Test Peugeotu 208 1.6 HDi: nástup francouzského revolucionáře

Změna epochy a ikona své doby. Takto silná slova řekli o novém Peugeotu 208 čelní představitelé francouzské automobilky. Byly to pochopitelně marketingové řeči, ale už na začátku testu říkáme, že nová dvěstěosmička se povedla. Proti nevýraznému předchůdci, řadě 207, jde o velký skok vpřed a srovnáme-li novinku Peugeotu s konkurenty třídy B, nevyjde ze souboje malý Francouz vyráběný mj. v Trnavě vůbec špatně.

Tvary karoserie jsou velmi elegantní, nezvyklý je tvar zadních světel, pěkný je výrazný boční profil i taktéž výrazná přední maska, převzatá z větších modelů značky. Oproti 207 je nový model o dva centimetry užší a o centimetr nižší. V nabídce je – na rozdíl od fabie – nejenom pětidveřová, ale i třídveřová verze. Tleskáme rovněž redukční dietě, která u většiny verzí shodila desítky kilogramů z pohotovostní hmotnosti.

Velké změny se odehrály uvnitř. Kabina nyní působí útulně, plasty hodnotně a celkový estetický dojem katapultoval 208 mezi hvězdy třídy malých aut. Skvělý dojem kazí kovový zvuk při zabouchnutí dveří, šetřilo se i na hlukové izolaci motoru (viz dále).

Poloha za volantem někomu bude připadat vysoká i v nejnižší poloze sedáku, po pár dnech si na to zvyknete. Výhled z auta je překvapivě dobrý, a to nejenom vpřed, ale i dozadu.

Řidičovu pravou nohu utlačuje masivní středový tunel (což je bolístka většiny nových aut), ještě horší je to s místem vzadu: pokud jste jen průměrně vzrostlí, budete se hlavou dotýkat čalounění stropu. Vyšší jedinci se tak budou muset nepohodlně posunout, místa pro nohy je překvapivě dostatek. Kufr nabídne solidních 311 litrů v základním uspořádání, můžete také složit zadní sedačky a vykouzlit tak 1152 litrů.

Špičkový je malý volant, který má ve své třídě jednoznačně nejmenší průměr. Drží se perfektně a skvěle vypadá i na pohled. Tak malý průměr by mohlo závidět i leckteré sportovní auto. Ani bychom se nedivili, kdyby ostatní tuhle inovaci začali od Peugeotu houfně kopírovat. Hlavní ukazatele jsou zpoza volantu výtečně vidět, plochá palubní deska působí nezvykle a zajímavě. Vkusně je zakomponován i dotykový displej příplatkového multimediálního centra (rádio, navigace, USB port). Chválíme i moderní grafiku.

Brzdy mají zpočátku menší nástup, také díky tomu se velmi dobře dávkuje jejich účinnost. Se zpomalováním problém není, kromě nejslabších motorů mají všechny verze kotoučové brzdy i vzadu. Manuální převodovka testovaného modelu má pět stupňů, při 150 km/h točí motor 3000 otáček a je hodně hlučný (hluk přidával i aerodynamický svist). Při legálních rychlostech na českých dálnicích je v kabině přiměřená akustická pohoda (motor na pětku při 130 km/h točí 2750 otáček), o tichu ale hovořit nelze.

U zpřevodování pětistupňového manuálu s naftovou šestnáctistovkou je evidentní krátká jednička, kterou musíte řadit při pomalém popojíždění, kde by se jinak hodila spíše  dvojka. Kulisa převodovky je vcelku přesná, chybí jí ale mechanická vytříbenost.

Odezva od elektrického posilovače je výrazně lepší než u minulé generace. Řízení je strmé, a přestože je účinek kolem středové polohy hodně umělý, jako celek k němu nemáme výhrad. U sportovní verze GTi, která velmi pravděpodobně brzy doplní nabídku, bychom si přesně takové řízení klidně dovedli představit, což je v porovnání s nepřesným a přeposilovaným řízením minulé generace pro tu současnou velká pocta.

Podvozek je kompromisem mezi tuhostí a komfortem, je ale spíše tužší; občas překvapilo horší odfiltrování nerovnosti a v rychle projížděných zatáčkách na špatném povrchu má 208 tendenci uskočit, celkově jde ale o dobrý kompromis. Nemusíte se tak bát ostřejšího průjezdu či manévru (auto se nenaklání a jeho ochota zatáčet je na velmi dobré úrovni). Podvozek ale naštěstí není prkenný, takže díry, nerovnosti a výmoly posádka v kabině pocítí spíše sporadicky.

Naftová šestnáctistovka je přesným středem nabídky vznětových motorů; v prodeji bude ještě 1.4 HDI (68 k) a 1.6 HDI (115 k). Solidních 230 Nm je k dispozici při 1750 otáčkách, auto je hbité a přestože zaznamenáte malý turboefekt, nelze mít k motoru výhrad. Mimo město můžete při troše snahy jezdit za 4,5 l nafty, pět litrů spolyká motor při svižnější jízdě a když jsme zkoušeli jet „co to dá“, ukázal palubní počítač hodnotu 7,4 l. Což je slušné.

Už v nejlevnější výbavě Access (od 235 000 korun za třídveřovou verzi s benzínovou čtrnáctistovkou - 95 k) dostanete šest airbagů, ESP, centrální zamykání a elektrické stahování oken. Klimatizace stojí 20 tisíc, rádio je za 8900 korun. Celkem se Peugeot 208 opravdu povedl, nabídne elegantní design, solidní jízdní vlastnosti a nabízí se za přijatelnou cenu. Patrně největším zklamáním je velký hluk při vysokých rychlostech a nevelký prostor pro hlavy vyšších cestujících vzadu.