Test Kawasaki Versys 1000: univerzální sportovec

Těžko budete Versys tlačit do nějaké motocyklové škatulky. Podle vzhledu byste mohli říct, že to ani není sériový motocykl. Vypadá jako by se k jeho tvarům motorky ještě měl vyjádřit hlavní šéfdesignér - jako by byly jen tak nahrubo nahozeny hlavní hmoty a čekalo se na finální rozhodnutí.

Při pohledu na přístroje a oblast budíků si bohužel na „obyčejnost“ vzpomenete. Vše je vyvedeno sice funkčně, ovšem černého plastu je příliš. Tvary budíků, displeje i ovladačů jsou naprosto bez nápadu i bez jiskry. Na druhou stranu, v prostoru kolem přístrojů je dost místa pro dodatečnou montáž držáku navigace nebo telefonu. Vešla by se sem snad i mikrovlnka.

Tlačítka, kterými obsluhujete počítač, jsou veliká a není problém je mačkat i za jízdy – kdyby proto byl nějaký důvod. Vše je totiž možné ovládat i přepínačem u levé rukojeti.

Na dobře vybavený palubní počítač si rychle zvyknete. Kromě teploměru a počítadla kilometrů nabízí údaje o dojezdu a spotřebě. V motorkářském světě pozvednete obočí nad ikonou „ECO“. Nejde o její tvar ve tvaru tří molekul benzenu, kdy v každé je jedno z písmen, jako spíš o to, že se na displeji objeví ve chvíli, kdy jedete úsporně. Je to vážně potřebná funkce?

Dále si řidič může vybrat ze dvou palivových map – jedna preferuje výkon, druhá spotřebu. Ta nejnižší, jaké jsme v testu dosáhli, byla kolem 5,6 litru na sto kilometrů. Běžně ale budete jezdit spíš za 7,5.

Na stejném multifunkčním ovladači můžete listovat i v nabídce systému kontroly trakce. Má čtyři polohy – v první je vypnutý a v poslední naopak nastavený citlivě pro jízdu třeba po mokré trávě nebo kostkách. Motocykl je vybavený i systémem ABS.

Pokud budete využívat motor jen v nižších otáčkách - zhruba do hranice 5000 - bude motorka působit velmi mírumilovně, snad až nenápadně. Jako byste za širokými řídítky mohli plout krajinou celé věky.  Stroj prakticky nevibruje a ubíhající svět s přehledem kontrolujete jak přes stavitelné plexi, tak díky velkoryse dimenzovaným zrcátkům. S ohledem na 21litrovou nádrž paliva by se zdálo, že při takové vyhlídkové jízdě nemusíte stavět dříve než po téměř 400 km.

V praxi ale zastavíte dříve. Především proto, že sedlo nepatří k nejpohodlnějším, což je v kombinaci se sice stavitelným, ale továrně dosti tuhým podvozkem první faktor, kvůli kterému uděláte přestávku. Druhý faktor, pro který zastavíte dříve než po 400 km, je to, že Versys 1000 si pro vyhlídkovou jízdu koupí málokdo. A když budete potenciál stroje využívat, benzín z nádrže zmizí rychle.

Největší devizu Versysu 1000 objevíte, když necháte motor vytočit nad hranici 5000 otáček za minutu. Pokud byste se zrovna nedívali na otáčkoměr, poznáte to jak podle vibrací, které pronikají do sedla, tak podle zvuku z výfuku. Stroj prostě vzpomene na svůj původ v naháči  Z1000.

Pokud se dostanete do stádia, že začnete litovat širokých řídítek, kvůli kterým se motorka hůř skládá do zatáček, poznáte, že jste ze silniční mašiny přesedlali na cestovní stroj příliš brzy.

Kawasaki Versys 1000 je rychlý stroj. Spíš než endurům konkuruje kapotovaným cestovním motorkám. Proti nim nabízí jiný, vzpřímenější posaz a o něco vyšší rozhled.

Jeho přednosti především využijete, pokud rádi cestujete vysokými rychlostmi – protože ani při plném zatížení dvěma jezdci a bagáží Versys neztrácí elán a hravě se pohybuje rychlostmi, za které na české dálnici přijdete na místě o řidičák.