor v tom nehledejte.